TO BE CONTINUED 1-2.Díl

13.Kapitola-Potřebuju tě

Pohled-Shawn

Ráno jsme vyrazili s Camem do nemocnice zjistit,jak je na tom jeho máma s Chloe. Ani jsme nesnídali ale komu by se chtělo jíst,když nevíte,jestli vůbec budete mít ještě mámu a vaše sestra je v kómatu.

Já šel za Chloe,zatímco Cam šel za doktorem. Opět tam tak nehybně ležela.
Jen jsem tam vedle ní seděl a pozoroval jí. Nebo spíš...čekal jsem na to,až se stane zázrak a ona se probudí. Po asi pěti minutách jsem slyšel za sebou zavření dveří. Otočil jsem se a viděl tak Cama. Měl slzy v očích a nic neříkal. Nemusel nic říkat,já to hned pochopil. Hned jsem ho objal. Tím se ještě více rozplakal. Bylo mi ho líto,strašně moc líto. Přišel o oba rodiče.  Stalo se to tak rychle. Tohle kdyby mi někdo řekl ještě před týdnem,že přijde o rodiče a Chloe bude v kómatu,asi bych se mu vysmál do obličeje. ,,Camerone..." Odtáhl jsem se od něj,abych mu mohl vidět do obličeje.  ,,Vím,že je to teď pro tebe moc těžký. Moc mě to mrzí brácho ale chci ti říct to,že jsem tady. Jsem tady a vždycky budu. Zvládneme to spolu". Nic neříkal, pevně mě objal. ,,Vážím si toho Shawne,teď mám jen tebe...nechci ještě přijít o Chlo" řekl a šel k posteli kde ležela,napojená na přístroje. Hladil jí po vlasech. ,,Chloe,strašně mě to bolí,že jsme přišli o mámu s tátou ale Chlo potřebuju tě. Máme jeden druhého. Já se o tebe postarám. Bude strašně těžký až se vzbudíš a já ti to budu muset oznámit. Ale jsme v tom spolu. Zůstaň se mnou prosím" řekl naposledy.

Jeli jsme domů. Objednali jsme si čínské jídlo a pustili si film,aby jsme přišli na jiné myšlenky. Bylo nám prostě na nic.
Nemůžu se na něho koukat,strašně mi ho je líto. Chudák Cameron. Nedokážu si představit,že by se tohle stalo mě.
,,Já si půjdu lehnout Shawne,zítra mám ještě nejaky papírování okolo pohřbu a tak..." Řekl. ,,Jasný,jen běž. Odpočiň si"

V

zbudil jsem se a dal si sprchu. Cameron tu není. Nechci tady být sám. Rozhodl jsem se,že půjdu za Chloe. Ze skříně jsem vytáhl černé uplé džíny,šedé triko,nasadil si své hodinky a přehodil přes sebe obyčejnou koženou bundu. Vlasy jsem neřešil,jsou trochu delší ale co.  Vzal jsem si klíče od Jeepu a jel do nemocnice.

Pokaždé,když stojím před jejím pokojem,doufám že otevřu dveře a ona se na mě bude dívat s těmi jejími dokonalými oči. Bohužel...otevřel jsem a stále tam ležela v kómatu. Vzdychl jsem si. Co mám dělat? Vzbudí se vůbec? A za jak dlouho? Budou to dny,týdny nebo dokonce i měsíce? 
Vstal jsem a šel si do automatu pro kafe. Dnes jsem ještě neměl. Vrátil jsem se na pokoj a usrkaval z mého kafe. Tak mě napadlo,že jsem se dlouho neozval fanouškům. Měl bych je ujistit,že jsem v pohodě,i když ne tak úplně...ale nechci aby o mě měli starost. Napsal jsem jim na Twitteru a na snapchat přidal fotku.

Vrátil jsem se domů nebo spíš..ke Camovi domů. ,,No ahooj Shawny"! ležel na zemi. ,,Tys pil"?! Vyjekl jsem. ,,Neee nepoznáš Granko"? ,,Jasně,Granko...tak pojď,odnesu tě do postele" Vzal jsem ho okolo ramen a odnesl do postele.
Hned usnul. Achjo. Je mi ho líto...

CAMERON💕

SHAWN💕