𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

11. Kapitola

Písnička: Gingerbread Man
_________________

Už to byl měsíc a půl, co jsem měla nového souseda.

Čas plynul jako voda a já jsem ještě několikrát za tuhle dobu zažila rozhovory u okna s Jacobem. Už jsem se nesnažila z něho jakkoli vypáčit důvody jeho problémů, jelikož jsem si od něj nechtěla vysloužit další pobouřenou scénu.

To nic ale nemění na tom, že jsem byla zvědavější každým dalším dnem, jelikož jsem několikrát viděla Jacoba, jak znova volá s Tylerem a řeší s ním opakovaně ten stejný problém s penězi.

Dnes jsem skončila ve škole dřív, ale všimla jsem si, že i když Jacob dovezl Molly a Nicka do školy, sám sem nepřišel.

Když jsem však šla ze školy domů, uviděla jsem něco zvláštního. Přes silnici šel Jacob a vypadal přinejmenším vystrašeně. Zakřenila jsem se na něj a zrychlila krok, abych mu stačila.

Poté jsem přešla silnici a de facto se objevila jen pár metrů za ním. Můj dřívější plán byl pozdravit ho, a spíše se zeptat, kam má namířeno, ale když jsem ho uviděla zabočit do uličky, která je zaprvé slepá, a za druhé se tam nescházejí zrovna slušní lidi, okamžitě jsem se rozhodla ho špehovat.

Jacob se vzápětí zastavil a já ztrnula. Jestli se teď otočí a uvidí mě, bude se mnou konec.

,,Jacob Prescott, zase po roce, že?" ozval se drsný mužský hlas někde ve stínu u velké zatuchlé budovy.

,,Drž hubu a pusť mě za Davem." odpověděl stroze Jacob a přišel k tomu klukovi blíž.

Ten o pár kroků ustoupil a vytáhl chrastící klíče.

,,Být tebou, tak si tolik nevyskakuju. Jsi z té vaší party nejdrzejší. Jen aby se ti to nevymstilo, jelikož já mám u sebe taky zbraň." sdělil mu onen kluk a otevřel velikou bránu, co před nima stála.

Jacob mu něco odpověděl, ale tomu jsem již nerozumněla. Zmizeli oba dva za bránou a já jsem zůstala stát jako přimražená.

Opravdu řekl, že má zbraň? Nepřeslechla jsem se? srdce mi začalo bušit rychleji, než mi bylo příjemné. Do čeho se to Jacob sakra zapletl?

•   20:34

Navzdory mému snažení se jakýmkoliv způsobem rozptýlit, stále jsem nemohla z hlavy vypustit to, co jsem dneska spatřila.

Začala jsem jednotlivé části dávat dohromady, ale nikdy mi z toho nevzniklo něco smyslplného.

Rozhodně jsem věděla, že v tom jede celá jeho pětičlenná parta, z níž jsem znala jen Arthura, jeho, a pak jsem jen slyšela o Tylerovi. Ačkoliv ale všichni kromě Arthura bydleli v Británii, tak měli nějaké nevyřešené věci s nějakým týpkem v Manhattanu, který vlastnil zbraň. I když na druhou stranu řekl, že není jediný, kdo jí vlastní, takže jich bylo víc. Každopádně těmhle lidem Jacob dnes přinesl peníze.

Okamžitě mě napadlo, že celý je to jen o drogách a Jacob a jeho parta si u těch lidí kupují nějaký matroš, jenže to nedává smysl, protože to stejné by mohli přece dělat tam, kde bydlí, a nemuseli by dojíždět na jiný kontinent.

Věděla jsem, že musím zjistit, co se skrývá za tou jeho fasádou. Takový tajemství se mi ještě nikdy nenaskytlo.

Když už se blížila devátá hodina, zavolala jsem Stevenovi a všechno mu řekla. Společně jsme ještě kontemplovali nad různými možnostmi a jinými vysvětleními, ale došli jsme vždy ke stejnému závěru, jako já.

Když nastala téměr půlnoc, šla jsem se rychle do koupelny vysprchovat. Snažila jsem se být co nejvíc potichu, protože jsem byla v domě jediná, kdo ještě nespal.

Vyšla jsem z koupelny obalená ručníkem. Měla jsem mokré vlasy, takže byly ještě tak třikrát kudrnatější než jsou normálně.

Když jsem ale vešla do pokoje, málem mi ten pitomej ručník spadl.

Vykulila jsem do široka oči a nemohla se pohnout. Mé okno bylo dokořán otevřené, a záclony se pohupovali dovnitř a ven díky silnému větru. To stejné se dělo u okna mého souseda. Zakřenila jsem se, a jakmile jsem svůj pohled přemístila více doprava, málem jsem hlasitě vykřikla.

Přede mnou stál Jacob.

_______________________

Moc jsem vám chtěla poděkovat za přesažení 500ti reads, je to neuvěřitelný! Ani nevíte, jakou jste mi udělali radost.

⭐️ Danielle ⭐️