𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

41. Kapitola

Písnička: Cutting Ties
________________________

Pohled Yen:

Sedla jsem si do zadního sedadla, a snažila se ještě dohlédnout přes okénko na Abbie.

Bohužel jsem to nestihla, jelikož se všechny tři auta rozjeli, a je-li cestou do školy.

Vzala jsem si sluchátka, a pustila si nějaké písničky ve svém playlistu.

Musela jsem se nějak uklidnit.

Nevím proč, samotnou mě to štve, ale jakmile mi Abbie zmizela z dohledu, a já si uvědomila, že tady budu s Kwanem a ostatními sama, začala se mě zmocňovat hrozná nervozita a strach.

Už jen ta přestava mě děsila.

Za několik minut jsem cítila, jak se Kwan pretočil na bok k mému směru.

Seděl vedle mě na zadním sedadle, zatímco Brandon řídil a Jace byl hned vedle něj, a vypadal, jakoby furt něco hledal.

Chvíli jsem si opravdu myslela, že se na mě Kwan kouká.

Jenže když jsem se na něj podívala, abych se v tom i utvrdila, tak se koukal jen do svého mobilu, a vypadal, že o mě se vůbec v tu chvíli nezajímá.

Takhle se to stalo asi tak ještě třikrát, než mi došlo, že o nemá smysl. Vzala jsem si učebnici z biologie, a začala se učit. Znovu jsem si zapla písničky a vypla veškeré svoje pocity kolem.

Dokola jsem si opakovala názvy a termíny, které jsem se měla naučit na test. Šlo mi to. Bála jsem se, že ze včerejší noci, kdy jsme s Abbie a ostatníma jenom mluvili, smáli se, koukali na film a jedli u toho, si nebudu nic pamatovat.

Ale zase na druhou stranu byla jsem docela šprt, všechno jsem se učila dopředu, a většinou když jsme probírali ve škole novou látku, už jsem o ní něco málo věděla, jelikož jsem si o něčem podobném četla ze zvědavosti na internetu.

Když jsem byla malá, rodiče hodně apelovali na moje vzdělání. Pořád mi vnucovali, jak se musím dostat na vysokou, a jak musím mít dobrý prospěch támhle a támhle. Po čase jsem so zvykla, jenže jsme vždycky měla pocit, že kvůli neustálému učení jsem něco zanedbala.

A nemůžu si jednoduše pomoct. Když mě jednou večer Kwan políbil, a pak už to bylo víc než jen nevinný polibek, začalo mi docházet to, co jsem zanedbala.

Jenže jsem na to taky pěkně doplatila, že jo.

,,Hej, mluvím na tebe." slyšela jsem vedle mě někoho šeptat.

O jéje, Kwan.

Sundala jsem si sluchátka a lekla se.

Kwan byl těsně u mě a mračil se.

Očividně asi nešeptal, ale tak co mám dělat? Jak jsem mohla tušit, že na mě kdykoliv ještě promluví.

No každopádně, srdce mi tlouklo jako zběsilý. Nechtěla jsem, aby byl tak blízko. Snažila jsem se mu to nějak naznačit, tím, že jsem se od něj poposedla dál. Vůbec si toho nevšímal, a klidně se ke mě přisunul blíž.

Skvělý.

,,Promiň, říkal si něco zajímavého?" řekla jsem nejlhostejnějším hlasem, jakým jsem mohla.

,,Jen...jestli s tou biologií nechceš pomoct. Jsem v ni docela dob-"

,,Nepotřebuju, dík." dořekla jsem za něj, a chtěla si nasadit sluchátko.

Kwan ale zvedl ruku a trochu mi stiskl ruku se sluchátkem, aby mi naznačil, abych si ho nenandávala.

Tázavě jsem se na něj podívala, vypadalo to, že se v něm mísí vlna pocitů, ale nemohla jsem určit, který z nich vyniká.

Kwan se na mě koukl.

,,Yen, musím se ti omluv-." ,,Hej Kwane, příští pátek, jdeš určitě?" zeptal se ho Jace a koukl na něj ve zpětném zrcátku.

Kwan mu na to něco odpověděl. Chvíli si ještě něco říkali, poté se Kwan otočil na mě.

Já ho už ale ignorovala, měla jsem obě sluchátka v uších, a znovu koukala do sešitu biologie.

Tohle stejně nemá cenu, říkala jsem si vduchu.

___________________________
Danielle 🍊