TO BE CONTINUED 1-2.Díl

46.Kapitola-Naděje

Došli jsme ke mě domů a zamířily si to rovnou do mého pokoje. Rae se hned svalila na postel. ,,Bolí mě strašně nohy!" Zakňourala. ,,Říkala jsem,ať jeden busem" Protočila jsem očima. ,,Jenže to bychom musely čekat,než přijede a já nesnáším čekání" Uchechtla se. ,,No,tak si nestěžuj,že tě bolí nohy" řekla jsem. ,,No dobře,nebudu" Ušklíbla se.

Po nějaké chvíli,ji přišla zpráva. ,,Kdo píše?" Vyhrkla jsem. ,,To je...Alex" Odpověděla. ,,Píše,že nenašel Shawna" Řekla tiše. Kývla jsem. ,,Třeba šel do hotelu" Mykla rameny. ,,Třeba..." Řekla jsem zklamaně.

,,A kdo byl vlastně ten kluk? Minulý týden si přece byla v kině s námi,jeho jsem tam ani neviděla" Řekla Rae. ,,Vrazila jsem do něho,když jsem se vracela z toalet. Nemohla jsi ho vidět,byli jste venku" Vzdychla jsem. ,,A je pravda,že jsi mu to slíbila?" ,,Ne! Bylo to úplně jinak..." Vložila jsem si hlavu do dlaní. ,,Chloé...nedělej si s tím hlavu. Ten kluk byl naprostý idiot a se Shawnem to bude dobrý,uvidíš...zítra odjíždí ne? Přece by neodjel rozhádaný a bez rozloučení. Než se naděješ,bude tu s tebou" Usmála se a pohladila mě po rameni. ,,Děkuju Rae" usmála jsem se a objala jí. ,,Chceš tu přespat? Přece jen už je dost hodin.." Řekla jsem. ,, Pozdě. Už jsem napsala mámě,ať pro mě přijede" Uchechtla se. ,,Tak příště" Dodala. ,,Domluveno" Usmála jsem se a šla ji doprovodit. ,,Tak ráno" objala mě a nasedla do auta.

Zavřela jsem dveře a šla po schodech nahoru do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a podívala se,kolik už je hodin. Bylo půl deváté a Shawn se tu ještě neobjevil. Po tom,jak jsme se pohádali,jsme s Rae šly ke mě a povidaly si. Myslela jsem,že do té doby přijde a vyříkame si to,ale asi jsem se mýlila. Převlékla jsem se a šla si lehnout. Stejně jsem ale nemohla usnout. V hlavě se mi pořád přehrával náš rozhovor. Strašně se mě to dotklo,když řekl ,,Můžeme to ukončit. Hned teď a tady. Stačí říct" Protože...on by prostě zahodil to všechno,kvůli nějakému idiotovi,který mě vůbec nezajímá. Po chvíli jsem si začala vytvářet různé rozhovory,co bych mu chtěla říct,až přijde. Taky jsem přemýšlela,kam vůbec šel. Bylo už dost hodin a já tu začala usínat,ale snažila jsem se být vzhůru,protože moje naděje,že přijde mě nenechala usnout. Vzala jsem do ruky mobil a zavolala mu,ale on to nezvedal a tím moje naděje upadla...

Vzbudila jsem se a hned se podívala vedle sebe. On nepřišel... Do oči se mi nahrnuly slzy a já začala vyšilovat. Srdce mi vynechalo několik úderu,při pomyšlení,že tohle možná je opravdu mezi námi konec. Přesměrovala jsem pohled na okno. Venku bylo světlo. Nahmatala jsem mobil a zjistila,že je pul sedmé. Vzbudila jsem se minutu před tim,aby mě vzbudil budík. Vstala jsem a šla si dát sprchu nebo spíše vanu... Potřebuji se uklidnit.

Napustila jsem si vanu a lehla si do ní. Do školy nejdu. Nemám na to náladu. Koukala jsem se před sebe do zdi a přemýšlela,proč nemůžu být se Shawnem šťastná. Vždyť nám to tak klapalo,byli jsme tak šťastní a i přes to,že tu se mnou teď nemohl být,přijel a prožili jsme spolu tu krásnou noc v hotelu...a pak se kvůli nějakýmu klukovi z kina zkazí celý náš vztah. Setřela jsem si slzu. Už nebudu brečet. Tím se nic nevyřeší. Možná....to tak mělo být. Možná nám to prostě není souzený,být spolu.

Pomalu jsem zaklonila hlavu tak,aby byla celá potopená ve vodě a snažila se vytrvat. Jenže pak jsem uslyšela zvonek...

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Tak co? Kdo si myslíte,že to je?💁💛