With You Again

▷13◁

Má intuice byla správná. Justin měl problémy. V tom dopise bylo napsáno, že Bieber podplácel učitele, aby mu dávali dobré známky. To je takový debil!

Dřív problémy se školou neměl, učil se dobře. Koukám, že nejsem jediná, kdo se změnil. Nevím, jestli jsem na něj naštvaná, že se z něj stal takový idiot nebo smutná, že to už není ten zodpovědný a přesto odvázaný kluk. I tak jsem v sobě cítila nenávist vůči sobě samotné. Ale proč? To už jsem na tom tak špatně, že už se ani ve vlastních pocitech nevyznám? Myslím, že jsem tak nějak věděla, proč jsem na sebe naštvaná, ale nechtěla jsem si to připustit. Bylo to, protože se mi tak líbil víc. Jako ten kluk, kterýmu je všechno jedno. Který se všema flirtuje a každá se začervená, jenom se na ni podívá. Chtěla jsem se za to zabít. Za to, že se mi to líbí, že mě to přitahuje, ale zároveň jsem chtěla zabít i jeho za to, že se tak chová a mě to přitahuje.

"Promiňte, vážně mě to moc mrzí, ale přihlášku Vám dát nemohu. Nemáme volná místa ve třídách, omluvám se. Zkuste to na Edisonově škole, je kousek odtud, tak půl hodinka cesty.... Autem. ", srovnával si ředitel věci na stole a tím nám chtěl naznačit, že už s námi končí.

Ale byl tu problém, Beníku. Já nekončím s tebou... Ruply mi nervy.  Všechno jsem v sobě dusila pěkně dlouho. Vztek na Justina za všechno, co mi udělal a nakonec má až takovou drzost, že je zatraceně sexy a nechá mě mu propadnout
Že na mě zapomněl a že se každou vteřinou neužírá chybou, co udělal. Tou, kterou mi zničil život. A já ho zničím jemu. Vztek na sebe, že když jsem měla šanci mu ublížit nebo udělat cokoliv v jeho neprospěch, jenom jsem tam stala a bezmocně čuměla jako malá čubka! Vztek na Caleba, že mě nechal v polepšovně a ani jednou mi nezavolal. Vztek na ředitele, že to jenom všechno zasraně komplikuje. Kurva, měla jsem vztek na všechny!

Naštvaně jsem vyskočila ze židle a s bouchnutím se opřela rukama o ředitelův stůl. Přes dřevěnou desku stolu jsem se naklonila blíž naproti říďovi.

"S Justinem jsou problémy, co? ", ušklíbla jsem se.

Zarazil se a já bych dala cokoliv za to, abych si mohla ten obličej vyfotit. Ředitel mlčel. Dělá si ze mě prdel?!

"Na něco jsem se tě ptala! ", vykřikla jsem.

Polkl a vypadal, že ma ze mě strach, ale jakoby si uvědomil, co se mu právě děje, že má v kalhotách z malý holky s růžovýma vlasama, jeho výraz se změnil na tvrdý, hruď se mu vyvýšila a svaly se napnuly.

"Mladá dámo! Já jsem ten, který tomu tady velí a je hlava téhle školy! Takže i kdyby jsem tě sem teď vzal, budeš do konce studia po škole, budeš dostávat úkoly navíc a psát testy každou hodinu! Moc dobře si rozmysli, kdo tu bude na koho křičet!", ukazoval na mě prstem a nakláněl se ke mě takovým způsobem, že jsme si prohodili pozice.

On byl opřený o stůl a přes stůl nakloněný ke mně. Já byla narozdíl od něho trošku v záklonu, ale na tváři jsem měla stále tvrdý výraz. Jedním rychlým pohybem jsem mu podrazila opírající ruku, a tím ho srazila obličejem na desku stolu. Vyskočila jsem na stůl, obkročmo si mu sedla na záda a tím ho přišpendlila v jedné pozici.
Naklonila jsem se mu k uchu.

"Mám dost peněz na to, aby Vaši lidé před inspekcí zpívali jako ptáčci. ", sykla jsem.

"A jestli mě prostě jednoduše nevezmete na tuhle posranou školu, tak to bude ta poslední chyba a vůbec poslední pitomá věc, co jako ředitel uděláte." mluvila jsem klidně, ale dost důrazně a přísně, stále blízko u jeho hlavy.

"Takže?! ", slezla jsem s něj.

Posadila jsem se zpátky na židli a zvesela tleskla. Hrála jsem svoji oblíbenou hru... Jakoby nic.

"Myslím, že tahle škola, uvítá další chytrou žákyni. ", zamumlal stále ležící na stole.

"Opravdu? Děkuji Vám moc, pane řediteli!", zaradovala jsem se až přehnaně hraně.

"Ale noták! Teď není čas na šlofíčka, pane řediteli! ", luskla jsem mu před obličejem a strkla do něj.

On se zvedl ze stolu a upravil si sako.
Mlčky ke mě přisunul po stole papír a  poraženě s omluvou odešel.
Usmála jsem se sama pro sebe, když se za ním zabouchly dveře.

"Dobrá práce Beo... ", uznala Jenna a já trošku nadskočila.

Úplně jsem na ni zapomněla.

"Beo? " optal se Justin tvrdým a podezíravým hlasem.

Zase jsem nadskočila. Sakra! Musíte mě pořád lekat? Rozhlédla jsem se po kanceláří, jestli tam třeba nesedí například Elmo nebo někdo, komu by taky přišel super nápad, vylekat mě.

Ignorovala jsem Justinovo narážku, na oslovení, který na mě použila Jenna. A Jenna mu taky nehodlala dát odpověď. Bieber si myslí, že jsem Rose Lorenová.

A budou si to myslet všichni.