𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

2. Kapitola

Vzala jsem si kníźku Rudá jako rubín (obrázek) ,kterou jsem četla snad milionkrát ale přesto se od ní nemůžu odtrhnout i po tolika přečtení.

Po asi půl hodině jsem se letmo koukla na hodiny a už bylo 11:45! Nečetla jsem půl hodiny, ale spíš hodinu a čtvrt! Okamžitě jsem vystřelila a začala se oblékat. Slíbila jsem tátovi, že udělám dneska oběd, protože on bude mít určitě hodně práce s Henrym.

Oblékla jsem si na sebe tepláky a na sebe hodila tričko, které sice vypadalo jako by bylo pro tu nejobéznějí dámu na světě, ale měla jsem ho moc ráda, protože obrázek na něm mi vytvořila Molly.

Byl to obrázek stromu s jablky pod kterým ležel koníček. Molly byla od mala blázen do koní a nijak se to nesnažila zakrýt. Vždy kdy jsme projížděli autem kolem koní, řvala, že chce zastavit a jednoho si pohladit. To bylo jetě když byla malá holčička.

Dneska jsem se rozhodla udělat špagety. Nick z toho jásal, když jsem mu to oznámila. Ani jsem si to neuvědomila a už byl oběd hotový. Ve chvíli, kdy už Nick s Molly seděli u stolu a čekali až jim donesu špagety, přišel táta a jak viděl, že je oběd hotový, na rtech se mu vykouzlil úsměv.

Pak už jsem si sedla jen já a společně jsme se pustili do jídla.

Asi vás zaráží moje matka.

Řekněme, že když mi bylo 10, mamka začala tátu podvádět. Táta ji dlouho miloval, ale ona o to nestála. Byl velmi smutný, když odešla a nechala nás samotný. Se mnou se ani nerozloučila. Ted už se o ní u nás nemluví, podle mě máma byla člověk, který si nevážil svého štěstí.

,,Bylo to moc dobré Abbie, děkuju. Moc si mi pomohla." řekl táta s milým úsměvem a podal mi svůj dojedený talíř.

,,Tati notak, kdyby bylo na mě, tak ti dělám obědy každý den." myslela jsem to vážně . Táta hodně pracuje aby nás všechny uživil, a tohle je to nejmenší, co pro něj můžu udělat.

,,To beru! Budou dneska palačinky k večeři?" Zeptal se Nick s vítězným úsměvem. Než jsem ale stačila něco říct, táta mu odpověděl.

,,Dneska u nás možná budou Henry s Lili, Jacobem a Luisou. Zkusím tedy něco připravit a uvidíme jak to dopadne."

,,To je dobrý nápad tati, ale promiň. Dneska to budeš muset nechat na mě. My s Molly připravíme tu nejlepší večeři na světě." U poslední věty jsem se tázavým pohledem podívala na Molly a ta jen přikývla.

,,Aha. No tak dobře holky, jsem zvědav co nám připravíte." viděla jsem vedle sebe Molly jak nenápadně mrkla.

•

Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, zaslechla jsem nějaké zvuky z okna.

Na moment jsem se lekla, že je to Jacob, aby mi vrátil zpět můj zapalovač, ale nikdo u protějšího okna nestál.

,,Kdy budeš moci odjet?" slyšela jsem cizí hlas z venku.

,,Nevím, záleží na tom vole?" Odpověděl mu ten druhý, který mi připadal nebezpečně povědomý.

,,Jasně, že jo. Ty peníze jim dám už dneska."

Nastražila jsem uši a vykoukla nenápadně z okna. Na chodníku se procházel Jacob a Arthur.

Arthur chodil do mojí školy, a mnoho holek by i řeklo, jaké mám štěstí, že chodíme i do stejného ročníku.

Jenže pravda byla taková, že jsme se s Arthurem neměli moc v lásce. Já měla ve škole partu, která mu jako jediná, včetně mě, opovrhovala.

Problém byl, že Arthur měl velkou partu vymaštěnců, který podle většiny holek byli hrozně "sladcí". Ale o tom jak jsou všichni dohromady hloupí se nikdo nezmínil.

Každopádně byl podle holek takzvaný "anděl" který měl krásný modrý oči a kudrnaté blond vlasy.

Možná proto ho tak oslovovali. Vždycky když procházel chodbou, vlasy se mu podivně vlněli.

Já osobně s ním moc zkušenosti neměla, pokud nepočítám některé jeho posměšky na moje dobré známky ve škole. Moje kamarádka Emma s ním ale něco zažila, avšak o tom si povíme někdy jindy.

Znovu jsem se na něj podívala. Vedle Jacoba Arthur vypadala jako slušný kluk. Jacob byl vysoký a na rukou se mu vjímalo spoustu tetování, přičemž díky slunečním paprskům ještě více vynikl kroužek v obočí a v uchu.

,,Abbie! Co bude s tím carpacciem?" Slyšela jsem ze z dola Molly.

Odtrhla jsem od Jacoba a Arthura oči a běžela do kuchyně, abych pomohla Molly s večeří.

______________________
⭐️ Danielle ⭐️