With You Again

▷14◁

Z Justinova pohledu :

Ta holka je pro mě fakt záhadou... A to, že se jako moc nestává, protože kdykoliv jsem s jakoukoliv holkou v místnosti, převypráví mi celý svůj život, problémy, šťastné chvilky, vzpomínky, rodinné trable až po rodinný rodokmen už od nějakých dinosaurů. Prostě mele sračky, dokud jí nedojde dech. Já si pak oddychnu, ale ona zase nabere kyslík a jede znovu.

Každopádně tahle Rose je pro mě záhadná, jako fyzika. Když se jí dostanu blíž k tělu, budu jí chápat. Jinak má pro mě víc neznámých, tím pádem nemám šanci její příklad rozluštit.

"To bylo hluboký Justine... ", zamrmlal jsem a dál se válel na židli, u řídi v kanclu.

Ona... Nejdřív je to jako dívka v masce, která tančí jako motýl a je křehká jako porcelán. Potom má něco společného s Calebem Blackburnem alias klukem z polepšovny, takže tak čistá, zase nebude. A nakonec si napochoduje k říďovi a zmlátí ho na ředitelským stole, protože jí nechtěl pustit na školu. První člověk, který jakoby chtěl do školy. Jak říkám... Je tak tajemná.
... A trochu divná...
Normálně bych se na ní vysral, ale ona... Připomíná mi Loren. Ať už hlasem, vzhledem, jménem, vším. I když vím, že to není ona, s Roseinou přítomnosti s připadám jako za starých časů.
A to nepotřebuju. Nepotřebuju, aby se opakovala minulost, jsem spokojený, se svým dosavadním životem a nikdo mi ho přerušovat nebude. Ani Rose. Je nebezpečná. Nevím, přesně jak, ale je. To, co všechno věděla o ředitelovi a mě, je neuvěřitelný. Kde to jen kurva mohla zajistit?
A co když ví i něco dalšího?
Doprdele...
Jestli toho ví víc i o mě, mohly by z toho být problémy. Tak to ne... Nejvyšší čas, se jí zbavit.

Pozoroval jsem Lorenovou a její matku, jak se o něčem potichu hádají. Nechtěli, abych to slyšel. Co ale chtěli, dát mi tím najevo, že tam už nemám co dělat. Ale já jim to neudělám tak lehké. Nejsem rád osina v zadku, ale bych by rád v zadku týhle holk-...
Ehm-...
Dost úchylných myšlenek.

"Sorry, prostě mi to ujelo! ", vykřikla najednou Rose, vstala ze židle a naštvaně si dupla, jako malá holka.

Šla ke dveřím a cestou mě nezapomněla obdařit nenávistným pohledem. Já se jen ušklíbl při pomyšlení, kolik jí namlátím, za tyhle její výrazy. Jenna vyšla hned za ní. Přišla mi nějaká moc mladá na matku s dvěma dětma. Dával jsem jí tak třicet let maximálně a Lorenový tak sedmnáct. To znamená, že by ta její máma musela porodit minimálně ve třinácti a to asi těžko... Tady se mi něco kurva nezdá.

Vydal jsem se radši taky pryč pro případ, že by se ředitel vrátil a chtěl si se mnou vyřídit účty.
...
Dobře, šel jsem pryč, protože jsem chtěl za nimi....
No a?
Tak jsem byl zvědavý no, nic víc.

Poskakoval jsem chodbami školy k východu, jako největší rebel. Pískal jsem si jednu písničku, kterou si brblala Rose mezitím, co jí její máma něco vyčítala. Nemohl jsem tu melodii dostat z hlavy. A jí taky ne.

Zastavil jsem se před dveřmi ze školy a vytáhl si mobil z kapsy, protože mi zapípala zpráva.
Od mé holky:
'Ahoj zlato,
přijdeš ke mě?'

Protočil jsem nad tím očima. Teď, když jsem "poznal" Rose, mi moje aktuální holka připadala otravná. Vlastně mi všechno připadalo tak nějak jiné. Jedna holka, tolik problémů. Co je na ní tak zvláštního?
Proč mě její život, přátelé, rodina a cokoliv, co má společného s ní, tak zajímá?

Povzdechl jsem si a znovu se podíval na esemesku.
Nepůjdu k ní.
Řeknu, že mám zastaralej mobil a nepřišla mi její zpráva. Pořádně jsem si svůj mobil prohlédl a přehodil si jí z jedné ruky do druhé.

"No co... ", ušklíbl jsem se a zastrčil si svůj IPhone7 zpátky do kapsy.

Ta holka by mi sežrala i to, že jsem se stal pisoárem a denně na mě chčijou chlapy. Je to vážně blbka.
Hkavne protože je do mě zblázněná a to mi hraje do karet. Mám někoho, kdo za mě lže a dělá úkoly a přitom by ji ani ve snu nenapadlo, že ji jen zneužívám.

Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Hned jsem se ale schoval za křoví, protože Rose a její těhotná mamča stály pořád jen kousek od školy.
Vykoukl jsem ze svého megabombastického ultra propracovaného úkrytu a všiml si, jak se spolu ty dvě něčemu smějí.
Takže už jsou spolu zase za dobře? Dost rychle se usmířili.

Z ničeho nic si Roseina matka sáhla pod triko a vytáhla si z pod něj...
Polštář?!
Cože?!

Zmateně jsem zamrkal a zbrkle vyskočil na nohy. Jenomže jsem zakopl a s výkřikem se svalil do hustého křoví. Okamžitě jsem se vzpamatoval a zpátky se postavil.
Obě se na mě koukaly pohledem alá
'Tak je ten člověk kokot nebo jo?!'.

Vyplivl jsem z pusy větývku a urovnal si natržené triko.
Odkašlal jsem si.

"Jak se vede dámy! ", usmál jsem se.

Přišel jsem k nim a poplácal Roseinu matku po zádech.

"Tak co, babčo! Jsi nějak zhubla ne?",ukázal jsem na její ploché břicho, které bylo před chvílí ještě vyboulené, díky polštáři.

Wowowowow!😎 Vítám Vás u další megaultragiga kapči! 😄Překročili jsme 200 votes, takže je tu další kapitola z Justinova pohledu cukrouškové! 😀Co na to říkáte? 😉

-Cukrouš 😊😂