Ospale jsem zamrkala a rozlepila víčka. Hned jsem pocítila dusné teplo a odkašlala si.
Ležela jsem na lehátku a po chvíli jsem poznala, že jsem na letišti.
Ale nebylo to letiště v Las Vegas. Nějakou dobu jsem přemýšlela, až mě napadlo, že už jsme v Brazílii.Obrátila jsem svůj pohled vedle sebe a spatřila Caitlinn.
"Kde to jsme?", optala jsem se namísto pozdravu.
"Dobré ráno, v Brazílii.", potvrdila mojí myšlenku Cait.
"Jak jsem se sem dostala?"
"Jeden milý kluk mi s tebou pomohl.", usmála se Linn.
Zamračila jsem se a představila si, jak Caitlinn a nějaký cizinec, táhnou mé bezvládné tělo, přes celé letiště. Nejspíš vypadali jako terororisté, co ani neznají slovo "nenápadnost".
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a doufala, že mě tam neviděl nějaký známý, se slinou u pusy, jak mě ti dva unášejí.
"Loren!", vyrušil mě hlas.
Počkat... Caleb?!
Vyskočila jsem z lehátka, bez ohledu na moji únavu a očima jsem prozkoumávala celé letiště.
Zarazila jsem se na jednom místě.
Jedno místo, jeden člověk, jeden důvod, proč jsem tady. Byl stejný, jako když jsem ho viděla naposled, ale mě přišlo, že jsem ho neviděla léta.Rozběhla jsem se k němu, rychlostí nadopovaného Usaina Bolta a skočila mu do náruče. Začala jsem na něj chrlit otázky, smíchané s nadávkami a má řeč se trochu podobala Eminemovi. Celá tahle scénka mi připomněla chvíli, kdy jsem ho viděla poprvé po polepšovně. Jak jsem upustila své drahé nákupy a bylo mi jedno, jestli na ně někdo šlápne nebo spadly do louže.
"Caitlinn mi volala, že jste tady.", ujasnil mi to Call.
"A Sally mi taky volala. Řeknu ti to pak.", oznámil mi a já za pochodu. přikývla.
Stále jsem se na něj musela dívat a kontrolovat, jestli je opravdu vpořádku.
Když jde o vaše nejbližší, je vám v tu chvíli všechno u klokaní kapsy. A když zjistíte, že je všechno v pořádku, jakoby jste ze sebe shodili spousta tašek a cítili se zase lehčí a svobodnější.
"Promluvíme si.", sykla jsem a táhla ho ven z hotelu, kde byl ubytován.
"Všichni.", namítnul a na někoho houknul.
Ucítila jsem, jak mě Caleb chytil za paži. Zmateně jsem se na něj podívala, ale on věnoval svou pozornost někomu jinému. Koukla jsem se na stejné místo jako on.
Mé srdce zešílelo. Nejdřív vynechalo pár úderů a mě se zatemnilo před očima, ale pak nabralo ohromné rychlosti a bilo jako o život. Adrenalin v mé krvi bleskově vylétl nahoru a s ním i můj vztek. Všechny svaly se mi napnuly a já stiskla čelist.
Vytrhla jsem se Calebovi se sevření a rychle si to namířila k němu. K Justinovi."Ty...", zavrčela jsem a chytla ho za triko.
Proto byl na mě ty týdny ve škole tak hodný. Proto mi otevíral dveře a dával bonbony. Proto mi kupoval kytky a skládal omluvy a komplimenty. Mělo mě napadnout, že něco plánuje. Kurva, mělo mě to napadnout! Ale... Má mysl byla zastíněná. Ním. Skočila jsem mu na to! Jako nějaká hloupá kráva.
"Nech můj život na pokoji!", štěkla jsem a dotáhla ho na dámské záchody.
Ujistila jsem se, že tam nikdo není a spustila.
"Co si o sobě myslíš?! Že mi budeš ovládat můj život?! Že budeš ubližovat mým blízkým?! Co ode mě vlastně kurva chceš?! Dám ti všechno, jen už mě nech do prdele být!", chytala jsem se za hlavu.
Jsem už blázen, zešílím z toho.
"Kdybys mi dala to, co chci, nemohl bych tě nechat být.", řekl s naprostým klidem.
Začínala už jsem být zoufalá.
