𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

14. Kapitola

Písnička: Unforgettable
__________________

Ráno jsem se probudila, a jakmile se mi konečně rozlepilo od spánku jedno oko, vzpomněla jsem si okamžitě na včerejšek.

Na to, jak Jacob přišel ke mě do pokoje.

Na to, jak jsem před ním byla jen v ručníku.

Na to, jak mě na rozloučenou políbil na čelo.

Držela jsem v sobě zvláštní pocit, který mě svíral skoro celý den. Rozhodně jsem si připustila, že mi budou chybět naše noční rozhovory u okna, a i Jacob samotný.

Stále jsem však nemohla přestat myslet na toho chlápka, co s ním včera mluvil.

Vstala jsem z postele a šla do kuchyně připravit snídani, zatímco jsem tuhle myšlenku stále držela v hlavě.

,,Abbie, tak ráda tě vidím." ozvalo se z domovních dveří a já se otočila.

Paní Prescottová ke mě přiběhla, a jak to u ní bylo zvykem, široce mě objala.

,,Já taky, můj taťka už šel do práce, ale jestli něco potřebujete, jsem k službám." řekla jsem a navzdory své únavě se usmála.

,,Ach tak, no nevadí, stejně to můžu říct i tobě. Jacob dneska ráno odletěl zpět na svoji školu do Anglie, ale nestihl se s nikým z vás rozloučit, tak jsem se za to přišla jen omluvit." sdělila mi a omluvně na mě pohlédla.

,,To nevadí, já to chápu." řekla jsem klidně, avšak ve skutečnosti jsem nemohla uvěřit, že odjel takhle brzo.

To vážně nechtěl tolik riskovat, že bych se mu pletla do života, že se během noci sbalil a odletěl? Nebo to byla jen záminka pro to, aby si tu jednoduše vyřešil nějaký problémy, a pak od nich mohl utéct?

,,Stejně nechápu, proč se mu na té jeho škole tak líbí. Tady je studium podle mě lepší než na nějaké Guildfordské střední. No nic, Abbie, já už budu muset do práce. Vyříď moji zprávu i ostatním, snad se zase brzy uvidíme." řekla a znovu ke mě docupitala a objala mě.

Poté se odtáhla a odešla vstříc svému luxusními autu, kterým jezdila do práce.

Nevím proč, ale to jméno školy se mi zarylo do paměti ještě na několik dnů poté.

O 5 dní později:

,,Abbie, je ti dneska něco? Fakt mi nepřijdeš moc v pohodě." řekla mi starostlivě Jasmin na obědě.

Rychle se k ní přidal Landon a podíval se na mě.

,,Přesně, taky si myslím. Jasmin, musím říct, že si opravdu všímavá." mrkl na ni, ale jakmile si všiml jejího přísného pohledu, sklopil pohled a nic už neřekl.

Ačkoliv jsem dnes neměla zrovna dobrou náladu, neboť se mi znovu zdálo o tom, jak sleduju Jacoba napříč ulicí a poté utíkám před chlapem se zbraní, přesto jsem se uchechtla a povzbudivě jsem se podívala na Landona.

,,Jsem v pohodě." odpověděla jsem klidným hlasem.

,,Chybí jí Jacob." řekla nahlas Emma s plnou pusou.

Všichni okamžitě zvedli hlavy a podívali se na Emmu, a pak na mě. Em mě obdařila kyselým úšklebkem a dál jedla.

,,Díky Em. Jen nad tím furt přemýšlím. Nemůžu dostat z hlavy to, co mi nikdy nechtěl říct. Jsem si jistá, že se to týká něčeho většího, a rozhodně do toho spadají peníze a nějaká mafie. Štve mě, že se nikdy nedozvím, co skrývá." Steven se na mě namáhavě podíval a lítostivě se usmál.