𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

38. Kapitola

Písnička: Talk- Salvatore Gannaci
________________________
Jen jestli nevadí, ještě než začne tato kapitola, chtěla bych jen říct, že jsem se rozhodla vydávat kapitoly 2x týdně. Ti z vás, co tu jsou už delší dobu, tak asi ví, že většinou něco takového rozhlásím, ale pak se na jednu kapitolu čeká 2 týdny xd. Za to se moc omlouvám, opravdu to nedělám schválně..

Chtěla jsem se vás zeptat, chtěli byste zase brzy kapitolu, kde bude nějaká párty? Mě to hrozně baví, a navíc, když se někde chystá párty, je najednou více pohledů jiných postav...a už dlouho nám nepromluvil Jacob, nebo Arthur, že jo xd.

Vůbec bych byla vlastně ráda, kdybyste mi dali třeba nějaké své tipy, jak by se vám kapitoly líbili. Sice nic bohužel s příběhem nezmůžete, ale kdyby mi několik z vás napsalo, že mají rádi pohledy Kwana, klidně se na to zaměřím.

Jinak děkuju, že si příběh čtete, mám vás ráda 💜🌼
________________________
Já jsem se na Jacoba nepodívala. Snažila jsem se sama sebe přimět k tomu, abych jeho pohledy ignorovala.

Šla jsem tedy směrem k holkám.

,,Tak to si ze mě děláš prdel." řekla Em, jakmile mi moje vlasy prohlábla.

,,Jak, kdy...?" ptala se Jasmin, a udiveně na mě koukala. Cítila jsem se dobře.

Udělala jsem změnu, ke které jsem se rozhodla asi tak před 2 hodinami, a vůbec jsem toho nelitovala.

,,Vypadáš naprosto jinak...ale vypadá to na tobě kurva dobře." řekla Em, a pak dodala: ,,Musíme ale sebou hodit, děvčata."

,,Ne, nakonec nás sebou vezme jeden můj známý. Alespoň se nebudem mačkat někde v buse." řekla Yen, a já se podívala směrem, kam směřoval její pohled.

Kwan zrovna něco povídal Tylerovi, a pak se oba dva podívali naším směrem.

Kwan přitom koukal na Yen, ke které jsem přišla a dala ji ruce kolem jejích ramenou.

,,Yen, notak. Ani za ten pohled ti ten kluk nestojí." v tu chvíli, kdy jsem ji to řekla, přijelo obrovské auto.

Nejdřív se otevřeli zadní dveře, a z něho se rozeběhlo naším směrem dítě.

Byl to malý kluk, a podobný Yen.

Skočil Yen rovnou do náručí...a...pak už fakt netuším, co si říkali.

Yen nám řekla, ať mu říkáme Ian, že na to prý slyší.

Vložili jsme si své tašky do kufru, a když Em chtěla otevřít zadní dveře, vyšel někdo další z auta.

Mladý kluk našeho věku. Byl to ten známý Yen, nevypadal sice podobně, ale taky to byl Asiat.

Přišel k Yen a obejmul ji, a naštěstí spolu mluvili anglicky, takže jsem oběma mohla rozumět.

Ten kluk měl sakra silný britský přízvuk, takový neměl ani Jacob.

,,Jako sorry, na tyhle typy kluků sice nejsem, ale on je fakt hezkej." Šeptla mi do ucha Em.