"Prosím, udělám cokoliv. Dám ti cokoliv.", zašeptala jsem zlomeně.
Už nechci nikdy zažít ten pocit, jako když jsem nevěděla, co je s Calebem. Už nikdy...
"I kdybych tě nechal být, ty bys nenechala být mě...", zašeptal taky.
Zavrtěla jsem hlavou se slzami na krajíčku.
"Loren.", doplnil se a sklopil oči.
Zalapala jsem po dechu. Vykulila jsem oči a pro udržení rovnováhy jsem se opřela o zeď kabinky. Vytekla mi z oka slza. Nebyla to obyčejná slza. Bylo v ní všechno, co jsem, celou tu dobu zadržovala. Vztek, smutek, šok, strach... Touhu.
"Jak-...", vydechla jsem.
Jak dlouho už to ví?
"Proč asi nechceš, aby jsem byl v tvém životě?! Proč se mě straníš? Proč máš husí kůži jen se naše pohledy střetnou?
Myslíš, že to nevidím? Myslíš, že jsem úplnej debil a nedošlo mi to?", vyjel na mě a přitiskl mě ke zdi."Vidím, jak se mě bojíš...", zachraptěl mi u ucha.
"Já se tě nebojím.", odporovala jsem, ale neměla jsem odvahu ho od sebe odstrčit.
Nebo jsem nechtěla.
Vůbec jsem ani nezněla přesvědčivě a možná jsem ani nechtěla! Možná jsem chtěla, aby mě konečně políbil a mohli jsme na všechno zapomenout. Možná..."Ne... Ty se bojíš svých citů ke mě.", řekl.
Odzbrojil mě. Najednou jsem se cítila jako nahá. Protože do mě viděl. Nechtěla jsem, ale přesto jsem věděla, že má pravdu.
"Loren?", ozval se zvenku Caitliin hlas.
Polkla jsem a Justin se jako naschvál víc přitiskl ke mě. Cítila jsem jeho tělo na mém a jeho dech se odrážel od mé pokožky na krku.
"A-...
Ano? ", odvětila jsem rozklepaným hlasem.Justin se usmál nad mou nervozitou a mě jeho úsměv ještě víc znervóznil.
"Říkala si, že uděláš cokoliv.", zašeptal, jakoby mu bylo jendo, že nejsme sami.
"Abych se tě zbavila.", zdůraznila jsem.
"Zahraješ mojí holku?", optal se a podíval se mi hluboko do očí.
Jeho prosba mě trochu zaskočila. Čekala jsem něco víc komplikovanějšího. Hledala jsem nějakou zápletku, ale nic mě nenapadlo.
Rozmyslela jsem si to, ale pak kývla."Dobře,
před kým a na jak dlouho?", chtěla jsem vědět.Zhluboka se mi podíval do očí a já v nich najednou viděla něco, na co jsem málem zapomněla. Tu jiskru, kterou měl v očích dřív. Před čtyřmi lety.
"Přede všemi a navždy.", zašeptal.
V tu chvíli se jeho rty přitiskly na mé a mým tělem projela vlna euforie a touhy. Jakoby se mé tělo naplnilo vášní a bylo to všechno, co jsem kdy chtěla cítit.
Bylo to všechno co jsem chtěla. Cítila jsem to tak.Byla jsem znovu s ním.
The End
Táááák!😱Koneeec! 😘Happy end!🙌 No ikdyž...🤔 Z jedné strany ano, ale z té druhé...🤓 Vlastně je teď možná Justin celostátně hledaný vrah!😊 Kdo ví!😉Každopádně doufám, že jste mou knihu prožívali stejně jako já a že jste se u ní hlavně bavili!👐 Budu ráda, když mi na ní a na její konec napíšete do komentářů názor, ať už kladný či záporný.👆👇 Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi celou dobu psali komentáře a pravidelně voteovali.🤘 Díky moc! 😍❤💛💚💙💜
-Cukr💐uš 😂😘
ČTEŠ
With You Again
FanfictionJdu si pro něj... Pro toho, co mi zkazil život... Poslal mě do polepšovny... A je mi jedno, jestli tam kvůli němu budu znovu... Myslela si, že ho zničí tak, jako dříve on ji... Ale když ho po několika letech viděla, ucítila k němu něco, co ji v...