With You Again

▷16◁

"Čau Loren!", zakřičel na mě Caleb z kuchyně, když jsem přišla domů.

Přišla jsem za ním a prošla okolo něho. Flákla jsem sebou na gauč a založila si ruce na hrudi. Napučeně jsem zírala do jednoho bodu na zdi.

"Nazdar... ", zadrmolila jsem.

V hlavě se mi bez přestání zobrazoval Justinův vítězný výraz, když jsem okolo něho procházela. Pořád a pořád dokola, jako zaseknutý film. Bylo to k nevydržení.

"Co je? ", optal se Cal s plnou pusou šunky.

Najednou mi přišel nehorázně otravný. To se mu musím se vším svěřovat? Ne!
Dva roky, co mě nechal v polepšovně, ho vůbec nezajímalo, co se mnou je. A teď ho to zajímá?! Zajímavý!

"Nic!", odeskla jsem podrážděně

"Fajn. ", pokrčil rameny.

To jsem mu až tak lhostejná? Copak nevidí, že mi něco je? Tak když už to načal a zeptal se, co se děje, tak až si za tím stojí ne?!

"To tě ani nezajímá, proč jsem naštvaná?!", vyjela jsem na něj.

"Samozřejmě, že zajímá.", přesvědčil a dál se cpal šunkou.

"Jasný! Tak se s tou šunkou třeba ožeň, mě už je to jedno!", vyštěkla jsem.

On namísto toho nadšeně zatleskal.

"A budeme mít malá šunkátka.", hodil si další plátek do pusy.

Samozřejmě, že ho nezajímám. Určitě ne víc, než ta jeho pitomá šunka. Odfrkla jsem si a prošla kolem něho do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. Co jsem to bože zase dneska vyvedla?

"Calebe Blackburne,
Berete si za svou právoplatnou manželku slečnu šunku uzenou? ", uslyšela jsem mluvit Caleba z kuchyně.

Panebože to je vůl!
Dodupala jsem ke dveřím a s bouchnoutím je zavřela.
Skočila jsem zpátky do svých polštářů a zahrabala jsem se do peřin. Litovala jsem toho, co jsem dnes předvedla v ředitelně.

Dveře ale nezůstaly dlouho zavřené, protože z nich vykouknul Caleb a ufňukaně na mě pohlédl. Viděla jsem ho jenom škvírkou, protože jinak, jsem jsem byla až po hlavu v peřinách. Čekala jsem na jeho omluvu.

"Myslel jsem, že mi půjdeš za svědka... ", zakňoural.

Jakoby ve mě vylítl teploměr nahoru, projela mnou vlna vzteku.

"A já zas myslela, že v tý palici alespoň něco máš! Tak jsme se oba zmýlili! ", odhodila jsem ze sebe všechny deky a naštvaně se mu podívala do očí.

Přísahala bych, že se nad mím pohledem otřásl. Párkrát zmateně zamrkal a já jen na chviliku doufala v to, že už konečně pochopil, že už to není sranda. Ale to jsem se mýlila. Pořád se mýlím.

"Loren, jen spolu se šunkou chodíme, nic víc. Zatím.", prohlásil, aby mě uklidnil.

"Udav se! ", vykřikla jsem a hodila pro něm polštář.

On rychle zabouchl, aby ho netrefil. Nebolelo by ho to, ale jde o to trefení. Jde o výhru, poctu jen imaginární ublížení. Oddychla jsem si a znovu sebou fkákla na postel.

"Prosím, nechte mě všichni chvíli být.", zašeptala jsem.

...

Utíkala jsem další ráno chodbami školy, jelikož jsem zaspala. Hned první den. Gratuluju, Lor-...
Ne!
Teď jsi Rose! Jen Rose!

Nechci přilákat moc pozornosti, což nevím, jak udělám, protože pozdní příchody se jen tak nepřehlížejí. Povzdechla jsem si otevřela dveře od své třídy.

"Dobrý den...", zamumlala jsem otráveně, protože se na mě hned sesypaly pohledy všech studentů.

"No nazdar! ", odfrkla si nějaká stará bába.

Co to kecám, stará bába to je, ale její přesný oslovení je Newfreyová. Je to kráva, nesnášela jsem ji jako Loren a jako Rose ji nesnáším ještě desetkrát víc.

Už jsem házela tašku k poslední lavici, abych si sedla, když v tom jsem uslyšela ten její chraplák.

"Neumíš třeba klepat?! ", vyjekla.

Zatnula jsem ruce a rázně odešla na chodbu, s dveřmi jsem práskla takovou silou, div se nevyvrátily z pantů. Zabušila jsem pěstmi jak nejvíc to šlo, málem jsem tam vybouchala díru.

"Můžu vstoupit?! Nebo to ty tvý dioptrie nesnesou vidět konečně někoho chytrýho, než jen čumět na majitele?! ", zakřičela jsem.

Chvíli jsem počkala a vydýchala se.
Bože... Co jsem to zase udělala?!
Co jsem to já kráva zase vyvedla?!
To jsem se v polepšovně nic nenaučila?! Žádný sebeovládání, to mě hned opustilo?! Sakra Rose! Vzpamatuj se konečně!

Pomalu a mile jsem otevřela do třídy.
Všichni koukali s otevřenou pusou.

"Dobrý den... ", sladce jsem se usmála, jako andílek.

"Dobrý den. ", šeptla nevěřícně.

Někdo ze zadní lavice zatleskal.

"Wooow! To je moje holka! ", zakřičel kdo jiný než Bieber.

"To radši půjdu bydlet tady k Newfreyovce ...", prohlásila jsem a všichni propukli ve smích.

Posadila jsem se do lavice, kam jinam než k Justinovi. Protože všude jinde to bylo to obsazené, že ano... Ach, karmo. Budeš vždy má přítelkyně, že?

Otráveně jsem sebou flákla do lavice, co nejdál od Biebera, i když to moc daleko nešlo. Podepřela jsem si bradu dlaněma a lokty si dala na  stůl. Hodila jsem po učitelce znuděný výraz, protože pořád mlčela z toho, jak byla v šoku. Ona jako na zavolanou, začala pomalu mluvit.

"Tak...
Dneska se budeme...
Bavit -...
O pravěku. ", vykoktala ze sebe.

"Vaše mladí?", optala jsem se a všichni se zase začali smát.

Vypadalo to, že i ona se uchechtla.

"Nene... Doba, kdy tvoji předci, ještě měli IQ vyšší než ego. ", prohlásila.