𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

42. Kapitola

Písnička: El Clavo
_______________________
Pohled Abbie:

Nemůžu uvěřit, že jsem se zase takhle rozhodla.

Já jsem taková...

Přece tohle nejde, němůžu tam jít, když si sem tak jistá, že toho budu litovat.

Jenže moje zvědavost se zastavit nemohla.

Tak moc mě zajímalo, co se má dít na tý párty. Vím, že bych i litovala toho, kdybych tam nešla.

A zase na druhou stranu, kdybych se tam potkala s něčím nepříjemným, můžu jednoduše odejít, nic se nestane.

Klukům už jsem stihla oznámit, že to beru.

Arthur vypadal natěšeně, Tyler se zase tvářil pobaveně, a Jacob...

Ve chvíli, kdy jsem se na něj podívala, tak měl pořád silně zatnutou čelist.

Štvalo ho to. Trochu mě to popudilo, protože jsem nečekala, že mě tam tolik zase nechce.

Vždyť, pokud nechce, tak se tam spolu nemusíme bavit.

Nemohla jsem si pomoc, když už jsem projížděli pomalu ke škole, podívala jsem se na něj znovu.

Taky vypadal trochu jinak. Měl více tetování, přesněji na pažích a na krku. Vypadalo to zvláštně, nidko jinej to z jeho party neměl.

Brandon měl jeden nápis na ramenu. Všimla jsem si toho jednou při našem prvním setkání v knihovně.

Vůbec nevím, co na tom tetování napsáno, a ani v jakém jazyce to bylo.

Když nad tím tak přemýšlím, docela ráda bych věděla, co to znamená.

Konečně jsme dojeli ke škole. Vystoupila jsem rychle jako první, a přešla ke kufru.

Arthur mi podal tašku, a zkoumavě si mě prohlížel.

,,Uvidíme se na koleji, Abbie." řekl a pak už jen popadl svoji tašku.

Já jsem přiběhla k Yen, jakmile přijelo i jejich auto.

Podívala jsem se na ní stylem, jakobych se ptala, jestli je všechno ok. Pokývla hlavou. Já jsem se podívala na Brandona.

On mi pohled neopětoval, ale zato zvedl hlavu, protože na něj zavolal Arthur.

,,Brandone, věřil bys tomu? Abbie přijde příští týden na tu párty!" zvolal nadšeně Arthur.

Brandon mu na to něco odpověděl, neslyšela jsem co, a pak se podíval na mě.

Začala jsem si pod jeho pohledem připadat zvláštně, jakoby mě trestal za to, že tam jdu.

Co to s ním a s Jacobem dneska je?

Už jsem na ten jeho pohled neměla sebemenší náladu. Jakmile přijelo třetí auto s holkama, přišli jsme s Yen k němu.

Yen se mě zeptala na to, jestli je pravda, že jdu na ten večírek. Vysvětlila jsem ji, že je to opravdu jenom tomu, abych zjistila proč si všechny holky počítali ty peníze.

Nejdřív jsem se chtěla zeptat, jestli by tam nešla se mnou, ale pak jsem so řekla, že to radši dělat nebudu.

Párty, kde bude Kwan, je asi to poslední, co by teď chtěla, či potřebovala.

Škola utekla docela rychle, až na to, že si mě většina holek přihlohlížela kvůli těm vlasům

Poté jsme se akorát rozloučili s Yen, a šli na kolej.

Holkám jsem řekla o tom pátku, měli by o tom vědět.

Ani jedna se mnou nechtěli jít, což jsem chápala, jen Em se mě zeptala, jestli mi ta zvědavost opravdu stojí za tisíc pětset korun.

Sama jsem ani nevěděla, proč mi to za to tak stojí. Prostě jsem byla vždycky zvědavá, a navíc jsem tak nějak cítila, že jsem se tímhle dotkla Jacobova místa.

Toho místa, kvůli kterému jsem sem jela.

A jestli přijdu na to, o co se jedná, litovat toho rozhodně nebudu.

Když se blížil večer, chystali jsme se jít do sprch.

Měli jsme to zařízené tak, abychom tam nepotkali žádného kluka. Jednoduše na třetím patře byly ještě jedny sprchy, od kterých sme měli klíč, takže nás tam nikdo nemohl navštívit.

Jediná já jsem so dneska chtěla umít vlasy, takže holky odešli dřív.

A taky jsem milovala, když jsem mohla ve sprše být sama, a přemýšlet.

Poté, co jsem si svoje vlasy trochu usušila ručníkem, přešla jsem k zrcadlu.

Vždycky se mi líbilo, že jsem se nemalovala jako ostatní.

Taky to vedlo k tomu, že moje pleť nezažila nikdy žádné výrazné pupínky, či že měla nějaké blbé období.

Rychle jsem si vyčistila zuby, a pak si vzala do ruky mobil.

Pustila jsem si písničky, a pokračovala v čištění zubů.

Když jsem si vypláchla pusu vodou, neudržela jsem se, a začala jsem tancovat.

Nemohla jsem si pomoct, tancovala jsem ve sprchach a zpívala si různé pasáže písničky, která my hrála v telefonu.

Najednou jsem si připadala tak volná.

Jakobych se vrátila do těch časů, kdy jsem byla skoro každý den se Stevenem, a společně jsme tancovali u mě v pokoji.

Když jsme byly o trochu menší, pamatuju si, že se mi Steven líbil. Ale o tom si povíme někdy jindy.

Najednou někdo zaklepal.

Hlasitě.

Nejde ani popsat, jak moc jsem se lekla. Doslova jsem nadskočila.

Rychle jsem vypla písničky a přešla ke dveřím.

,,Haló."

,,Abbie? Si tam ty? Potřebujeme si promluvit." slyšela jsem někoho, mluvícího skrz dveře.

,,Kdo je tam?" zeptala jsem se.

,,Jacob."

___________________________
Danielle 🍒