𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

18. Kapitola (mini speciál)

Písnička: Pills and potions
________________________

Takže dámy a pánové, nová kapitola je konečně tu. Na začátek vám chci sdělit par věcí. Kapitola má 7300 slov! Takže si asi dost pročtete. Celá kapitola je rozdělena na tři části, aby jste se trosku více orientovali a v poslední části se můžete těšit na pohled z 5 postav!

1. Část

Všichni na nás koukali.

Doslova všichni. Bylo to, jakoby se najednou všechno zastavilo, a vy jste si uvědomili, že to co se právě děje, je naprostá pohroma.

Očima jsem si prohlédla každého kluka, protože jsem tak nějak doufala, že uvidím Jacoba. Ale...když se nad tím tak zamyslím, tak chci, aby až ho uvidím, byla to trošku jiná situace, než tahle.

Bylo mi fakt divně od toho ticha, které nastalo, jakmile se otevřel náš výtah. Zaznamenala jsem různé nepochopené výrazy některých kluků, kteří jakmile nás uviděli, zaměřili svůj zrak na naše kufry a zmatené pohledy. Kromě nich si ale spousta kluků mě, Emmu a Jasmin prohlídla od hlavy až k patě a jejich pohledy vypadali dost perverzně.

Od nich jsem radši rychle svůj pohled odvrátila, ale moc dlouho mi to nevydrželo, protože o pár sekund později jsem slyšela hlas, který už jsem jednou zaslechla.

Ten kluk se smál, a přitom ukazoval na Emmu, která se na něj ani nechtěla podívat. Potom, co s tím jeho smíchem skončil, přesunul se jeho pohled na mě.

Nenápadně jsem polkla a pak pevným hlasem řekla: ,,Tylere? Asi budeme potřebovat pomoc."

Přibližně 15 kluků se na něj otočilo a čekalo co udělá. Já jsem si jen v duchu modlila, aby nám pomohl, protože to, co jsme se dozvěděli, ani ne před pěti minutami, bylo fakt na nic.

On sám byl dost zaskočen, že jsem na něj promluvila.

Na sobě měl to stejný, v čem jsme ho viděli, když vycházel z auta. Víc už jsem zaznamenat nestihla, jelikož mi odpověděl.

,,Vás tu vidět, to je ale potěšení. Hádám, že se naše drzý holky tak trochu ztratily, ne?" při slově drzý se podíval na Emmu, ale ta mu nevěnovala absolutně žádnou pozornost a ujala se slova.

,,By ses náhodou divil, ale my jsme se neztratily." řekla.

,,To mi vysvětli." Emma si od Jasmin vzala papír, k jaké koleji jsme přiřazeni, a natáhla k němu co nejvíc ruku, aby od něj zůstala co nejdál.

Jakmile mu došlo, že nás ředitel přiřadil do špatné koleje, pokývl hlavou ať jdeme za ním, bez jediného slova.

Emma vypadala, že takovou zpětnou reakci úplně nečekala, ale přesto jen pokrčila rameny a společně s námi ho následovala.

Tyler nás vedl dlouhou chodbou a až na úplný konec a poté se zastavil před dveřmi s číslem 117.

Nejdříve jsem si myslela, že je to jeho pokoj, ale Tyler na něj zaťukal a nahlas zahulákal nějaké divné zvuky, který zněli opravdu zajímavě, ale my jsme jim nerozuměli ani prd. Když se nám po nějaké době nikdo neozýval, Tyler otevřel dveře a vešel dovnitř.