𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

20. Kapitola

Písnička: Lost on you
_____________

Emily se posadila přímo ke stolu, který byl nedaleko našemu.

Celou dobu jsem z ní nespustila oči.

Na to, že měla za chvíli jít do školy, byla oblečená dost vyzývavě. Uplá sukně ji zvýrazňovala křivky na bocích a vršek tvořilo průhledné červené tričko, pod kterým byla záměrně vidět podprsenka.

A i přesto, že měla o trochu menší ňadra než já, tak se je snažila co nejvíc ukazovat.

Yen si ji taky všimla a jakmile si jí Emily všimla, vstala a přešla až k našemu stolu.

,,Yen, mohla bys už poslat Sam tu matiku? Měli bychom to mít do středy." řekla a já si vzpomněla, že jsme na matiku měli úkol.

,,Pošlu jí to." zašeptala Yen a pokynula hlavou pro náznak toho, že už půjdeme.

,,A kamarádka to nemá?" zeptala se Emily.

To jako vážně?

Jasně, že už to mám hotový, ale někomu jako ona nic dávat nebudu.

,,Ne?" řekla jsem trochu přidrzle, vzala Yen za loket a rychle jsme vyšli z kavárny.

,,Co to bylo? Proč po tobě chce úkoly z matiky?" ani nevím, proč jsem se na to zeptala, když už odpověď dávno vím.

,,Sam a Emily...mají prostě jen hodně práce."

,,Jasně, jako třeba využívat spolužačky pro dělání úkolů."

•

Když nám skončila škola, znovu jsme se všichni sešli a šli na oběd.

Zase s námi šla Yen a já byla ráda za to, že není sama. Snažila jsem se ještě holky přesvědčit, abychom někam šli, protože jsem se za každou cenu chtěl vyhnout Jacobovi.

Jenže Emma s Jasmin už byly obě unavený, takže jsme se rozloučili s Yen a šli na kolej.

Zbytek dne jsem byla celou dobu v pokoji a učila se.

Jenže mé myšlenky pořád lítali kolem. Chtěla jsem někomu říct, co se stalo s Jacobem.

Taky jsem poslední dobu měla špatné svědomí. Opravdu jsem sem jela jenom kvůli Jacobovi, přitom jsme se s holkama domluvili, že si to tu z větší části užijeme.

Noc, 2:14

Probudila jsem se a jakmile jsem se trochu vzpamatovala, šla jsem jen na chvilku na záchod.

Když jsem vykonala potřebu, zjistila jsem, že pláču.

Celou dobu.

Kvůli Jacobovi? Kvůli tomu, že jsem defacto využila mé kamarádky, aby se mnou jeli do Anglie a já mohla rozlousknout tajemství nějakého idiota? Kvůli tomu, že my chybí táta, Nick a Molly?

Posadila jsem se na schody a obličej si zakryla dlaněmi.

Měla jsem zůstat radši doma.

Proč tohle vlastně dělám?

Najednou jsem ucítila na svém rameni něco podivného.

Nadskočila jsem a málem spadla ze schodů.

,,Hej, klid. To jsem já." Slyšela jsem zachraptět známý hlas.

Nemohla jsem moc mluvit, protože se ve mně hromadily další a další slzy, a tak jsem mlčela.

Cítila jsem, jak Brandon popošel ke mně a taky mlčel.

Jakoby na něco čekal.

Pak jsem ucítila na své tváři jeho dlaň.

Byla tak drsná, ale i tak jsem cítila, jak z ní vychází teplo. Brandon si všiml, že můj obličej je mokrý. ,,Ty si brečela?" zeptal se a svoji ruku odtáhl.

Rychle jsem se snažila dostat z pocitu, který mi obsadil snad celé mé tělo.

,,Ne, já jen...to je jedno." Odpověděla jsem a chtěla odejít.

Pak mě ale něco napadlo.

Rychle jsem se zase otočila a zeptala se: ,,Mohl...mohl bys mě dostat k holčičí koleji? Potřebuju si s někým promluvit."

I přes to, že jsem Brandona moc neviděla, všimla jsem si toho, jak podivně se na mě podíval.

,,Ne." Odpověděl prostě.

,,Prosím."

,,Ugh...tak fajn, ale pohni sebou." řekl a já pokrčila rameny a odpověděla: ,,Pojedeme takhle."

Měla jsem na sobě kraťasy a košili na spaní, nechtěla jsem však už ztrácet čas.

Za chvíli jsme už byly u jeho auta. Brandon měl na sobě normální oblečení.

Nasedli jsme a já si neodpustila se zeptat.

,,Kde si byl ty? Máš na sobě denní oblečení." Brandon neodpověděl a tím mi dal jasně vědět, že mi do toho nic není.

Jeli jsme za Yen.

Já vím...moc dlouho jí neznám, ale právě proto je to ten člověk, který by mě mohl pochopit.

Po nějaké době se mi zdála ta cesta dlouhá.

Přišlo mi to divný.

Ne, že bych Brandonovi nevěřila, ale něco mi říkalo, že tady něco neklape.

Pak jsme najednou začali jet do kopce. A to už mi tlouklo srdce o sto šest.

,,Zastav! Nevezeš mě na dívčí kolej...prosím zastav!" řvala jsem na něj a měla hrozný strach.

Když konečně zastavil, okamžitě jsem vystoupila z auta a chtěla bežet pryč.

Jenže Brandon byl rychlej a chytil mě za zapěstí.

Myslela jse, že se zase rozbrečím, ale místo toho se ve mně nahrnul vztek a já mu dala pěstí přímo do obličeje.

Okamžitě se odvrátil a zasténal bolestí, ale stisk na mém zápěstí nepovolil.

,,Uklidni se Abbie. Chtěl jsem tě odvést někam jinam, abys mi řekla, co se stalo. Fakt tě tady nechci znásilnit nebo něco podobného." řekl a trochu povolil stisk.

Nevěděla jsem, co mám na to říct.

__________________
⭐️ Danielle ⭐️