TO BE CONTINUED 1-2.Díl

6.Kapitola-Like to be you

,,Pojďte,slečno. Vezmu vás rovnou, nemusíte se objednávat" Řekl doktor. Na doktora,mi přišel celkem mladý. Pomyslela jsem si..

Ani mi nebral krev,zeptal se mě,na poslední menstruaci,jak se cítím a začal mi dělat ultrazvuk.

,,Nejde to moc dobře vidět,protože jste teprve v prvním trimestru,ale i tak tam vidím něco malého" Usmál se a mě to nedalo...usmála jsem se taky.

,,Počkat?" Vyhrkl. ,,Vidím tu něco..." Řekl zamýšleně a pozoroval obrazovku.

,,Co se děje?" Nadzvyhla jsem hlavu.

,,Vypadá to,že to budou dvojčata" Usmál se ještě víc a mě spadla brada...

,,Dvojčata?" Zopakovala jsem po něm. Doktor jen kýval s radostí hlavou.

Utřela jsem si břicho,vzala si svou kartu a vyšla ven.

Pořád,jsem tomu nemohla uvěřit. Já a Shawn,budeme mít dvojčata. Pane bože. Teď se bojím o to víc. Říct mu,že čekám dítě pro mě je těžký,ale říct mu,že čekám dvojčata? Jak to zvládneme? Jak to zvládnu já? Shawn bude v práci,nebo na turné a já?

Teď jsem si vlastně uvědomila,co jsem řekla. Já si je chci nechat... Když jsem tam byla a viděla to,vůbec jsem nad potratem nepřemýšlela. Představovala jsem si,jak je se Shawnem vychováváme. Po kom budou mít oči a jestli budou mít taky pěvecký talent. Usmála jsem se nad tou představou...

Když jsem přišla domů,Shawn tu nebyl. Zkusila jsem mu zavolat,ale nebral mi to. Je na mě naštvaný,ale já ho chápu...

Měla jsem hlad,vzala jsem si jablko a šla do ložnice. Strašně mě bolela záda.
Když jsem dojedla jablko,lehla jsem si do postele a ani nevím kdy a usnula jsem.

Pohled Shawna:

Netuším,kam šla. Netuším,jaký má důvod k tomu,že se takhle chová. Opravdu by mě zajímalo,co za tím je. Nutit ji nemůžu. Věděl jsem však,že doma spát,dnes nebudu. Potřebuju být sám,akorát mě ta situace s Chloé rozptyluje od práce.

Byl jsem tam sám,seděl jsem na gauči a držel v ruce sešit a pero. Přemýšlel jsem o čem napíšu další song,ale v hlavě jsem neměl nic jiného,než Chloé. To,jak odešla se slzami v očích. A vtom mě to napadlo!

"Don't cry" - or do,whatever makes you comfortable
I’m tired too,there's nothin' left to say
Let’s call the truce,
'cause I don't really wanna go to
Bed like this..." První sloka nové písně.

Vzpomněl jsem si,jak se mě Chloé zeptala,jestli o nás napíšu píseň. Samozřejmě,že napsal. Tahle mě však inspirovala z toho,co se stalo dnes. Nečekaný avšak myslím,že tohle bude dost dobrý song.

Zapnul jsem si mobil a viděl několik nepřijatých hovorů od Chloé. Smutně jsem vzdychl...teď ve studiu trávím skoro každý den. I přesto,jak mi Chloé nesmírně chybí,krásný na tom je,jak se těším vždycky domů. Když přijdu a ona už spí,já si nemůžu pomoct,políbim ji a ona se vzbudí a usměje se na mě. Není to však vždy takhle,někdy je to jako včera v noci. Uchechtl jsem se nad vzpomínkou,když byla nevrla,protože jsem ji vzal do náručí a tím ji vzbudil,ale chtěl jsem říct to,že vždycky se vrátím večer domů a spím a probouzím se s ní. Teď,ale se domů nevrátím. Budu spát tady. O to je mi ještě hůř. Miluju ji...a vážně mě to mrzí,jak to mezi námi teď je.

Nebudu ji volat,protože už určitě spí,proto ji napíšu sms,že mě to mrzí. Snad si to ráno přečte a nebude se na mě zlobit. Tím,že jsem ji obvinil z toho,že někoho má,jsem ji určitě zranil. Jsem idiot a nikdy se nepoučim z vlastních chyb. Už jednou jsme si tímhle prošli a jak to dopadlo? Málem jsem ji ztratil... tentokrát už to nedopustím. Věřím ji,ale stejně se bojím. Chloé si něčím prochází a já nechci,aby v tom byla sama. Odložil jsem mobil a místo toho, si vzal pero a psal dál.

"I'm so sorry
That we're still stuck in the middle
I'm so sorry
'Cause in the moment I

I don't know what it’s like to be you
I don’t know what it's like but I’m dying to
If I could put myself in your shoes
Then I'd know what it's like to be you."

Pyšně jsem se usmál,protože si myslím,že je to úplně přesný.

Dál mě už nic nenapadlo,byl jsem unavený. Dnešek byl dlouhý... Lehl jsem si a šel spát.

To be continued...

Tahle kapitola je věnována MisuleMia28 💛 Happy birthday hunny! Xx