With You Again

▷35◁

Z Justinova pohledu :

Někdo mi zazvonil a já se trochu lekl. Vzal jsem si pistoli z nočního stolku za záda a opatrně šel dolů ke dveřím. Už stačila jen ta písnička z růžovýho pantera. Pam, padam... Padam, padam, padam, padam, padám... Padadadadam. Tak dost zpěvu...

Nakoukl jsem kukátkem ven a...

Oddychl jsem si. Byl to jen Blackburn. S kuframa! Přijmul mou nabídku. Nebo se mu rozbila pračka a nese mi oblečení na vyprání. Kdo ví?

Otevřel jsem dveře a zazubil se.

"Věděl jsem, že pojedeš.", ušklíbl jsem se a pustil ho dovnitř.

"Drž hubu, jedu s tebou jenom protože... No, přece protože... Protože nejet na mistrovství v Brazílii by byl hřích a já nechci do pekla.", oznámil mi důležitě a uvelebil se na gauči.

"Jo tak... No tak to tě naprosto chápu.", zakřenil jsem se.

Přinesl jsem si zezhora kufry, měl jsem je už zabalené a ne, vůbec mi nepomáhala mamka. Vůbec...
Ehm... Fajn zabalila je ona, protože já... No přiznejme si, dopadlo by to tak, že bych chodil bos, jelikož bych si zapomněl ponožky a boty bych se vzal možná máminy bačkory na doma s králíčkama.
Mamka si myslí, že jedeme na školní výlet. Dala mi na něj i peníze! Pořád nechápu, že po všech těch průserech a malérech, ve mě má tolik důvěry, svěřit mi nějaké prachy. Samozřejmě ví asi tak o čtvrtině těhlech průserů, protože kdybych jí řekl o minimálně další čtvrtině, předem bych zavolal sanitku. Ale přestaňme si plánovat mou smrt.

Jel bych do Brazílie i s Calebem i bez něho. Kdo by si nechal ujít mistrovství světa?!
Leda tak moje babička, protože už je mrtvá. To bylo zlý... Úplně slyším její hlas : " Tak já ti vařila špagety vždycky, když jsi chtěl a ty takhle?!". Eh, promiň babi! Amen...

Už jsme byli oba připravený a tak jsme si zavolali taxíka a jeli na letiště. Měli jsme asi ještě hoďku čas, ale naše letadlo už tam bylo, tak jsne se šli posadit. A kdo zařídil první třídu? Samozřejmě, že já!

Projížděl jsem mobil, když jsem narazil na uložený Roseino číslo. Rozhodl jsem se jí napsat.

Ale počkat... Já už jsem tam nějaký zprávy od ní měl. Co to kurva?!
Podívám jsem se na její SMSky pro mě.
Zalapal jsem po dechu. To není možný! Nebo vlastně je... Byla to ona. To Rose mi posílala zprávy pod jménem -Loren. Každýho by asi napadlo, že to posílala Loren, když se tam vždy podepsala. Ale mě ne, znám jí a vím, že na to jsou i Rose i Loren moc chytré. No jasně, teď to dává všechno smysl. Rose mi čorla mi to triko a šoupla ho mámě do ložnice. Ta je ale vyčuraná.

Očkem jsem kouknul na Caleba, který seděl na sedadle vedle mě. Kolik toho asi ví... O mě, Rose, Loren... Když to tak vezmu, je pro mě nadmíru nebezpečný. Může toho vědět až příliš. Řekla mu to Loren? Nebo ta o něm možná ani neví, možná ho do toho zapletla Rose, které to řekla Loren.
Proč je to s těma dvěma tak složitý?!

Zase jsem začal přemýšlet nad spojitostí Rose a Loren. Odkud se asi znají? Jak dlouho vymýšlely pomstu na mě? Co si ještě připravili? Měl bych se bát? Co když už se trochu bojím... Ano, mám z nich obavy, taky jeden z důvodů, proč jedu do Brazílie, je bezpečí. Jo... Budu tam víc v bezpečí a hlavně daleko od nich.

Bože, proč mi nechce ublížit třeba Natalie svýma šminkama. Mimochodem Natalie je taková přemalovaná kravka ze školy.
Proč zrovna Loren... Jako já vím proč, chce pomstu, ale proč je to zrovna ona. Proč jsem nemohl hodit vraždu na Natalie? Proč, proč, proč, jen samé... Proč! Potřebuju fakta, ne otázky.

Rose Lorenová a Loren Beatris Rosegoldová. Ty jména... Jakoby okolo sebe měli nějaký ochranný štít, který mi nedovoloval vzpomenout si na něco, co mi tato jména připomínala. Ale žádný štít není neprůhledný a já přijdu na jejich tajemství.

Zabijácká dvojice tyhle dvě děvčata. Obě jsou odvážné, drzé a někdy až přehnaně upřímné. Jsou nebezpečné pro toho, kdo si jich neváží, mají v sobě takovou třpytku v očích, která dokáže oklamat každého, neumí udržet své emoce a pocity, obě jsou...

Naprosto stejné...

Moje myšlenky skákali jedna přes druhou a ani jsem je nestačil vnímat, přesto postupně dávali dohromady skládačku, kterou jsem se snažil už dávno složit, ale vždycky... Vždycky, když už jsem měl skoro hotovo, přišel někdo, kdo mi jí rozházel a já musel začít odznova. Teď už to mám, pomalu jsem si to dával všechno dohromady.

A poslední puzzlík?
Došlo mi to. Rose zná Loren dokonale, asi tak, jak zná Loren Rose. Nemají před sebou žádná tajemství, ví i to co si nikdy nepřiznali ani neřekli. Nejsou to nejlepší kamarádky, ani sestry, ty dvě jsou jedna... Ať Rose nebo Loren, stále jsem myslel na jednu a tu samou. Puzzle zapadli do sebe a konečně to všechno dávalo smysl.

Zdáreček, páreček!😂🌭 Je tu další kapča z pohledu Justina a to za 800 votes!🙊 Wow!🐸 Díky slimáčci!🐌
Na co to ten Justin přišel?🙈 No není on chytrý? 😂

Promiňte, že vyšla kapitola až teď, ale...😕 Znáte to, no.😞 Rande sem, rande tam...🙄 Dělám si srandu nikdo mě nechce.😭😂 I milostný život detí ve školce je zajímavější, než ten můj. 😂😒😑

Ale dost o mých problémech, chci vám moc poděkovat za komentáře u minulé části.😘 Zahřálo to mé frozen heart.💙😂
Děkuju! 😙
Ale trochu mě mrzelo, že jen málo lidí napsalo kritiku.😕 Vážně se mi líbili vaše pochvaly, až málem kapaly slzičky, ale... 😢😍
Opřete se do mě!😀 Pojďme to zkusit znovu!😆 Dejte mi do komentářů nějaký rekordní hejt! 😃

-Cukrouš 😂😘