TO BE CONTINUED 1-2.Díl

41.Kapitola-Už tě nechci nikdy ztratit

S Rae jsme vyrazily na nákup. Doma už skoro nic nebylo.

Když jsme byly u pokladny, začal mi vyzvánět mobil.

,,Rae,můžeš prosím?" Podala jsem ji svou peněženku a vyšla ven.

Volal mi totiž Shawn.

Shawn: ,,Ahoj" řekl s tím svým sametovým hlasem.

Chloé: ,,Ahoj.." Odpověděla jsem a usmála se i když to nemohl vidět. Byla jsem tak ráda,že zase slyším jeho hlas.

Shawn: ,,Máš čas? Neruším?"

Chloé: ,,Né,v pohodě. Chceš probrat děti?"

Proč by taky volal...

Shawn: ,,No,chtěl bych. Mohl bych u sebe mít na nějakou dobu um...Skylar?" Zeptal se.

Chloé: ,, Samozřejmě,ale mohlo by to chvíli počkat? Byla jsem bez ní docela dlouho tak..."

Shawn: ,,Chápu,jen mi prosím řekni,jak dlouho přibližně."

Chloé: ,,Asi týden..."

Shawn: ,,Dobře. Tak já ti ještě zavolám a domluvíme se."

Chloé: ,,Dobře."

Shawn: ,,A...jak se máš?" Zeptal se,což mě trochu překvapilo,myslela jsem,že se zeptá na děti a zavěsí.

Chloé: ,,Mám se fajn...co ty?"

Shawn: ,,No,celkem dobrý,ale chybí...-"  Zastavil se a já si přiložila mobil víc k uchu. ,,Proč si s ní tak dlouho voláš? Už to zavěs!" Uslyšela jsem. Byla to Alice.

Shawn: ,,J-já...musím jít. Nazdar" Změnil tón hlasu a zavěsil.

Ani nepočkal...ani nemohl.

Proč jí tolik poslouchá? Proč mu Alice říká,co má dělat? Shawn je dospělý člověk a i přes to,že je zasnoubený,pořád může mít svojí hlavu! Od té doby,co je s ní...je strašný podpantoflak.

,,Chlo,dobrý?" Ani jsem si nevšimla,že přišla Rachel.

,,Um..jo. Ukaž,pomůžu ti" Usmála jsem se a vzala ji z ruky tašku s nákupem.

***

,,Chybí ti škola?" Zeptala se mě Rae,když jsme krmily malé.

,,Upřímně...v tom všem,co se poslední dobou dělo,jsem na školu ani nepomyslela,ale ano. Vrátila bych se tam. Jenže nemůžu. Nejde to. Chci se věnovat mým holčičkám. Nemám hlídání. Ano,jsou tu možnosti,jako třeba najmout si chůvu,ale já cizím lidem prostě nevěřím. Cam chodí do práce a už jen za to,že si vzal volno,aby tu pomáhal starat se o Skylar,když jsem byla pryč,mu jsem neskutečně vděčná. Shawn....je jejich otec a má na ně právo,jenže to bych je neviděla skoro vůbec a to já nechci. Nejlepší by bylo,kdybych se mohla vrátit ze školy domů a být tu s nimi,jenže to nejde. Kdybychom byli se Shawnem,vše by bylo jednodušší..." Odfrkla jsem.

,,Chápu tě a je mi líto,v jaké těžké situaci se teď nacházíš,ale co třeba zkusit školu online? Myslím,že to není špatný nápad." Mykla rameny.

,,Víš ty co? To není vůbec špatný nápad!" Vstala jsem a šla si pro notebook.

S Rae jsme si o tom všechno našly a já se rozhodla,že to zkusím.

Nastal večer. Cameron má noční a Rachel šla domů,musela se připravit na zítřejší školu.

Uložila jsem holky do postýlky a šla do ložnice.

Dveře od pokoje jsem jim nechala otevřené,protože mám ložnici hned naproti,takže na ně aspoň mám dohled.

Lehla jsem si do postele a chvíli jen v tichosti hleděla do stropu.

Nemohla jsem si pomoct,pořád jsem měla v hlavě Shawna.

