𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

36. Kapitola

Písnička: loveeee song
——————————————————

Pořád jsem se ještě snažila vzpamatovat se, co se to sakra stalo.

Kwan mu to musel říct. Jenže jak mohl získat moje číslo? Nikdy jsem mu ho neřekla. Ani ve škole.

Teď jsem se doopravdy modlila, aby tady nezůstal příliš dlouho.

A taky, abychom se s Arthurem nesetkali.

Rozhodla jsem se, že si s sebou zabalím nějaké věci, a půjdu za Yen taky.

Zřejmě cestou tam potkám holky, takže je upozorním, co se mi to před chvilku stalo.

Em totiž měla jednou s Arthurem takovou malou milostnou aférku. Bylo to na jeho vlastním večírku, kdy spolu spadli do bazénu, kvůli nějaký holce, co do nich strčila. Emma nám vyprávěla, že byla míč opilá na to, aby si uvědomila, co dělá.

Jenže než si to stačila rozmyslet, tak se už s Arthurem drželi v náruči, oba ponořený ve vodě, a líbali se.

Em řekla, že to stejně nevedlo k ničemu jinému než jenom k líbání, protože ihned, jak se dostali pryč z vody, si Arthur odvlekl další holku, a to do jeho pokoje.

Pak už s ni Arthur nikdy nepromluvil, ale nám Em řekla, že když ráno odcházela z jednoho z pokojů v jeho bytě, a našla Arthura v předsíni uklízet odpadky, tak jí řekl, že si pamatuje všechno, co se stalo.

Já na jeho večírku nikdy nebyla. Jediný, kdo tam kdy zavítal, byl jenom Landon, Steven a Emma.

Bože...jak moc mi teď chyběl Steven.

Hrozně ráda bych se s ním zase prošla k potoku, a promluvila si. Tak ráda bych ho zase obejmula. A Landona taky.

Zajímalo mě, jestli na něj Jasmin taky myslí.

Už je to nějaká doba, a my jsme si pořád ještě s klukama nezavolali.

To jsem dneska musela napravit.

Napsala jsem Stevenovi, jestli by mu nevadilo si zavolat někdy večer, a vzala si batoh plný věci, který si beru k Yen.

Pak už jsem jen opustila svůj pokoj, a vyšla ven z koleje.

Hned nedaleko u dveří už šla Em s Jasmin.

Zamávali jsme na sebe, a já k nim přiběhla, abych jim řekla tu novinu.

,,Nebudete věřit, koho jsem právě viděla." řekla jsem a rozhlédla jsem se kolem, jelikož jsem se bála, aby Arthur nebyl někde poblíž.

No co, mě už jen děsí představa, jak mohl zjistit moje číslo, když jsem mu ho nikdy neřekla. A to ani Kwanovi, Brandonovi, nebo Jacobovi.

,,Co se stalo? Potkala si snad Brandona nebo Jacoba?" zeptala se zvědavě Jasmin.

,,Z koho jiného by pak byla takhle na vážkách prosímtě?" řekla trochu pobaveně Em a napila se pití, které si asi s Jasmin koupily cestou.

,,Takže?" Netrpělivě čekala Jasmin.

,,Potkala jsem Arthura." řekla jsem a pak jsem dodala: ,,A z nějakého neznámého důvodu zná moje číslo, a ví, že jsem tady."

,,Hej, to je moje bunda Emmo!" hlasitě vykřikla Jasmin, jakmile ji Em poprskala její černě bavlněnou bundičku.

,,Omlouvám se...to jako vážně?" nedůvěřivě se na mě podívala Em. ,, Vím, že se kamarádí s Jacobem, ale co by tady dělal?"

,,To právě nevím, snad tu nezůstane moc dlouho." řekla jsem, a už jsem se chtěla rozloučit, když v tu chvíli jsem si vzpomněla: ,,Jo, a ještě dneska bychom mohli zavolat Landonovi a Stevenovi. Dlouho jsme je neviděli, tak si pak Em prosím zapni Počítač, aby jsme je měli na větší obrazovce."

