𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

13. Kapitola

Písnička: 1-800-273-8255
_______________________

,,Předčasně do Anglie? Kvůli mě? Děláš, jakobych tebou měla být posedlá. Je naprosto normální, že jsem zvědavá, když tě vidím nejít do školy a místo toho se potulovat kolem uličky se samými drogami."

Jacob se na mě podíval trochu pochybovačně a odfrkl si.

,,Tak či tak se mi tu v Americe stejně nelíbí, takže se rád vrátím tam, odkud jsem přišel." Jacob pokrčil rameny a trochu se uvolnil.

,,A to tak rychle opustíš Arthura? Přišel mi o trošku milejší, když jsi byl s ním."

,,Jako vážně? Abbie, to bys nás měla vidět, když jsme pohromadě jako celá parta. To je teprve postrach, ten Arthur." řekl a přešel loudavým krokem ke mě.

Trošku jsem ucouvla, protože jsem si opět vzpomněla, že mám na sobě jen ručník.

,,Hele ty mi hlavně slib, že na sebe dáš pozor, a až tu nebudu, tak přestaneš být tak otravně zvědavá."

,,To ti fakt neslíbím."

,,Ugh, fajn. Tak já už teda asi půjdu." najednou mi bylo trošku těžko, jelikož se s naší rodinou už rozloučit nestihne.

Takže tenhle okamžik byl poslední, kdy jsem ho ještě mohla vidět.

Poslední.

Udělal krok ke mě.

Potom další.

Tentokrát mě neobejmul jako minule. Jen se na mě tak díval a ani jeden jsme nevěděli, jak se rozloučit.

Když došel co nejblíž ke mě, konečně jsem se mu podívala upřímně do očí.

Usmála jsem se na něj.

Pokynula jsem zpátky k oknu a řekla: ,,Koukej mi taky někdy napsat, ať si mám s kým pokecat o hvězdných válkách."

Jacob se uchechtl a přikývl. Otočil se k oknu a vykročil vpřed, jenže poté jakoby si to rozmyslel, a rychle se vrátil.

Vzal můj obličej do dlaní a dal mi lehkou pusu na čelo. Vůbec jsem to nečekala, tudíž jsem sebou málem překvapeně trhla.

,,Neboj, rozhodně napíšu." řekl a přešel zpátky k mému oknu. Odtamtud se odrazil a skončil na svém parapetu. Už se na mě nepodíval, jen si zavřel okno a já nečinně stála v pokoji, hledící před sebe.

Ještě pořád jsem ten jeho dotek na sobě cítila.

_____________________
⭐️ Danielle ⭐️