Vstala jsem a zamířila si to do skříně.
Pořád tu měl své věci. Od té doby,co se vzbudil tu ani jednou nebyl....

Vše tu zůstalo stejné. Má tu kytaru, oblečení a spoustu dalších věcí na které,nejspíš taky zapomněl...

Vytáhla jsem z šatny mikinu,kterou na sobě měl naposledy a oblékla si jí.

Zalezla jsem si zpátky do postele, nasála tu kouzelnou vůni...a zavřela oči.

***

Najednou jsem ucítila na svých bocích silné paže a horký dech na mém krku.

,,Moc mě mrzí,že mi to trvalo tak dlouho." Zašeptal a políbil mě na tvář.

,,Dobrou noc...miluju tě" Bylo poslední,co jsem vnímala,než jsem zase usnula.

Ráno jsem se vzbudila a opřela se o lokty,abych mohla vidět do pokoje naproti a zjistit,jestli už jsou holky vzhůru. Dělám to tak každé ráno.

Jenže tentokrát,tam nebyly...

Vstala jsem a šla se ujistit,jestli jsem viděla dobře.

Opravdu tam nebyly.

Poté jsem uslyšela smích z kuchyně.

Vyběhla jsem schody dolů a zamířila si to tam.

,,Dobré ráno,máš hlad? Udělal jsem ti palačinky." Usmál se a ukázal na stůl. V tom začala Skylar plakat,protože ji Hope vzala kousek jídla z ruky.

,,Ale noták,neplakej prdelko... Sestřička má očividně velký hlad,ale ty jí to odpustíš,žejo? Ona to nemyslela zle. Má tě moc ráda. Takové sestřičky jsou,budeš si muset zvykat. To až budeš veliká a sestřička ti bude krást líčidla...to bude teprve něco" Uchechtl se a políbil ji na ručičku,do které ji poté dal jídlo.  Pohladil Hope po hlavičce a s úsměvem na tváři přesunul pohled na mě.

,,Copak? Nemáš chuť na palačinky? Mám zajít do obchodu pro něco jiného?" Zeptal se starostlivě.

,,Né,to nemusíš. O to nejde. Já jen..." Zastavila jsem se a přešla blíž k němu.
On udělal to samé a když byl u mě,obmotal své ruce kolem mého pasu.

,,Jsi to nejlepší,co mě v životě potkalo. Už tě nikdy nechci ztratit." Zahleděla jsem se mu do očí a on spojil naše rty.

,,Už se stalo" Řekl,když se odtáhl a bylo to,jakoby se lusknutím prstu změnil.

,,Cože?" Zástrčila jsem si pramínek vlasů za ucho a nechápavě ho pozorovala.

,,Alice je moje žena. Né ty! Nemáš nikoho. O dvojčata se nedokážeš postarat,seš na ně sama. Beru si je!" Řekl a vzal si je do náruče. V tom sem přišla Alice.

,,Tady máš,zlato" Podal ji jednu z mých dcer,která začala i hned brečet a druhou držel pevně u sebe.

,,Co to má znamenat? Shawne...
Tohle mi nemůžeš udělat. Prosím,né!"

A v tom jsem se vzbudila.

Zhluboka jsem dýchala a moje srdce bilo jako o závod.

Byl to sen...nebo spíš noční můra.

Všimla jsem si,že v pokoji pláče jedna z mých dcer.

Vstala jsem a šla tam.

Vzala jsem si ji do náruče a utěšovala ji. Nejspíš se jí taky zdálo něco ošklivého.

Nedokázala jsem se však udržet a rozbrečela se. Byla jsem stále v šoku. Tak nádherný sen se proměnil v noční můru...

Tohle se nesmí nikdy stát. Nikdy nesmím přijít o své děti. Nedovolím to. Kdybych ztratila i je...ztratila bych už úplně všechno.

To be continued...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tuhle kapitolu věnuji Karinkaisprincess Napsala sis o to už v listopadu a je to tady 8.12!!!💛 Neznám tě,ale i tak ti přeju všechno nejlepší! Hodně štěstí,zdraví a lásky 💛✨ snad se kapitola líbila💛 btw máme stejný jméno awwh☺️😂😂💛