𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

52. Kapitola

Písnička: Love Robbery
___________________

,,Abbie? Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit." Jasmin a já jsme byli spolu sami na pokoji.

,,Něco...něco se přihodilo s Jacem. Tu noc, co si byla na tom večírku."

Zaujatě jsem zvedla hlavu, ačkoliv to nešlo poznat. Ležela jsem schoulená na svý posteli a koukala do prázdna. Jasminino připomenutí na onen večírek ve mě znovu probudil ostrou bolest, která se kolem mě stáčela jako škrtící had.

Polkla jsem. Jasmin se smířila s tím, že asi nic neřeknu, a tak pokračovala.

,,Jace zůstal tady na koleji, jelikož mu nebylo dobře. Hrozně se nudil, vešel do našeho pokoje, a poptal se, jestli by tu chvíli nemohl zůstat a povídat si. Souhlasila jsem, bohužel Em a Steven byli unavení a tak jsem k němu šla do pokoje. Začalo to opravdu nevinně. Povídali jsme si a potom mě rázem políbil. Prudce, skoro až bez citů. Snažila jsem se z jeho sevření vymanit, ale hrozně pevně mě držel. Nevím jak by to všechno dopadlo, kdyby mi v tu chvíli nezavolal Landon. Utekla jsem z jeho pokoje a od té doby jsem ho neviděla."

Jasmin, jelikož jsem znovu neodpovídala, si sedla do tureckého sedu na zem hned před mou postel a prohladila mě po vlasech.

,,Celá ta jejich parta jsou jen hovada. Tyler urazil Emmu. Arthur se před několika roky líbal s Emmou v bazénu a pak si odvlekl do svého pokoje další holku. Kwan podvedl Yền. Jace se s tebou chtěl násílím vyspat. Brandom mě políbil 20 minut před tím, než jsem se dozvěděla, že bude spát s dalšími třemi holkami. A Jacob...ten mě zradil nejvíc. Nikdy jsme je neměli potkat. Nikdy. Na kdy že máme koupené letenky?"

,,Zbývá nám týden. Poletíme i se Stevenem. Abbie...vím, že nemáš náladu nic dělat, ale nechtěla bys dneska s námi do baru? Trochu se odreagovat. S ostatními to taky otřáslo, nikdo to z nás nečekal."

Vzala jsem si kapesník a vysmrkala se. Pak jsem ho hodila na postel. Kolem už jich bylo poházených nejméně 30.

,,Možná půjdu. Já jen se z toho pořád nemůžu dostat. Bojím se jít večer do sprchy, jen abych jednoho z nich neviděla. Víš Jasmin...když jsem se to dozvěděla, doufala jsem, že to třeba Jacob nebo Brandon neudělá...kvůli mě. Že se s nimi nevyspí. Jak jsem mohla být tak naivní?"

,,Všichni jsme byly naivní. Stačí si jen přiznat, proč."

,,Tak mi řekni, proč. Proč jsem jim tak moc věřila?"

,,Protože k oběma něco hlubokého cítíš."

Znovu se mé tělo sevřelo bolestí. Had, který jen vyčkával se konečně ovinul kolem mě tak, aby mě uškrtil. Po tváři mi sjela slza. Jasmin měla pravdu.

A ta pravda mě mučila.

•

Do baru jsem se nakonec rozhodla jít.

Už to byly tři dny, co jsem jen ležela v posteli, brečela v noci, a nebo seděla zamlklá ve školní lavici.

Dneska bylo úterý. Čtyři dny po večírku. Ani jednou jsem nepotkala Brandona ani Jacoba, bohužel mi to nijak nepomohlo.

Byl večer, měla jsem na sobě svůj oblíbený svetr a kalhoty a jela jsem společně s ostatními ve Stevenovém autě.

Jelikož bychom se tam všichni nevešli, pozvali jsme i Wellse a využili jsme toho, že nás tam mohl dovézt. Byl hrozně milý a ochotný, byla jsem ráda, že díky němu se Yền dostane s námi do Manhattanu.

,,Dneska se chci šlechetně opít." ozvala se Emma, jakmile jsme přijeli.

,,Jakoby se ti to někdy mohlo povézt." odpověděl ji Steven a všichni kromě mě se uchechtli. Samozřejmě nebudu lhát, trochu mi cukali koutky.

Sedli jsme si všichni ke stolu u rohu a objednali jsme si.

Snažila jsem se zapojit do konverzace, ale pořád mi to nějak nešlo. Když někdo řekl něco vtipného, zasmála jsme se už jen z principu, že se smáli ostatní. Poté, když zrovna Wells povídal o tom, kde se s Yen ubytují, jsem šla na záchod.

Původně jsem tam pouze potřebovala, ale nakonec  se ukázalo, že jsem se tam pouze přišla vybrečet.

Když jsem vyšla z dívčích toalet, omluvila jsem se, že už půjdu na kolej kvůli zítřejšímu testu z matiky.

,,Tak to chápu, zatím se měj, Abbie." Slyšela jsem Wellse.

Ostatní narozdíl od něj ale věděli, že já do školy zítra nepůjdu, takže jen mlčky přikývli.

Venku pěkně pršelo. Připomnělo mi to den, kdy jsem běžela v dešti na kolej, a zničehonic se předemnou objevilo Brandonovo auto.

Píchlo mě u srdce, jak moc jsem si přála, aby jsem na tohle mohla zapomenout.

Nevěděla jsme co dělat, a tak jsem znovu zašla do knihovny.

Vybírala jsem si zrovna nějaký historický román mezi poličkami knih, když najednou mi někdo zaklepal na rameno. 

Ať to není Brandon, ať to není Brandon.

Otočila jsem se. Stála za mnou ale pouze paní, která chtěla projít. Omluvila jsem se a postavila jsme se tak, aby prošla.

Poté jsem se znovu věnovala výběru knih.

Jedna se mi ihned zalíbila, ačkoliv byla velmi, velmi tlustá, a tak jsem ji vzala z poličky.

Za prázdným prostorem, který vytvořila knížka, jsem ale uviděla něčí obličej.

A teď jsem si byla naprosto jistá, že to byl Brandon.

_______________________
                            🔐 Danielle 🔐