𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

45. Kapitola

Písnička: See mě Fall

Bylo pondělí, a já zrovna seděla v lavici ve škole.

V batohu jsem měla už připravené peníze, které jsem měla dneska večer dát Brandonovi. Byla jsem hrozně nervózní, ale zároveň natěšená. Během víkendu jsem přemýšlela o tom, co mi řekl.

Budu toho opravdu tolik litovat? Jak si tohle může vůbec zrovna on, který mě ani nezná půl roku, myslet? Jak si tím může být tak jistý?

Zároveň jsem se ale z neznámého důvodu těšila, až se s ním setkám. Nechtěla jsem ani přemýšlet proč.

Akorát by mi to udělalo v hlavě ještě větší zmatek.

Měla jsem zrovna matiku, což znamenalo, že vedle mě seděla Yen.

V neděli jsem se ji ptala, jaký to bylo v tom autě s
Kwanem.

Doufala jsem, že se nedotknu citlivého místa, ale Yen vypadalo už naprosto v pohodě. Pochybovali jsem o tom, že by to předstírala, tudíž jse z ní byla moc ráda.

Na oběd jsme si zase zašli do jedné z restarací, a hned jak nám skončila škola, vyrazili jsme společně s Yen na kolej.

Divila jsem se, že se pořád ještě nějací kluci otáčeli, jakmile jsme kolem nim na koleji jen tak prošli a otevřeli si pokoj.
Přece jenom, byly jsme tu už docela dlouhou dobu.

,,Hele, našla jsem nějaké karty, a my zítra nemáme nic do školy. Nezahrajem si?" Zeptala se pobaveně Emma a už je vytahovala z krabičky.

Měla pravdu, nikdo z nás něměl nic do školy, a navíc jsme opravdu neměly co dělat.

Venku bylo hnusně, do kavárny se nám nechtělo, a už jsem ani neměly žádný nápad na film či seriál, který bychom sledovaly.

Sedli jsme si proto do kruhu a Emma začala rozdávat. Popravdě to nejvíc šlo Yen, nacož Em byla naštvaná, protože většinou v téhle hře vede ona.

,,No jo. Už to bude tak 7. výhra, co?" Řekla Yen a poškádlila tím Emmu.

,,Hele kušuj, nebo po tobě něco hodím."

,,Nemůžu za to, že jsem jednoduše lepší."

,,Nejsi."

,,Vsadíme se?" Yen se na Em vyzívavě podívala.

,,Řekni si co mám splnit, a já to udělám.Pokud ne, měla si pravdu." Odpověděla ji na to Emma, a já si v tu chvíli uvědomila, že to myslí opravdu vážně.

No, to ještě bude zajímavé.

Yen trvalo dlouho, než na něco přišla. Vždycky otevřela pusu, jakoby ji už něco napadlo, ale pak ji hned zase zavřela.

,,Fajn, jdi k vedlejšími pokoji, zaklepej a zeptej se, jestli tady někdo z nich nechce zůstat na jednu hru. Pokud ten dotyčný odmítne, musíš ho k tomu nějakým způsobem donutit, a je na tobě, jaký způsob si vybereš."

Okey, tohle vůbec neznělou jako Yen. I přesto ale vypadala, že je na svůj nápad velmi pyšná a jen tak se ho nevzdá.

Podívali jsme se s Jasmín na Emmu.

Ta se jen usmála a zvedla se.

Otevřela dveře od našeho pokoje a zaklepala.

Po nějaké době se dveře otevřeli. Všichni jsme během toho zatahovali dech.

Ve dveřích stáli dva kluci. Někoho mi hrozně připomínali. Už vím.

Zed a Louise. Byly to dva kluci na párty, kteří se mě společnně s Emily snažili opít. Byl to ten večer, kdy jsem se líbala s Jacobem.

,,Potřebuješ něco?"

