𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

54. Kapitola

Písnička: toxic (slowed)
_________________________________

Nevím, zda by se zdalo popsat, jak v tu chvíli Brandon vypadal.

,,Cože?" ozval se Brandon. Pokrčila jsem rameny. Nemohl se tomu divit, navíc jsem tu neplánovala být přece přes rok.

,,To nemůžeš."

,,Stejně mě tu už nic nedrží. Yen pojede do Manhattnu s námi." Brandon zatnul čelist a bylo vidět, že chce něco opravdu upřímného říct, ale nakonec se toho vzdal.

,,Bude to tak lepší pro nás všechny."

,,V čem to bude dobrý pro mě?"

,,Nevím, budeš dělat, co ta vaše chlapecká parta dělala vždycky. To jde mimo mě." Řekla jsem a přehodila si tašku přes rameno.

Brandon vypadal, jako by chtěl ještě něco říct, ale když si všiml, že už se chystám odejít, jen zachraptěl "ahoj" a otočil se na druhou stranu.

Nevěděla jsem, jestli tohle bylo naše poslední ahoj. Jestli tohle byla poslední šance, kdy ho můžu spatřit. Jenže jsem se nemohla otočit.

Motala se mi z toho hlava, tak hrozně mi bylo líto, co se stalo. Na jednu stranu jsem jejich partu pochopila. Už mi ani ten jejich způsob vydělávání peněz nepřišel tak hrozný, spíše jsem se trápila těma dvěma.

S Jacobem jsem toho zažila víc.

Pod vlivem alkoholu jsem s ním promrhala první pusu. Líbala jsem se s ním v potoce, a opravdu jsem věřila, že i pro něj to něco znamenalo. Jen se nedokážu smířit s tím, že mi to neřekl.

Věděl, co riskuje, a stejně to udělal.

Došla jsem až na kolej a modlila se, abych dneska ještě nepotkala Jacoba. To by už stačilo k mému mentálnímu zhroucení.

Naštěstí nikdo na chodbách nebyl.

V našem pokoji ležel na posteli jen Wells. Málem jsem uskočila, jak jsem se ho lekla.

,,Promiň, holky šli něco koupit do supermarketu a mě nechali tady." Uchechtl se nad mojí reakcí a posadil se.

,,A co, už jsi v pohodě? V baru si vypadala trochu skleslá." Podíval se na mě svýma upřímnýma očima, prozrazující lítost.

,,Jen je mi trochu líto, že až odjedu do Manhattnu, už nikdy neuvidí lidi, co jsem potkala tady."

,,To znám."

,,Jo?"

,,Když jsem bydlel v Manhattnu, našel jsem si tam fakt skvělý kamarády. Dokonce i přítelkyni, i když jsme si už na začátku vztahu řekli, že to nebudeme nijak protahovat, až odjedu zpět sem. Samozřejmě, co se nestalo. Zamiloval jsem se. A najednou jsem věděl, že musím odjet. Nejdřív jsem plánoval, že odjedu spontálně, abychom si ušetřili slzy, ale pak jsem si uvědomil jednu věc," udělal malou pauzu, a zapřel oči do těch mých.

,,Je jen málo okamžiků, kdy musíš udělat, něco, co se ti třeba nelíbí, ale když to nezkusíš, budeš toho v budoucnu litovat. A proto jsem ještě ten den za všema jel, a rozloučil jsem se s nimi co nejvíc velkolepě, jak to jen šlo. A teď jsem rád, že jsem to udělal." Přemýšlela jsem nad tím.

Wells měl pravdu, jenže nevěděl, že oni to nebyli úplně takový kamarádi. Litovala bych toho, kdybych se s nimi nerozloučila?

,,Asi máš pravdu." Připustila jsem. Wells se na mě zvědavě podíval.

,,No, tak co tu ještě děláš?" strnula jsem.

,,Co?"

,,Běž za nimi a rozluč se, jak to jen jde. Honem!"  dokázala jsem na něj jen civět. Jako...to se mám rozloučit teď, když ani nevím kde jsou.

,,Pospěš si!" popohnal mě Wells, až jsem naskočila. Najednou jsem cítila, jako bych dostala od někoho facku...a všechno mi začalo docházet.

Musím to udělat. Musím se rozloučit.

Vyběhla jsem tryskem z pokoje a běžela vstříc Jacobovým dveřím. Když jsem ale zběsile zaklepala, nikdo tam nebyl.

Běžela jsem až z koleje ven, a doufala, že tam někde najdu alespoň Brandona.

Pak jsem zahlédla jeho auto. Stála jsem jak přimražená.

Co bych mu měla říct, až vystoupí?  Bude to, co mu řeknu, vůbec dávat smysl?

Možná mu nemusíš říkat nic šeptl mi v hlavě hlásek.

A pak jsem se znovu rozeběhla.

Brandon otevřel dveře od auta a ještě chvíli posedával v sedadle, zatímco si prohlížel něco v mobilu.

Poprvé v životě mi bylo jedno, co udělám.

Přišla jsem k němu, a Brandon skoro ani nestihl vzhlédnout, jelikož jsem ho tvrdě a naléhavě políbila.

Bylo to tak spontální, že přísahám, že jsem uslyšela, jak mu mobil spadl z ruky.

Brandon mě políbil nazpět, a já se na chvíli odtáhla.

Nic jsem neřekla, jen jsem se rozhlédla.

A setkala jsem se s očima Jacoba.

____________________
👾 Danielle 👾