TO BE CONTINUED 1-2.Díl

39.Kapitola-Nemůžu uvěřit svým očím

Otevřela jsem oči a podívala se na mobil vedle sebe. ,,A do prdele!" Zaspala jsem. Jak je možný,že jsem neslyšela budík?

Běžela jsem do koupelny. Svázala si narychlo vlasy do culíku a po ranní hygieně jsem běžela k šatníku.

Do ruky jsem si vzala banán a běžela směrem do školy. Vzpomněla jsem si na včerejší noc. Na ten sen. Svírá se mi žaludek při pomyšlení na to. V tom mi přišla smska od Shawna,kde se mě ptá,jak se cítím. Naklikala jsem rychlou odpověď a vešla do školy.
Zrovna zazvonilo na přestávku. To mám ale štěstí,vyhnula jsem se matematice.

Šla jsem ke skříňce,kam hned přišla Rae s Alexem. ,,Kde si byla?" Zeptala se mě. ,,Jo,vypadáš strašně" ,,Díky za upřímnost Alexi' Řekla jsem sarkasticky. ,,Zaspala jsem. Měla jsem noční můru,Shawn mi musel po telefonu zpívat,abych v klidu usnula" ,,Cože? O čem se ti zdálo?" ,,Vše vám řeknu u obědu" Odpověděla jsem.  Šli jsme na společnou francouzštinu a poté do jídelny.  Ke stolu kde většinou obědváme.

,,Tak povídej" Ukousla si ze svého sandwiche a čekala až spustím. ,,Dobře no...uhm byla to jedna z nejhorších nočních můr co jsem kdy měla. Byla tak reálná.." Začala jsem jim to všechno vyprávět.

,,Woahh...to muselo být fakt nepříjemný" Odpověděla mi. ,,To jo...neměla bys koukat tolik na zprávy" Žertoval Alex. ,,Vtipe vylez" Protočila jsem očima. ,,Tak promiň,já jen myslím,že to moc hrotité" uchechtnul se. ,,Cože?" Vypískla jsem. ,,Zlato,tys neměl nikdy noční můru?" Založila si ruce Rae. ,,Měl" ,,A neměl si z toho zlý pocit nebo něco?" Nazvedla jedno obočí. ,,Ne.." ,,No jasně!" ,,Ty lžeš Alexi" Vypískly jsme s Rae najednou. ,,Tak dobře! Jednou jsem se pochcal!" Řekl trochu víc nahlas než původně chtěl,protože se mu každý,kdo byl poblíž začal smát.

,,To jsem...řekl moc nahlas,žejo?" Zakňoural a my dostaly výbuch smíchu. ,,Jste strašný. Ty i ty" Ukázal na nás prstem a vypadal při tom jako malý dítě.  ,,To možná ano..ale miluješ mě" Mrkla na něho Rae. ,,Jo a mě máš rád.  Jsem tvoje jediná kámoška přeci" Poplácala jsem ho po rameni. ,,No jasně" Ironicky se usmál. ,,Hele,půjdete dnes se mnou? Platí to?" Vyhrkla Rae. ,,Jo. Můžeš se mnou počítat" Usmála jsem se. ,,Já... nemůžu" Poškrábal se nervózně na zátylku.  ,,Proč ne?" Zeptala se ho trochu zklamaně Rae. ,,Já...musím s něčím pomoc mámě" Odpověděl. Rae souhlasně kývla. ,,Každopádně si to užijte" Uchechtl se a v tom zazvonilo.

Všichni jsme odnesli tácy a na chodbě se rozdělili. Teď už nemám s ani jedním z nich žádnou hodinu.

Po škole jsem šla normálně domů a čekala,až mi dá Rae vědět ohledně nakupování na její narozeninovou párty. Měl nám s tím pomoc Alex,ale ten nemůže. Ne,že by mi to vadilo,zvládneme to i sami. Jde spíš o to,že Alex má konečně auto,takže nás tam mohl svézt.

Po několika minutách mi volala Rae. Chce to nakupování odložit na zítra,její babička je na tom zle. Musela jet s rodinou do nemocnice. Je mi to líto. Její babičku mám strašně ráda. Když jsme byly s Rae malý,vždycky nám vyprávěla pohádky a pekla nám ty nejlepší muffiny.
Doufám,že ji bude líp. ,,Takže se nezlobíš?" Zeptala se mě. ,,Vůbec né a taky...proč bych měla? Bude to tvoje party a myslím,že času ještě dost" usmála jsem se i když to neviděla. ,,To je pravda,já jen...ta náhlá změna plánů. Hele už budu muset končit,zavoláme si večer"

Rozloučily jsme se a já se rozhodla,že si ještě skočím do knihovny. V pátek píšeme velký test.

Oblékla jsem se a cestou jsem se stavila v kavárně. ,,Jako obvykle?" Usmála se na mě slečna. ,,Jako obvykle" Uchechtla jsem se a zatímco jsem čekala,až bude moje frappuccino hotové,porozhledla jsem se kolem.  Nemůžu uvěřit svým očím... Alex a Lexi?

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Hi❤️❤️❤️
Teď budou kapitoly o něco kratší,ale snad vám to nevadí 😇❤️