With You Again

▷15◁

"Ty nás špehuješ? ", zasyčela jsem.

"Ty spratku jeden! To se dělá dospělým lidem, ukazovat na jejich váhu?! No počkej! ", nadávala tam Jenna.

Justinovo žertovné poukázání na její sfalšované těhotenství, vzala spíš jako nadávku na její váhu. Jenna se tam začala rozčilovat, i když je hubenější než špejle.
Oba dva, tím myslím já a Justin, jsme její nadávky ignorovali a štěkali na sebe.
Teda já štěkala on spíš mňoukal... Abyste to pochopili, bral ten rozhovor dost na lehkou váhu.

"Ty nás špehuješ?! ", zopakovala jsem důrazněji, když si Justin místo odpovědi, lámal hlavu s vyndáváním větviček z vlasů.

Obrátil svou pozornost ke mě, za což jsem ho obdařila nenávistným pohledem.

"Říká ta, co odposlouchává za dveřma ředitelny. ", ušklíbl se.

Normálně bych zčervrnala studem. Ale normální časy jsem naposledy zažila někdy ve třinácti. Ten jeho úšklebek mi připomněl jeho tvář, když mířil zbraní na hlavu prodavače.
To on ho zabil...
To on!
A já to za něj schytala! Odtrpěla jsem to za něj!

"Poslouchá mě tu někdo?! ", vykřikla znovu Jenna a znovu byla ignorována.

"Fajn! ", zakřičela ještě a pak odešla.

Nechala jsem to být, teď mám něco důležitějšího na práci.

Málem jsem zapomněla, proč tohle všechno dělám. Všechny tyhle plány, stěhování, škola.
Kvůli němu.
Kvůli pomstě na něj!
Každá buňka v mém těle zrudla vztekem. Nenávidím ho. Nechal mě tam s vražednou zbraní v ruce. Nechal mě v polepšovně. Zmatenou, opuštěnou. Zaslouží si odplatu.

Drsně jsem Justina chytla za paži a škubnutím si ho přitáhla k sobě. Jedním pohybem jsem si ho otočila zády k sobě a skočila mu na záda. On mi automaticky podržel za stehna, abych nespadla. Spolupracuje, za to mu dávám dva body nahoru.
...
Ale patnáct bodů dolů za jeho existenci.

"Myslíš, že za to,co se stalo neponeseš následky? Za to, co jsi udělal...", šeptla jsem mu u ucha.

Ucítila jsem, jak se celý napnul a jeho stisk na mých stehnech zesílil. V tu chvíli mnou projela vlna radosti a potěšení z jeho zaskočení.

Poslouchej!", zasyčela jsem.

"Ty budeš hrát mojí hru a nikdo se nic nedozví... ", kousla jsem ho do ušního lalůčku.

"Ale porušíš pravidla a budeš pykat, zlato. ", zatáhla jsem ho jednou rukou za konečky vlasů.

Seskočila jsem z něho a on se na mě zpátky otočil. Tvářil se dost zaraženě, ale rychle se vzpamatoval a jeho tvář se zase změnila na uvolněnou. Nejdřív se jen uchechtl,ake po chvíli se začal dusit smíchy. Nadzvedla jsem obočí. Čekala jsem cokoliv ale to, že se začne smát, to by mě ani ve snu nenapadlo.

"Něco k smíchu? ", vyštěkla jsem.

"O čem to sakra mluvíš? ", zastavil se, aby popadnul dech, z toho smíchu.

"A co bych si jako odpykal? Jaký by byl můj trest, kdybych porušil pravidla toho tvýho člobrda nebo co to vlastně chceš hrát?", vysmíval se mi.

"Co by sis odpykal? Mno...
Ehm! To ani nechtěj vědět! ", iddekla jsem.

Pravdou bylo, že jsem ani nevěděla, co by si odpykal. Ale to mi nebude trvat dlouho, vymyslet něco v jeho neprospěch.

"Jsi roztomilá, když se zlobíš... Nebo chceš vyhrožovat. Problém je, že jenom chceš. Nic nemůžeš. ", cvrnkl mě do nosu.

Zuřila jsem. Zuřila jsem, protože mě bral na lehkou váhu, neměl strach, necítil úzkost. Mé tělo se vevnitř zmítalo a chtělo, hlavně tedy má pěst, poznat jeho doposud krásnou tvářičku. Ale můj rozum zvítězil s přesvědčením, že bych si to měla lépe naplánovat. Když se tu neovládnu, otevřu se mu. Dokážu, že jsem slabá. A to už se mi povedlo v ředitelně, za což bych si nejraději jednu vrazila.

Sladce jsem se usmála a rty nepatrně naznačila tři slova...
"Před minulostí neutečeš."

Nevím, jestli si toho všiml nebo ne, ale poslední, co jsem viděla, že v jeho tváři se něco pohlo. Jakoby to pancéřové sklo, co má okolo sebe, prasklo. Ale jen na chvíli. Pak jsem se otočila a odešla.

Jenomže...
Jsem šla na opačnou stranu, než ke Calebovi domů.
Otočila jsem se zpátky a dupala si to směrem k Justinovi. Prošla jsem kolem něho a videla jeho úšklebek.

"Nečum! ", vyštěkla jsem.

Naštvaně jsem dupala jako zaraženej prd. Úplně jsem v hlavě viděla, ten jeho pobavený výraz. Když jsem došla za roh a býka si jistá, že jsem Justinovi z dohledu, vychrlila jsem na sebe tolik nadávek, až se na mě ta důchodkyně, co šla kolem divně podívala

"Do prdele! ", zavrčela jsem a se zatnutými pěstmi, kopla do kamínku.