With You Again

▷26◁

"Justine?", nevěřícně jsem se zamračila.

Ten hlas bych poznala kdekoli. Na jednu stranu jsem se uklidnila, že je to on, ale na druhou mi srdce bilo nehorázně rychle, kvůli jeho otázce.

"Co. Víš. O. Loren! ", zopakoval ještě chladněji.

"Justine, neblbni. Pust mě! ", cukla jsem sebou, aby mě nechal být.

"Co o ní do prdele víš!", vykřikl.

Nasucho jsem polkla a pak stiskla čelist. Chce vyzvídat? Fajn...

Povzdechla jsem si a v klidu se zeptala: "Jak že jsi říkal to jméno? "

"Loren! ", vyštěkl.

"A příjmení?! ", zdržovala jsem.

"Nehraj si se mnou, vím, že ho víš! ", začínal být nepříčetný.

"Fajn, Loren Weanová. To je moje babička. Jediná Loren, kterou znám.  Vím o ní, že nosí protézu, ráda vaří a čte. Nesnáší romány, ale zbožňuje detektivky. Takže k narozeninám jí kup detektivní román, to by mohlo být zajímavé, pokud ovšem víš, kdy má narozeniny. Ty má jen tak mimochodem 25.-...", začla jsem mlít o vymyšlené osobě, než mě Bieber přerušil.

"Už na tebe kurva nemám náladu! ", nasral se a sáhl někam do kapsy.

Po chvíli mě na krku zastudil ostrý ledový hrot. A kurva. On vytáhl nůž?!

"Odhoď to ty zasranej kreténe, nebo zavolám policii!", vyštěkl někdo před námi.

Za chvíli přede mě předstoupila nějaká holka. V ruce držela mobil a výhružně se dívala Justinovi do očí.
Juss se zasekl.
Netrvalo dlouho a začali do parku přicházet i další lidé ze školy. Dřív, než by ho viděli, Bieber upustil nůž a rychle odešel. Nebo spíš utekl.

Strnule jsem tam pořád seděla, až do chvíle, kdy si ke mě přisedla ta holka, která mi pomohla.

"Jsi v pohodě? Nechceš zavolat učitele nebo tak? ", promluvila.

Nevím proč, cítila jsem se trapně, že tohle všechno viděla. Přišla jsem si za to zodpovědná.

"Nene... Díky", vydechla jsem.

"Vážně ti nic není? Měli bychom zavolat i policii, tohle je napadení."

"Nene! ", vyhrkla jsem.

Ona přikývla a na chvíli nastalo ticho.

"Mimochodem... Jsem Caitlinn.", podala mi ruku a přerušila tak trapnou scénku.

"Rose. ", přijala jsem ji a usmála se.

"Jo, já vím. ", ušklíbla se a já na ni nechápavě pohlédla.

"Všichni na škole tě znají. Tvé hlášky a gesta... Jsi dost drzá a lidi to baví. ", vysvětlila mi pokrčujíc ramena.

Zasmála jsem se, ale dost falešně, jelikož jsem nebyla úplně v klidu z Justina.
Jak sakra zjistil, že mám něco s Loren?! Jakože se mnou....

"Rose! ", luskala mi prsty před obličejem, asi jsem jí nevnímala.

Otřepala jsem se a usmála se na ni, jakože poslouchám.

"Vím, že ti to asi není moc příjemné, ale... Tohle nebylo jen tak něco a já nejsem typ člověka, co by to nechal jen tak být. Takže... Ať chceš nebo ne, řekneš mi co se stalo a proč to udělal. Uleví se ti, uvidíš. ", podívala se mi hluboko do očí.

Viděla jsem v ní vlídnost, zvědavost a přesvědčení o tom, že mi pomůže. Ale mě se pomoct nedalo. Už ne, zašla jsem moc daleko. Zavrtěla jsem hlavou a sklopila oči.

