𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

44. Kapitola

Písnička: Running Fast
________________________

Pro začátek se moc omlouvám, že kapitola vychází takhle pozdě. Jelikož je pololetí, neměla jsem na to čas, především kvůli škole. Taky jsem ale neměla náladu psát, takže se moc omlouvám. Budu se snažit znovu vydávat kapitoly minimálně jednou týdně do neděle, a taky teď na jaro chystám něco trochu nového, takže se máte na co těšit. Budu moc ráda, když mi za tuhle velmi pozdní kapitolu odpustíte, a bude se vám příběh nadále líbit. No nic, uvídíme se v příští kapitole, mám vás všechny moc ráda. Danie.

,Já jsem Jasmín, Abbie je u sebe v pokoji." Odpověděla jsem, a marně doufala, že to zabere.

,,To ti tak budu věřit. Otevři." Slyšela jsem nevrlého Jacoba za dveřmi.

Chtěla jsem tomu nějakým způsobem vyklouznout. Nechtěla jsem s ním mluvit.

Jenže jsem neměla na výběr. Pochybuju, že kdybych mu teď řekla, ať odejde, doopravdy by to udělal.

,,Fajn..jdu ti otevřít dveře." Řekla jsem, se zřetelnou prohrou v hlase , a už pomalu zasouvala klíč do zámku.

Jenže pak jsem si uvědomila jednu nemilou věc.

Nemám na sobě nic.

Nic!

Okamžitě jsem popadla ručník, omotala si ho kolem těla, a konečně Jacobovi odemkla.

Hned jak mě uviděl postávat mezi otevřenými dveřmi jenom s ručníkem, pousmál se.

,,No tak Ab, tohle už tady jednou bylo, ne?" Řekl pobaveně, a aniž by se zeptal, vkročil rovnou dovnitř sprch, a zavřel za sebou dveře, kteréjsem mu ještě před chvílí otevřela.

Taky jsem si to pamatovala. Jak jsem zrovna vycházela ze své koupelny u mě doma, a najednou v mém pokoji stál Jacob.

Byl to den, kdy se se mnou přišel rozloučit. Kdy mi řekl, že odjíždí do Anglie. V té době jsem již věděla, že tam jel kvůli tomu, že něco skrýval.

Pořád jsem nechávala, jak jsem za ním mohla jet sem do Anglie. Jenom kvůli zvědavosti.

Ani nevím, jestli to opravdu byla jenom zvědavost.

Jako..věřte mi, že bych chtěla, aby to bylo jenom ze zvědavosti, ale kdo mi pak vysvětlí to, že jsem se s ním na večírku zuřivě líbala v pokoji, kde si to lidi rozdávají.

,,Tak? O čem si chtěl mluvit." Zeptala jsem se, a snažila se mluvit co nejklidněji.

Pořád jsem si svůj ručník ke svému tělu tiskla.

,,Proč tam chceš jít?" Zeptal se Jacob.

Věděla jsem, co tím myslí. Proč chci jít na ten večírek? Jenže to je těžké mu odpovědět. Těžko mu můžu říct, že tam jdu z toho důvodu, abych zjistila, co skrývá, a proč si ty holky počítali ty peníze.

,,A proč bych neměla? Jestli to bude jen večírek, tak si budu dávat pozor na alkohol, a když mě to tam bude nudit, tak prostě odejdu. A neboj, tobě se budu vyhíbat, když ti jde tolik o to, abych tam nešla." Řekla jsem a přešla k umyvadlu.

,,Tak to není, jen...podívej, ten večírek prostě není jako ostatní. Děje se tam něco, čemu ty ještě zdaleka nerozumíš." Jacob přešel ke mně a chytil mě za ruku.

Zrychlil se mi tep nad tím náhlým dotekem. Byl najednou tak blízko, a to přece stál ještě metr ode mě. Kdybych jen na sobě měla něco jiného, než jen pouhý ručník.