𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

21. Kapitola

Písnička: Used to be
___________________

,,Ani nevíš, jak si mě vylekal. To sis snad vážně myslel, že když mě zavezeš na nějaký kopec bez toho, aby si mi to dopředu řekl, tak ti najednou vyklopím vše, co jsem chtěla říct někomu jinému?" vychrlila jsem ze sebe a zhluboka se nadechla. Bylo toho na mě moc.

Opřela jsem se zády Brandonovo auto a promnula si čelo.

,,Ehm...ano?" zachraptěl Brandon nejistě. Vzhlédal jsem a povytáhla obočí.

,,Brandone, já ti to neřeknu. Není to tvoje věc." řekla jsem a omluvně se mu podívala do očí.

Zamračil se na mě a sedl si na jeden větší kámen poblíž.

,,Proč si neřekl Jacobovi pravdu o tom, kde jsme se potkali?"

,,Nevím, není to jedno?" znovu zachraptěl, jenže teď jsem z jeho hlasu cítila jen vztek.

,,Co je?"

,,Co asi? Ty mi taky neodpovídáš na mé otázky." pokrčil rameny a otočil se zády ke mě.

,,To proto, že ti nevěřím." vyletělo ze mě. Ani jsem nevěřila tomu, že jsem to řekla. To ode mě bylo zlé...co to se mnou je?

Když to uslyšel, viděla jsem, jak ucukl. Na jeho krku se napjaly žíly a stále neodpovídal.

,,Promiň, nemyslela jsem to tak."

,,Ale myslela." řekl a postavil se.

,,Proč by taky ne, že? Seš jen ta typická šprtka, kterou rodiče rozmazlovali celé dětství. Nikdy si nezažila nic horšího, než když ti rodiče něco zakázali. Není divu, že nemůžeš věřit někomu, s kým očividně nemáš nic společného."

,,Tak to brzdi. Vůbec nic o mě nevíš. Učím se proto, že chci mít kvalitní vzdělání, a promiň mi za to, že se neoblíkám jako děvka, nepiju, a ani nechodím na večírky, aby se ze mě pak stalo tohle." pokývla jsem hlavou k němu.

,,Tak když si tak svatá...věř mi." řekl.

,,Jenže to není téma pro tebe."

,,Ven se to nikdy nedostane."

Přemýšlela jsem, jestli si mám rychle něco vymyslet, aby mě nechal být. Podívala jsem se na něj. Bylo mi ho tak líto...byl to jediný člověk, s kterým jsem si z té jeho party opravdu rozuměla.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem vyčerpaná.

Co tady vlastně dělám?

Chci odhalit tajemství nějakého kluka, o kterým nevím zhola nic.

A stojím tu v noci na kopci s klukem, kterého jsem viděla jen párkrát v životě.

Začaly mě tlačit slzy v očích. Připadala jsem si hrozně. Jakobych všechny lidi kolem sebe využívala.

,,Hej, co je? Proč...co to děláš, Abbie?" Brandon vypadal, že není zvyklý na to, když v jeho přítomnosti někdo brečí.

,,Já...málem prostě pocit, že lidi kolem sebe využívám, a důvod, proč jsme sem přijela, vlastně ani nedává smysl." ačkoliv Brandon nemohl tušit, o jakém důvodu mluvím, snažil se přikyvovat a víc už ze mě nevytahovat.

,,Co mám dělat?"

,,Můžem už jít?"

,,Fajn, dobře." řekl a mi jsme jeli zpět na kolej. Cestou Brandon opět pustil svoji metalovou hudbu, která duněla přes celé auto.