𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

16. Kapitola

Písnička: Roll in Peace
_________________

Zase jsem po nějaké době zašla do knihovny.

Konečně jsem tady.

V Anglii.

Upřímně jsem čekala, jak to bude ze začátku hrozně vzrušující, ale nakonec to všechno dalo docela zabrat.

Emma se tak moc těšila na let, že jsme tak nějak obě dvě s Jasmin zapomněli, že ona poletí letadlem poprvé, takže když jsme nastupovali, tak měla tehdenci každého, kdo už seděl na svém místě zdravit a při cestě si objednala asi milion brambůrků a pití a schodou okolností si myslela, že je to v rámci letenky.

Taky, že jsme jí to pak s Jasmin všechno museli zaplatit, protože si naše Emma nemohla vzpomenout, kdy naposledy měla peněženku někde u sebe.

Pak nás jen taxík odvezl na požadované místo, a s holkama jsme si řekli, že když už je ta neděle, dáme si na chvíli rozchod a každá se tu na chvíli porozhlídnem.

Jasmin řekla, že si vezme foťák a zkusí si najít nějakou dobrou kavárnu, kde se bude moct schovat.

Emma nám pouze řekla, že si tu pěkně omrkne ty angličany a rychle od nás utekla.

Měla jsem jednu hodinu, takže jako první jsem chtěla najít nějakou moc pěknou knihovnu poblíž školy.

Štěstí mi docela přálo. Našla jsem přesně takovou, kterou jsem v té chvíli potřebovala.

Byla nádherná. Staromódní. Moc lidí v ní nebylo, a však když jsem přišla, tak jsem si nemohla nevšimnout té hromadě knih.

Bylo jich tu stovky. Bylo to jako kdybyste přišly zrovna do knihovny v sedmdesátých letech. Dřevo bylo velmi tmavé..vonělo to tam opravdu krásně a za pokladnou stála postarší paní s brýlemi a maličkým kloboučkem na hlavě.

Užasle jsem vydechla. Přísahám, že tohle je od teď má nejoblíbenější knihovna.

•

Zrovna jsem si prohlížela nějaký historický román, když jsem najednou uslyšela 2 rány hned naproti mě.

Lekla jsem se, až jsem málem knížku, kterou jsem držela v ruce, upustila.

Rána nebyla naštěstí až tak moc hlasitá, proto to ani neslyšela ta paní za pokladnou.

Rozhodla jsem se tedy, že půjdu rychle pomoct tomu, komu spadli ty knížky.

Alespoň jsem usoudila, že to jsou knížky, protože dřevo, které knihy drželo, bylo opravdu křehké.

Když jsem ale vystoupila zpoza rohu, nemohla jsem se divit svým očím.

Naproti mě stál kluk. Vypadal přesně v mém věku. Měl světle hnědý vlasy, které byly kupodivu kudrnatý a pohazovali se mu snad na všechny strany.

Vzhlédl ke mě. Nejdříve si mě projel svýma tmavě modrýma očima, až poté promluvil.

,,Ehm..Ahoj?" Měl ochraptělý hlas. Znělo to tak děsivě.

,,Ahoj, chceš pomoct?" přikývl a já si vzala pár popadaných knížek do svých rukou a začala je skládat do poliček, kam patří.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se mě. Už neměl tak zvláštní hlas, ale stejně mi z něj naskakovala husí kůže.

,,Promiň...představím se první. Jsem Brandon. Chodím tady na zdejší školu."

Už jsem chtěla odpovědět, ale pak jsem se podívala na svůj mobil.

Kurva. Mám 15min. zpoždění!

Rychle jsem mu podala ostatní knížky, které jsem dřímala a omluvně se na něj podívala.

Pak jsem utíkala. Rychle. Jak jen jsem dokázala a v duchu jsem si opakovala ta slova.

Však já si tě ještě najdu, Brandone.

_____________________

A jsme na konci kapitoly! Tahle je poněkud jiná...spíše je to takový doplněk, protože se v ní nic moc nestalo. I tak ale doufám, že se líbila.

⭐️ Danielle ⭐️