𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

12. Kapitola

Písnička: Hello?
________________

,,Abbie, já-" v tom už radši nic dalšího neřekl, protože viděl, jak jsem se připravovala pořádně zařvat.

Já bych to ale stejně neudělala, abych nevzbudila celej barák, ale když už, tak jsem chtěla, aby mu alespoň došlo, že toho jsem schopna.

Zřejmě si to uvědomil až moc dobře, protože ke mě projistotu přiběhl a rukou mi zacpal pusu.

Zamračila jsme se na něj a snažila se jeho ruce ze mě jakýmkoliv způsobem dostat. Neměla jsem ponětí, co tu sakra dělá, a co si to proboha dovoluje.

Jakmile si byl Jacob jistý, že nebudu křičet, sundal ze mě ruku a sklopil svůj pohled.

Což nebyl moc dobrý nápad, protože jsem měla pořád jenom ručník a on se mi teď koukal na prsa.

,,A to jsem si myslel, že máš tělo jak 8letá holka." uchechtl se a vzápětí rychle uhnul, jelikož jsem se napřahovala mu dát pořádnou facku.

Ruce jsem si přitiskla rychle na místo, kam se před chvílí koukal.

,,Jak ses sem probůh dostal? Ty seš opravdu blázen! Koukej vypadnout z mého pokoje!"

,,Hele, klídek holka. Nehraj si tu na to, jako bych tě teď málem přepadl. Jen jsem tě přišel přemluvit." řekl a pak rychle pokračoval. Zmateně jsem na něj pohlédla a snažila se uklidnit.

,,Dneska jsem byl u jednoho konktrétního kámoše, který si všiml, že cestou k němu jsi za mnou šla ty. Řekni mi, ty si mě vážně špehovala?" Jacob to sice vyslovil klidně, ale jeho výraz říkal něco jiného.

,,Ne, ale přišlo mi divné, že si zabočil zrovna do uličky, kde se scházejí gangy a dealeři." snažila jsem se odpovědět pevným hlasem.

,,Nemůžeš respektovat to, že do cizích záležitostí se prostě nos nestrká? Co si všechno slyšela?"

,,Jen, že chceš mluvit s nějakým Davem a že ten kluk vedle tebe má zbraň." Jacob se zhluboka nadechl.

,,Fajn, tak si to tedy vyjasníme. Tohle je naposledy, co si mě špehovala, či se snažil zjistit, co skrývám, jasné? Podívej, známe se jen měsíc a půl, a já ti nemůžu věřit natolik, abych se ti svěřil. Koukej se s tím smířit." dořekl a dlaněmi se opřel o můj stůl.

,,Fajn, příště mi to ale řekni ve dne, a až budu normálně oblečená." řekla jsem a znovu si povytáhla lem ručníku.

V hlouby duše jsem mu chtěla pomoct, protože ačkoli on ode mě nic takového nechtěl, věděla jsem, že ta věc kvůli, které se mi vyhýbá, ho zároveň i trápí.

Najednou se začal zase přibližovat k oknu, odkud zároveň přilezl do mého pokoje.

,,Musel jsem ti to říct dneska, jinak bychom se už neviděli."

,,Chodíme do stejné školy ty pako. Jasně, že bychom se viděli." nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Samozřejmě nejsem stupidní, a je mi jasné, že bys mě nenechala být, ani kdybych tě na kolenou prosil, tudíž jsem se rozhodl, že odjedu předčasně do Anglie."

__________________________
⭐️ Danielle ⭐️