𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

30. Kapitola

Písnička: Swang
——————————————————
Brandon:

Zaběhl jsem rychle za nejbližší roh, a tam jsem se schoval. Ostatní lidi se na mě divně koukali.

Abbie běžela do budovy, aniž by so mě všiml.

Nejspíš i kdyby si mě všimla, tak by ji ani nenapadlo, že nemluvila s Jacobem, a ne semnou.

Jakmile jsem se trochu uklidnil, a přestal se bát, že mě někde může Abbie zahlédnout, utřídil jsem si informace, které jsem se dozvěděl.

1. Abbie políbila Jacoba.

Jedna věta, co dost dobře vystihovala mé pocity:

To není kurva fér!
Není není a není!

Dost dobře jsem věděl, že Abbie neměla zkušenosti s líbaním, či něčím podobným, ale proč zrovna Jacob?!

Byl jsem nasranej, sice vím, že já bych s Abbie asi nikdy nic neměl, ale ta představa, že ji má Jacob, mě neskutečně vytáčí.

2. Abbie tuší.

Jestli ví, nebo tuší, o co tady jde, tak to je celá naše parta v prdeli. Jako hodně.

Určitě už musí něco tušit, protože nevidím důvod, proč by jinak kvůli tomu tajemství jela až sem.

3. Abbie mi lhala.

Což nechápu. Lhala mi o tom, že se ji Jacob líbí, ale i tak ho políbila ona. Tak proč by to jinak dělala, kdyby se ji nelíbil? Je to tak zamotané.

Abbie se mi opravdu jinak nelíbí, ale nechci, aby byla někoho jiného. Nemám pro to vysvětlení. Prostě to tak nechci.

Vyndal jsem si svoje sluchátka a pustil do nich písničku In The End od Black Veil Brides.

Šel jsem pomalými kroky zpátky k budově a když jsem vešel dovnitř, všiml jsem si jak se hluk a hudba uvnitř už ztišila.

Všechny lidi kolem jsem ignoroval, hudba mi řvala do uší a já procházel kolem lidí a zastavil jsem se až u baru.

Řekl jsem si o rum a opřel se o pult. Očima jsem hledal Abbie, až jsem ji uviděl, jak jde ze schodů směrem dolů.

Její pohled se na mě zastavil.

Chtěl jsem uhnout, jenže ona ode mě svoje oči neodtrhla.

Usmála se.

V tu chvíli jsem to nevydržel a jemně jsem se usmál taky.

Fakt nevím jak to vypadalo, jelikož se moc často neusmívam, ale vsadím se s váma o cokoliv, že jsem vypadal jak při nějaké zácpě.

Mířila si to ke mě, a pak mi řekla tu poslední větu, co jsem chtěl slyšet.

,,Nevíš, kde je Jacob?"

,,To fakt netuším." Řekl jsem znudeně a otočil jsem se k ni zády.

,,V pohodě?" zeptala se. Znělo to tak přiblbě mile. Vždyť se před chvíli líbala s debilním Jacobem a pak ho naháněla po celým domě. Jak může tak dobře předstírat, že je vše v pohodě.

,,Je mi fajn." odpověděl jsem ji. Už jsem se na ni ani nepodíval. Napil jsem se svého rumu a už se neotočil.

,,Brandone..." řekla potichu Abbie, a ihned potom co to dořekla, jsem na svém rameni ucítil její drobnou dlaň.

Okamžitě jsem ucukl. Nebyl jsem zvyklý, že by se mě někdo takhle dotýkal.

Tak starostlivě.

Abbie svoji ruku okamžitě stáhla.

Chtěl jsem ji na to něco říct, jenže mě někdo přerušil.

A hádejte, kdo to asi byl.

Zkurvenej Jacob.

,,Kwan říkal, že si mě hledala." řekl a přišel k ni.

Doprdele. Teď to nesmí prasknout. Nesmí zjistit, že předtím nemluvila s Jacobem, ale se mnou.

,,Taky že jo. Odešel si když jsem  s tebou mluvila před chvíli."

,,Zase tak před chvíli to nebylo. A navíc, už o tom nechci mluvit." řekl Jacob. Na mě se ani jeden nepodíval. Jacob si mě ani nevšiml, že tak stojím a koukám na ně.

,,A-aha." Slyšel jsem říct Ab.

Jacob už ji neměl co říct, a tak odešel.

Byl jsem tak rád, že to Abbie nezjistila. Bylo to o tak malý kousek. Chyběla už jen poslední věta, a vše by se to prozradilo.

,,Brandone?"

,,Hm?"

,,To si byl ty tam venku, že jo?" zeptala se Abbie.

Malém jsem vyprskl zbytek svého rumu, kterého jsem se napil.

A sakra.
————————————————————
Danielle 🌼💜