,,Jo, hele nemá z vás dvou chvilku čas si s námi zahrát karty? Potřebujeme ještě jednoho spoluhráče."

,,Moc se nám nechce, hele." Odpověděl ji Louise, ale potom se podíval na mě.

Následně šťouchnul do Zeda a kývnul směrem ke mě. Zed mě okamžitě poznal a ušklíbl se.

,,V pohodě Louisi. Pár her si zahrajem."

Oba dva si šli k nám sednout do kruhu a začali jsme hrát. Znovu vyhrávala Yen, což štvalo i kluky. Nakonec u nás zůstali trochu déle.

Najednou ale někdo zaklepal na dveře. Zed se zvednul a šel otevřít.

A co nevidím- za dveřmi stojí Tyler s Jacobem a Kwanem.

,,Bylo mi oznámeno, že tu někdo potřebuje spoluhráče, protože lehce prohrává." Řekl Jacob, a všichni tři vešli bez problémů do pokoje. Byla jsem schopná se jenom dívat.

,,Sorry, potřeboval jsem někoho na pomoc." Pokrčil rameny Louise.

,,No tak jasně, Yen je v tom prostě hrozně dobrá." Obvinil ji Zed.

,,To se nějak zmákne." Slyšela jsem Kwana. Když procházel kolem Yen, viděla jsem, jak se její tělo trochu napnulo.

Tak jsem se cítila, když jsem viděla Jacoba.

A pak jsme začali znovu hrát. Byli jsme namačkaní v pokoji, smáli jsme se, povídali si, al hlavně jsme Fořt dokola hráli a hráli..

,,Budeš hrát Abbie? Nebo jednu hru vyřadíš?" Zeptala se mě Jasmín, jakmile jsem si do ruky vzala telefon.

Už bylo dost pozdě, a já už bych měla jít najít Brandona.

,,Ne, vlastně jsem si teď chtěla zajít na záchod." Řekla jsem a zvedla jsem se.

,,Okey, tak kluci ještě jedna hra a půjdete, jasný?" Řekla Yen. Všichni přikývli a já opustila náš pokoj.

Neměla jsem ponětí kam jít. V kapse od kalhot jsem měla peníze a byla už tma, takže jsem znovu nic neviděla.

Mobil jsem si nechala v pokoji na posteli, takže jsem si nemohla ani ničím posvítit.

Zkusila jsem jít nejdřív směrem k pokoji, kde spal Brandon. Jenže nikde jsem ho tam neviděla. Postupovala jsem dál, až jse došla ke schodišti.

,,Hej, otoč se." Slyšela jsem za sebou. Tak moc jsem se lekla, že jsem málem zakopla a spadla ze schodiště.

Brandon ale ke mě rychle přišel, a prudce sv paže ovinul kolem mého pasu. Neviděla jsem mu skoro do tváře, ale cítila jsem, jak se mu napíná celé tělo, když mě držel.

,,Máš to tady? Chci to mít rychle z krku." Zašeptal a trochu ode mě poodstoupil.

,,Jo..počkej chvilku...tady." Řekla jsem a dala mu peníze do ruky.

,,Arthur ti dal slevu?"

,,Jo..neřekneš mi alespoň, co mě tam čeká?" Zeptala jsem se a přišla k němu o krok blíž.

,,Nemůžu." Řekl zachraptěle.

To nestačilo. Musela jsem vědět víc. Stačilo ho jenom přemluvit.

,,Prosím." Řekla jsem znovu a zase o něco blíž k němu přistoupila.

Teď už jsme neměli moc daleko k tomu, abychom se políbili.

,,N-ne." Zašeptal Brandon, ještě víc ochraptěle než obvykle.

Nevěděla jsem, co dělám. V tu chvíli jsem měla pocit, že nad ním začínám mít navrch. Stačí málo, a dokážu ho přemluvit.

Jednu svoji ruku jsem zvedla tak, aby se dotkla Brandonovi paže, a potom...

Danielle