Golden Princess [ÚPRAVA POZASTAVENA]

Pro vás jsem slečna Roinestad

Chemie. Jeden z několika předmětů,který mi překvapivě jde sám od sebe a my na něj zrovna máme takovou krávu. Nikdo se na chemii neučí. Nikdo. Za prvé, učitelka nic nenaučí. A za druhé, když už jsou nějaké testy, víš, že můžeš podvádět a nic se nestane.

Učím se tak chemii sama, takže vše co říká už znám. Pravděpodobně toho znám i víc jak ona.

Jednou u nás měla být kontrola a ona si radši vzala 2 měsíční dovolenou a jela na Floridu. A to jen, protože je vážně špatná učitelka, která dokáže ztratit i vlastní hlavu.

Místo ní jsem si radši všímala mého notebooku. Možná jsem se u toho rozčilovala víc než jsem měla. Byl totiž dost starý. Než se zapnul, musela jsem čekat 10 minut a musel být neustále připojen k nabíječce.

Zrovna jsem dodělávala podklad na můj projekt na dějepis o indických bozích a můj notebook se úplně zasekl. Okamžitě mi došlo, že všechna moje práce byla ztracena a uniklo mi malé kurva.

No... Možná tak malé nebylo...

Otočila se na mě celá třída. I ty se sluchátky v uších. Což znamená, že jsem byla jěště víc hlasitá, než jsem myslela.

Nevšímala jsem jak učitelky, tak ani zbytku třídy. Ale snažila jsem se zprovoznit můj laptop.

,,Beatrice! Ihned se uklidněte!'' Slyšela jsem její pištivý hlas z pozadí.

,,Neříkejte mi Beatrice,pro vás jsem slečna Roinestad,já vám také neříkám Amando.'' Zamumlala jsem. Nemohla jsem to vydržet. Už několikrát mi bylo řečeno, že nedávám autoritám respekt. Asi na tom něco bude...

Učitelka ze sebe vydala prapodivný zvuk. ,,Co si to dovolujete?'' Začala na mě křičet a já poprvé zvedla hlavu. Křičení by mi tolik nevadilo, ale vadil mi její hlas. Avšak jsem na sobě nedala nic znát. Můj obličej byl znuděný, jako kdybych koukala na nějakou nudnou televizní show. Ale v mých očích mohl být stále vidět vztek a frustrace, z toho, že mi pořád nešel notebook zapnout.

,,Odpovězte mi na otázku." Pokračovala v křičení.

Po chvíli ticha v mistnosti a mém prohlédnutím popsané tabule, když už jsem na jejím obličeji viděla, že se chce usmát vítězstvím, tak jsem odpověděla na její otázku. Hněv v jejích očích byl teď mnohem větší než v mých.

Mlčela. Nic neřekla. Vrátila jsem se tam k mému notebooku.

,,Yes!" Zakřičela jsem, když se obrazovka rozsvítila modře.

,,To stačí! Dneska budete po škole slečno Roinestad!" začala znova křičet. Naštěstí její výbuch přerušil zvonek. Zabalila jsem si věci, vytrhla učitelce lísteček z ruky, který znamenal, že mám být po škole a odešla jsem na další hodinu.

Poté co jsme s malou skupinou dalších poškoláků konečně skončili, chtěla jsem jít hned domů. Mojí cestu však zastavila známá vář a blonďaté vlasy. Musela jsem se usmát.

,,Luis Perry. Co ty tady děláš? Z LA si nám trochu zabloudil nemyslíš?'' Zastavila jsem se a zkřížila ruce na prsou.

,,Beatrice,Beatrice. Pořád nemáš kamarády?'' Vycenila jsem na něj zuby a on jeho na mě. Znova jsem se dala do pohybu a skočila mu kolem krku. Po několika otáček ve vzduchu mě položil znovu na zem.

Luis je můj nevlastní bratr. Teda byl. I když naše rodiče nejsou spolu, my dva jsme spolu vydrželi. Je to můj nejlepší kamarád. Vlastně, jediný kamarád.

,,To víš, skončil mi semestr, tak jsem se rozhodl jít najít tvou ztracenou duši.''

,,Ha. Ha. Ha.'' Dala jsem mu pohlavek. ,,Volala ti matka?" Omotala jsem mu ruku kolem ramen a společně jsme se vydali na cestu.