𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

51. Kapitola

Písnička: Going bad
___________________

Je to tady. Byl pátek.

Ačkoliv po velmi dlouhé zimě konečně svítilo slunce, nepsali jsme žádné testy, a ještě jsme měli školu od desíti, moji vystrašenou náladu to nijak nezměnilo.

Dneska jsem měla jít na ten večírek.

Měla jsem z dnešního dne hrozný pocit. Nebála jsem se, spíš jsem si uvědomovala, že dnešní večer se opravdu všechno dozvím.

Samozřejmě by mě to mělo těšit, ale co když se o Jacobovi dozvím něco strašného?

Mělo se to konat v jedné obrovské vile, kterou vlastnil Arthur, pár bloků odsud.

Věděla jsem, že nejlepší bude, když počkám až Jacob a jeho parta odejdou, abych se s nimi náhodou nesetkala.

A taky jsem věděla, že kdybych každých deset minut vykukovala ze dveří, jestli už odešli, rozhodně by to mým spolubydlícím bylo minimálně podezřelé.

Proto jsem se rozhodla, že dneska holkám všechno řeknu.

Nevěděla jsem, jestli mám na ně všechno vybalit, tak jako na Stevena.

Nakonec to šlo docela hladce. Po škole jsme si sedli do parku, a já jim to za pomocí Stevena všechno odvyprávěla. Moc překvapený nebily, prý to tak nějak všechno tušily, a to konce i ten nedávný incident s Jacobem.

,,Takže vás Steven načapal, jak se líbáte ve vodě."

,,Ne, byl moc daleko od pobřeží, ale viděl, že tam někdo se mnou byl. Stejně je to zvláštní. Už po druhé jsme se líbali, a pořád spolu nechodíme. Já ani nevím, jestli něco ke mně Jacob cítí." Řekla jsem a kousla jsem si do svého oběda.

,,Otázkou je, jestli něco cítíš ty k němu. Abbie...chceš s ním vůbec být?" zeptal se Steven.

,,Já bych si z tou jeho partou moc nezahrávala. V mých očích to jsou všichni děvkaři, po tom, co udělal Kwan." Řekla Jasmin.

Yen si odfrkla, na důkaz, že už ji Kwan nijak netrápí, a pronesla:  ,,Jasmin má pravdu, ale Ab, Jacob se na tebe pořád dívá. Když jsme byly jednou na tom večírku, kde tě Emily chtěla opít, a byla tam i Lucy, na žádnou z nich se nedíval tak na tebe."

,,Na to už nesejde. Něco mi říká, že i kdybys měla pravdu Yen, tak i přesto o po tomhle večeru budu nenávidět."

•

Všichni jsme se domluvili na tom, že až přijdu z večírku, všechno jim povím.

A pak...pak asi odjedeme. Domů.

Už jsme tady byly přes 2 a půl měsíce, a náš ředitel se pořád neobtěžoval nás informovat, jestli se už můžeme přesunout na holčičí kolej.

Navíc mi už chyběl můj táta a Molly, a taky samozřejmě Nick.

Volala jsem jim minimálně jednou týdně, a pořád mi připadalo, že je to málo.