With You Again

▷18◁

Z Justinova pohledu :

"Do prdele. ", zaklel jsem.

Klekl jsem si k Sally a plácnul ji po tváři. Nic se nezměnilo. Byla úplně tuhá, jako po nějakým fakt krutým mejdanu.
Sakra!
Nejsem žádnej zasranej doktor, abych tady ošetřoval zlomený nos.
Zkousnul jsem si ret a pootočil jí tvář.

"Pane Bieber?!", vykřiknul za mnou z ničeho nic hlas Newfreyovky.

Ztuhnul jsem. A kurva. Já s bílým trikem od krve a klečím u holky se zlomeným nosem. Z toho se asi jen tak nevymluvím.
Pomalu jsem se k ní otočil.

"Paní učitelko?", křečovitě jsem se usmál.

"Co-...
Cos to udělal Justine?! ", dala si ruku před pusu a očima přejížděla po spící Sally.

"Paní učitelko, to ne-...
To není tak, jak to vypadá. Ona-...
Ona jenom spinká. ", koktal jsem.

"No to vidim! ", přiběhla k ní a taky se skrčila.

Zatřepala s ní a začala zkoušet jí jakkoliv probudit. Byl jsem nervózní. Všechno svědčí proti mně. Vypadá to, že jsem jí vrazil. Tohle bude průser. Ředitel řekl, že ještě jeden problém a bude volat rodičům. A to by bylo sakra špatný.

"Justine, tak tohle si odneseš, zítra před školou do ředitelny! ", vyštěkla Newfreyovka.

Vjel jsem si rukama do vlasů a zatahal se za ně. No, tak to je v prdeli.

"Paní učitelko, dejte mi ještě šanci prosím.Tohle jsem neudělal já!", zaškemral jsem.

Jestli se něco dozví moje matka, budu mrtvej.

"Řekla jsem, že zítra před školou do ředitelny! ", zopakovala to.

"Ale-... ", chtěl jsem odporovat, jenomže mě přerušila.

"Nebo chceš rovnou dvojku z chování?! ", vyštěkla zase.

"Paní učitelko, tu už jsem měl minulý rok. ", namítnul jsem.

"Nekoleduj si! ", napomenula mě a vstala.

Jenomže se jí blokly záda a ona tam, zůstala s rukou na zádech jako nějaký hrbáč.

Už jsem byl radši ticho a vzal Sally opatrně do náruče.

"Vem ji na ošetřovnu.", rozkázala Newfreyovka v té divné poloze a já poslechl jako poslušný pejsek.

Prošel jsem školou a v ošetřovně ji položil na lehátko. Beze slova jsem chodil okolo ní a pozoroval ji-...
Co to kecám, hodil jsem nohy na ramena a začal zdrhat, než by se tu objevila učitelka.

Vyběhl jsem ze školy a zpomalil. Radši jsem si sundal triko, ještě aby mě matka viděla od krve, a dál jsem si ho di tašky.
Za nedlouho jsem se dostavil domů, odemkl jsem a vešel dovnitř.

"Je někdo doma?! ", zakřičel jsem na celou villu.

Žádná odpověď se mi nedostavila a já si oddychl. Odhodil jsem svojí tašku na zem v předsíni a vyběhl do svého pokoje.
Skočil jsem do postele a zíral do stropu.
Já budu mít sakra průser!
To se musí nějak vyřešit, nějak aby se to nedozvěděla matka.

Pípl mi mobil a já si hi vytáhl z kapsy. Někdo mi napsal, asi máma.

Skryté číslo:
Hra začíná...
-Loren

Zíral jsem vyplašene na tu zprávu.
Loren?
Jakože ta Loren?!
Oni už ji pustili?!
Přišla mi další zpráva a já ji zbrkle otevřel. Tak moc jsem se modlil, aby to alespoň pro tentokrát byla moje matka. Mé modlitby nebyly vyslyšeny.

Skryté číslo:
Miluju tvoje trika...
Nevadí, když si jedno půjčím?
-Loren

Cože?!
Zkřivil jsem nechápavě obličej a stále dokola a dokola si četl tu esemesku.
Jaký triko sakra, co má tihle znamen-...

"Do prdele! ", zařval jsem, když mě něco napadlo.

Vyřítil jsem se z pokoje a utíkal do předsíně rychleji, než když běžím si po škole zakouřit. A to je co říct.
Do slova jsem skočil po tašce, kterou jsem tam předtím odhodil a okamžitě se do ní vrhnul. Vyhazoval jsem všechny věci:
Zapalovač, cigarety, nabíječku, power banku, kapesníky, peněženku a spoustu dalších kravin.
Ale triko?
Nikde!
Do prdele! To triko!
To triko, které bylo od krve!
Je kurva pryč! Možná...
Možná že mi někde vypadlo, jakože cestou. Dával jsem si naději a polonahý se vydal tou cestou, kudy jsem šel.

Lítal jsem po městě jako namydlený blesk, jenomže triko jsem nenašel.
Prohledal jsem každý keř, dokonce i všechny koše, ale jediné, co jsem objevil byli použité kondomy, cigarety, bezdomovci a našel jsem dokonce i podprsenku.

Mé objevy byli v skutku zajímavé, ale to mě kurva nezajímalo!
Nasraně jsem kopnul do lavičky a svalil se na ni. Opřel jsem si lokty o stehna a prsty si vjel do vlasů.
Nadával jsem všemi možnými způsoby až jsem se cítil zasraně bezmocný.
Po chvíli "chillování" na lavičce mi cinkla zpráva. Naštvaně jsem zavrčel další dávku vulgarity a vytáhl z kapsy mobil.

Skryté číslo:
Doufám, že tvé matce není špatně z krve.
-Loren

Wowowow! 😹
Zdarec šmoulové moji! 😎😙
Máme za sebou překročení 300 votes👐👏 a já mám pro vás další kapču z pohledu tohohle rošťáka. 😈
(Btw. Myslím tím Justina) 😂
A pozor! 😄Blížíme se k 1k shlédnutí!😀
Eeeeeeej! 😃

Mám pro vás otázku:😉
Chtěli by jste nějaký speciál nebo mimořádnou kapitolu za 1k shlédnutí? 😊
Navrhy pište do komentářů. 👇😃

-Cukr🍊uš