Golden Princess [ÚPRAVA POZASTAVENA]

Hydra

Už během práce s Vlahosem mi došlo, že je pro něj více důležité zjistit, co vše dokážu a vím. Takže jsem během první hodiny naší spolupráce začala hledat netradiční cesty a šílené vědce.

A jednu takovouhle cestu jsem našla. V Německu. A do Německa už jsme byli s Luisem uneseni kvůli Chernikovi a jeho drogovým...věcem.

Byla jsem rozhodnuta jít tou šílenou cestou. Smazala jsem Vlahosovi všechny vzpomínky na mě a poslala ho do stejný díry z které přijel. Všechny pro mě důležité věci jsem nechala levitovat kolem mého těla a vydala se na další cestu.

Když jsem na někoho narazila, už jsem je nenechala levitovat, ale ihned je střelila. Jakmile jsem opustila budovu, nechala jsem jí vybouchnout a všechny lidi v ní. Byl to drogový barák a drogový dealeři a debilové, nikomu nebudou chybět. I Chernikov a jeho skupinka 'vědců' museli umřít. Nepřinesli by světu žádné dobro.

Před vybuchující budovou zastavil vrtulník, do kterého jsem nasedla, do GPS dala adresu, kam jsem se potřebovala dostat a vrtulník znova vyletěl.

Pozorovala jsem oheň vycházející z budovy, zvuk přijíždějích vozů hasičů, záchranářů a policie. Pozorovala jsem malé postavičky lidí. Později jsem mohla vidět stovky stromů.

Poslala jsem do mého cíle moje informace, abychom si tím ušetřila čas.

Jakmile vrtulník přistál na střeše budovy uprostřed ničeho, střelila jsem pilota a vyšla ven. Už na mě čekalo několik agentů.

,,Slečno Roinestad. Dostali jsme vaše informace. Prosím následujte nás." Usmál se na mě falešně jeden z nich a já ho následovala.

Zkoumala jsem každy detail budovy, každý detail života každého agenta, každý detail jejich systémů, každý detail jejich organizace, než jsem konečně došla do laboratoře jednoho z nich.

,,Jenkins?" Potřásla jsem si s ním rukou.

,,Ano. Musím říct, že jsme něco podobného nečekali, avšak si myslím, že máme způsob, jak vás problém vyřešit.

Chvíli jsme si povídali a pak jsem mu dala všechen CPH-4, který jsem měla. Pomohla jsem mu prášek přidat do nějaké jeho látky, u kterého jsem nemohla poznat, co to je, což bylo dost zvláštní. Nechala jsem ho v klidu pracovat, zatímco mě jeden z agentů přivázal k nemocniční posteli.

,,Jste připravená?" Neodpověděla jsem mu, ale podívala se na moje tělo. Už jsem zase na sobě měla jen mé spodní prádlo a pravděpodobně moje mastný hnědý vlasy.

,,Jo." Položila jsem hlavu, nechala jsem si dát náhubuk a Jenkins začal s jeho prací.

~O rok později~

Jenkins mi vrátil můj život. Žiju. Sice mám nějaký omezení, ale v podstatě dokážu všechno.

Vytvořili mi takový spouštěč. Jakmile se zapne, můj mozek ovládá 100% a jelikož tak užívám moje schopnosti, moje oblečení se přemění na zlatý overal s vlečkou, moje vlasy změní barvu a účes, můj obličej je obarvený a jsem nezastavitelná. Pokud se však spoušť vypne, jsem zase v mém normálních oblečením. Ovládám sice pořád víc procent mozkové kapacity než normální člověk, všechny mé smysli jsou zesilněné, ale pořád mám city a jsem vlastně normální.