TO BE CONTINUED 1-2.Díl

11.Kapitola-Sbohem.

Autorská poznámka​: Doporučuji všem,než začnete číst pustit si do toho písničku z médií. Příběh této knihy ještě nekončí,takže se nebojte 💕 přeji příjemné čtení ✌

Rodiče se včera rozhodli,že chtějí strávit několik dní na chatě. Samozřejmě musím jet s nima. Já musím,ale Cameron si může zůstat doma. To je tak nefér.  Chtěla jsem být doma,cpat se čokoládou a koukat na seriály. Neměla jsem na nikoho,a na nic náladu. Ale možná tam přijdu na jiný myšlenky,co já vím...

,,Chloe,proč ti to trvá tak dlouho? Už musíme jet,aby jsme tam do večera byli". Křičela na mě mamka. ,,No jo,už jdu" křikla jsem zpátky. Ještě jsem si vzala do tašky knihu,abych se tam třeba nenudila.

,,Tati,pusť prosím rádio"  Poprosila jsem taťku,protože jsem si sluchátka zapomněla doma. Ale jen co ho pustil,měla jsem chuť mu říct,ať ho zase vypne. Autem se rozezníval jeho hlas. A bylo mi sakra na nic! ,,Hele Chloe,není to ten Cameronuv kamarád? Ten z Kanady"? Zeptala se mě mamka a začala si zpívat. Nad tím jsem protočila očima  ,,Eh,jo je" odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.

Show me an open door
Then you go and slam it on me
I can't take anymore
I'm saying baby

Please have mercy on me
Take it easy on my heart
Even though you don't mean to hurt me
You keep tearing me apart
Would you please have mercy
Mercy on my heart
Would you please have mercy
Mercy on my heart.

Včera,když jsem přišla domů,Rae u nás nebyla. Musela jít taky domů,pomáhat mamce a tak. Chtěla jsem Shawnovi zavolat,ale nešlo to. Když jsem šla spát,přemýšlela jsem,ano zase. Nakonec jsem došla k tomu,že to nechám být. Prostě jsem to vzdala. Říkala jsem si,že už to nemá cenu řešit a kdyby mu na mě alespoň trochu záleželo,zavolal by on. Prostě jsem se zamilovala do nesprávného člověka. Do člověka,na kterého prostě nemám. No a ten polibek,to nic neznamenalo. Alespoň né...pro něho.

Už bylo něco kolem jedenácti a my jsme ještě pořád jeli. Chatu máme od domova hodně daleko,ale stojí to za to. Je to tam strašně krásný. Jezdíme tam vždycky v létě. Cameron kdysi jezdíval taky,ale pak přestal. Možná to nebyl tak špatný nápad tam jet. Nakonec,si to tam možná i užiju.

Mamka už spala,taťka byl taky unavený,viděla jsem to na něm a mě už se pomalu začínaly zavírat víčka.

Byla jsem v polospanku,když se to všechno stalo.
Víte co je vtipný? že se váš život dokáže změnit z minuty,na minutu. Když jsem koukala na různé filmy,kde se stala nějaká nehoda,říkala jsem si ,,Hah,mě by se tohle nikdy stát nemohlo" Ale víte co? Může se to stát každýmu z nás.

Nikdy nevíte,koho ze svých blízkých vidíte naposledy. Proto vám dám radu,važte si každičký čas ve vašem životě s osobami,které nadevše milujete a nemarněte čas s lidmi,kteří o to nestojí. Protože čas,už nikdy nevrátíte zpět a nakonci,už nezměníš začátek.