TO BE CONTINUED 1-2.Díl

5.Kapitola-Je v tom někdo jiny?

,,Chloé? Proč pláčeš?" Odtáhnul se ode mě.

,,J-já..." Nadechla jsem se,ale začala jsem brečet ještě víc,když jsem mu koukala do těch jeho nádherných oči.
Přitáhl si mě zpátky k sobě.

,,Řekni mi to,vím,že tě něco trápí a ty to přede mnou tajíš" Řekl,Shawn.

,,Dobře,ale až budu připravená..." Odpověděla jsem.

,,Běž si lehnout" Řekl.

,,Ty nepůjdeš?" Zeptala jsem se.

,,Za chvíli za tebou přijdu" Usmál se,ale ten úsměv mi přišel strašně falešný,nebyl to upřímný úsměv,jako vždycky.

***
,,Tak?" Přišla ke mě Rae s Lihan.

,,Rozhodla jsem se,že mu to řeknu...až budu připravena' Odpověděla jsem jim a vytáhla si z tašky sešit.

,,A objednaná k doktorovi už jsi?" Zeptala se Lihan a posadila se vedle mě.

,,Dnes tam půjdu" Řekla jsem.

,,Dobře.." Odpověděla Rae a věnovala mi ustaraný pohled.

Když začla třetí hodina,udělalo se mi dost špatně,učitel mi to omluvil a pustil mě domů. Jsem tu autem,naštěstí...

Když jsem přišla domů,všimla jsem si v chodbě Shawnyho bot.

,,Ty jsi tak brzo doma?" Řekla jsem překvapeně,když jsem vcházela do kuchyně.

,,Na to samý,bych se mohl zeptat já" Odpověděl.

,,Ve škole nám vypl proud,takže nás pustili domů" Vymyslela jsem si.

,,Aha" Odpověděl jednoduše.

,,A co ty? Domů chodíš obvykle pozdě večer" Řekla jsem a stoupla si naproti němu.

,,Včera jsem toho udělal ve studiu dost,takže dnes mám volno" Mykl rameny.

Zakyvala jsem hlavou a podívala se,kolik je hodin.

,,Musím jít" Vzala jsem si kabelku a přešla ke dveřím.

,,Kam jdeš?" Vyrušil mě jeho hlas.

,,Jenom si někam potřebuju zajít" Odpověděla jsem a chytla kliku.

,,Kam?" Opět mi svou otázkou nedovolil odejít.

,,To je jedno,ne?" Řekla jsem.

Shawn se na mě podezřívavě podíval a založil si ruce.

,,Hele Shawne,ja opravdu spěchám. Zrovna v tuhle hodinu,tam musím být,jinak můžu zůstat doma a jít tam zítra a zítra tam jít nemůžu,protože by to byl další den navíc a tím bych vše zase prodloužila a to já nechci" Mluvila jsem rychle.

,,Máš s někým schůzku?" Zeptal se.

,,Co?" Nadzvyhla jsem obočí.

,,To,jak se poslední dobou chováš..." Odmlčel se. ,,Je v tom někdo jiný?" Podíval se mi zhluboka do očí a já nevěděla,co mu na to mám říct.

,,Mlčíš. Co si o tom,mám myslet? Víš,že tě znám. Poznám,když přede mnou něco tajíš,protože jsi nervózní a přecpáváš se jídlem. Jako včera,přecpala ses tolik,že jsi zvracela. Řekla si mi,že nejsi připravena mi to něco,říct a teď přijdeš ze školy takhle brzo domů a někam musíš odejít? Byla jsi vůbec v té škole? Já bych tě z něčeho takového vůbec nepodezříval,ale podle toho,jak se chováš...co si o tom mám myslet? Ale jedno vím. Vím to,že je to něco velkého. Proto se mi to,bojíš říct" Dořekl a já byla totálně v šoku. Ještě víc,než před tím.

,,J-já..." Nadechla jsem se,měla jsem slzy v očích,ale na nic jsem se nezmohla. Otevřela jsem venkovní dveře a vyběhla z domu.

To be continued...