,,Ježíš jo! To bychom už fakt měli, alespoň budu mít na chvilku pokoj od Tylerova obličeje, a uvidím naše kluky. Že jo Jasmin?" Emma byla z toho nápadu tak nadšená, že si dokonce poskočila.

I Jasmin se začala nejisě usmívat, jakoby se taky už těšila.

Já jsem se s nima už jen rozloučila, a šla jsme cestou k Yen.

Když jsem tam dorazila, Yen jakmile mě viděla, obejmula mě. Už vypadala tak, jako když jsme se poznali.

Nevěděla jsem, jestli se jen snaží vypadat v pohodě, ale byla jsem ráda, že už se to lepší.

Poveděla jsem ji o Arthurovi, aby až se pak sejdem i s Em a Jasmin, tak aby věděla, o koho jde. Vynechala jsem tu část, kdy se smál s Kwanem, abych zbytečně neranila Yen.

Zbytek dne už se nic nedělo, nikoho jsem nepotkala, a když jsem se vrátila na kolej do svého pokoje. Naštěstí mi nikdo jako Arthur znovu nenapsal, až na Stevena, který odepsal, že si zavoláme v půl desátý.

21:32- Neděle

Večer jsme se teda rozhodli, že zavoláme klukům. Všichni jsme se usadili na posteli, která patřila Jasmin. Já byla zachumlaná do deky, Em měla v ruce pořád to pití, které si koupila, a Jasmin ležela mezi náma, a měla hlavu položenou na polštáři.

,,Ahoooj." Slyšela jsem říct nahlas Stevena, přičemž ihned potom se na obrazovce objevil jeho obličej.

Vykulila jsem oči, ihned jak jsem ho spatřila.

Steven vypadal úžasně. Pamatuju si, jak jsme se procházeli k potoku, a on měl kruhy pod očima a plakal. Pamatuju si, že když jsme pak šli do školy, lepšilo se to, ale věděla jsem, že to má teď těžký.

Až do konce prvního semestru to na něm bylo vidět.

Táta po něm chtěl ještě lepší výkony v jeho dílně, takže Steven vypadal den za dnem unavenější. Sice se už netrápil pro to, kým je, ale šťastný taky nebyl.

Jenže tohle všechno se změnilo.

Kruhy pod očima zmizeli, jeho pleť vypadala úžasně, žádné stopy po tvrdé práci v dílně, žádné modřiny na jeho těle.

Jo, to jsem vám vlastně zapomněla říct. Byl v pyžamu, takže bez trička. Hodně se na něm změnilo, usmíval se na nás, zatímco my jsme se dokázali jenom koukat.

,,Ahoj, Stevene..pa-páni. Hodně si se změnil." řekla jsem první. Steven se na mě podíval a jemně se usmál.

,,Ani ne, Abbie. Zase tolik ne." Řekl a v tu chvíli se za nim objevila další postava. Myslela jsem, že je to Landon, ale nebyl.

Byl to nějaký cizí kluk, který přišel blíž k monitoru, taky byl bez trička, něco zašeptal Stevenovi a ještě před tím, než odešel, tak mu dal pusu.

,,Jo, ehm, tohle je Alex. Alexi, vlevo vidíš Emmu, vedle Jasmin, a na pravo je deka a z tý vykukuje Abbie." představil nás Steven a Alex se na nás usmál, pozdravil nás a pak odešel.

,,A kde je Landon?" zeptala se Jasmin.

To by mě taky zajímalo.

,,Nevím, říkal, že nemá dneska čas, tak si zavoláte s nim až třeba potom."

Pak už jsem si jen povídali, o Arthurovi, o Yen, něco jsme mu řekli o večírcích, ale o tom, oč jsme si řekli v kavárně, jsme nemluvili.

Mě se pak usínalo mnohem lépe.

Byla jsem ráda, že se má Steven tak dobře.

Byla jsem o něco šťastnější...
———————————————————
Danielle 🌹