"Rose... Na tohle nemůžeš být sama. Pomůžu ti! Nikomu nic neřeknu, neboj. Přísahám. ", dál mě přemlouvala.

Koukali jsme si do očí a já c ní viděla, jak se snaží a jak doufá, že kývnu. Možná, že má pravdu. Možná, že by mi dokázala pomoct dostat Biebera za mříže. Potřebuju někoho komu můžu doopravdy věřit. Vydechla jsem a pomalu přikývla. Ona mi hned na to skočila kolem krku a nadšeně vřískla.
Mírně jsem se zasmála a taky jí objala. Je příjemné znát zase někoho nového.

Hned po tom jsme se zvedli a šli k ní domů. Bydlela docela daleko, takže jsme radši jeli autobusem. Po chvíli jsme k ní dorazili. Měla to doma opravdu pěkné, takový její styl.

Caitlinn je bruneta s hnědýma očima a fialovým ombre na konečkách vlasů. Je docela malé postavy a tak někdy vypadá jako nasraný skřítek.
Znám jí jen od vidění po našich školních chodbách. Pamatuji si, že vrazila jednou jednomu klukovi a pak to svedla na to, že se on opil a rozběhl se proti zdi. Byli svědci, co tu její pěst viděli, ale toho kluka neměl nikdo rád a tak to nikdo neprásknul.
Caitlinn už z toho žádný problém neměla.

"Tak jdeš?! ", zavolala na mě Linn, když jsem až moc dlouho stála u dveří.

Rychle jsem si skopla boty z nohou a běžela za jejím hlasem. Po chvíli hledání jsem ji našla v kuchyní u kuchuňské linky, jak se cpe...
Šunkou!
Vyzvedla jeden plátek do vzduchu a tázavě se na mě podívala, jestli chci taky. Zavrtěla jsem hlavou.

"Po tom, co se s šunkou chtěl můj spolubydlící oženit a mít malá šunkátka, mi jí ani neukazuj.", povzdechla jsem si.

Přišla jsem k ní a vyskočila na kuchyňskou linku. Pohodlně jsem se tam usadila a houpala nohama ve vzduchu. Caitlinn taky nebyla pozadu a udělala to samé, co já.

"Tak jak to je s tím tvým Justinkem?", začala a znovu se zakousla do šunky.

Najednou jsem si nebyla jistá, zda jí to opravdu říct. Vždyť jí ani neznám. Mohla by to kecnout to nemůžu riskovat. Potřebuju jí asi nejdřív trochu poznat... Ale teď se z toho hlavně musím nějak vymanit.

Koukla jsem na hřbet své ruky, kde mají být hodinky, ale já je tam neměla.

"Páni! To už j hodin! Už budu muset, někdy ještě pokecáme.", seskočila jsem z linky a Cait hned za mnou.

"Ale vždyť nemáš hodinky...", namítla.

"Mám ale speciální takové, že je vidím jen já." , zazubila jsem se.

Ona udělala napučený výraz a zkřížila si ruc na hrudi.

"To není fér! Taky chci vidět tvoje hodinky.", mračila se.

"A já zas chci, aby Newfreyovka neslintala, když mluví. Každá chceme něco co nemůžeme mít.", pokrčila jsem rameny.

Linn vyprskla smíchy a já taky. Při tom jsem si obula boty a otevřela dveře.

"Tak čau. ", zasmála jsem se.

"Jo, čau."

Už jsem chtěla odejít, ale ona mě ještě zastavila.

"Rose?!", zavolala a já se otočila zpátky na ní.

"Dáš mi tvoje číslo?!,  zakřičela.

Byla jsem moc líná, tam jít zpátky k ní a tak jsme na sebe dál křičeli.

"Jo! Piš si!", přikázala jsem a ona vytáhla z kapsy svůj mobil.

Kývla na mě a já začala :
"603 453 063!"

Ona po chvíli znovu kývla, zamávala na mě a zavřela dveře.