Golden Princess [ÚPRAVA POZASTAVENA]

Vysvětlování [NEUPRAVENO]

Místo abych je pustila do mého vypůjčeného pokoje, jsem se přemístila za ten zástup. Úplně nechci aby můj pokoj viděli. ,,Ahoj. '' vystrašila jsem je a otočili se na mě. ,,Děje se něco?''

,,Kde si byla?'' zvýšila na mě hlas Nataša.

,,S bráchou? Nikdo mě nepoznal. Máte to tady vážně hezký a velký,ale tak dlouho to tady nedám. Wando,ty si to zažila taky. Domácí vězení. Hlavně,není to bráchova chyba. Dělám si co chci a jsem dost dobrá v přesvědčování. Tak ať z toho nemá průser u SHIELDu...prosím.''

,,Co si udělala Buckymu?'' změnil téma Kapitán.

,,Co bych mu měla udělat?''

,,On nemůže za to co..''

,,Udělal. Ano já vím. Všichni mi to pořád omíláte. Já jsem dělala ještě horší věci než on,ale já se to snažila napravit. Vrácení lidí k životu není moje schopnost,ale pro rodiny zemřelích jsem udělala všechno! Zaplatila jsem všechny jejich dluhy a dala jim ještě dost peněz do budoucnosti,koupila jim všechno co chtěli,uzdravila jsem všechny nemoci,které měli,jako je rakovina, Alzheimer a další a většina mi i odpustila! Já se to snažila napravit! Co jste mysleli,že jsem dělala dva týdny než jsem k vám přišla s Lokim? Huh? Jsem špatná,já to vím,ale já tady nejsem ta nejhorší. '' propletla jsem se mezi nimi a stoupila do mého pokoje a nenechala je říct ani slovo. ,,Nechcete mě být!'' křikla jsem na dveře,když na ně pořád někdo ťukal.

,,Chceme s tebou mluvit.'' řekl přes dveře Vision.

,,Ale já s vámi ne. '' koukala jsem se do stropu na větrák.

,,Otevři! Nebo rozrazím dveře!'' křikl na zpátek Kapitán.

,,Zkus to!'' pokoj jsem si vylepšila. Sama. Neotevřou to. Táta tady měl jenom postel,skříň,poličku,stůl a židli. Já tady mám dost věcí na víc.

,,3. 2. 1.'' počítal Kapitán a rozeběhl se proti dveřím a spadl na zadek. Nad tím jsem se musela uchechtnout.

,,Nevyšlo to co?'' provokovala jsem ho.

,,Beatrice. Prosím.'' zašeptal přes dveře táta. Zvedla jsem se a otevřela dveře. Dovnitř jsem pustila jenom jeho a před ostatníma jsem zabouchla dveře. Já se opírala o zavřené dveře a on se rozhlížel po mém upraveném pokoji. Najednou se z ničeho nic otočil na mě a obejmul mě. ,,Vážně si tohle všechno udělala?''

,,Huh...ty mi nevěříš.''

,,Musíš to chápat.''

,,Ne nemusím,ale fajn. Behati zavolej rodině Evansových.''

,,Ano,slečno Beatrice.'' odpověděl mi elektronický ženský hlas. ,,Volám rodinu Evans.''

,,Ano?''ozvalo se z druhého konce telefonu,zatímco na mě táta zaraženě koukal.

,,Dobrý den,tady Beatrice Roinestad. ''

,,Ohh,slečno Roinestad už jste pro nás udělala hodně. Víme,že jste za to nemohla. Už toho máme dost. Můj syn byl mimořádný muž a vy jste mi pomohla uctít jeho památku a dala jste nám tolik možností do budoucna. Nic nám nedlužíte. ''

,,A vážně už nic nepotřebujete?''

,,Opravdu ne.''

,,Doufám,že víte,že kdybyste něco potřebovala,stačí se na mě obrátit?''

,,Ano,jistě. Říkala jste nám to tak stokrát. Běžte žít vlastní život slečno. My už nic nepotřebujeme. Děkujeme. '' řekla mi poslední větu postarší dáma z telefonu. Rozloučila jsem se s ní a zavěsila.

,,Můžeme zavolat dalším jestli chceš.''otočila jsem se zpátky na tátu. ,,Zabila jsem jejího syna. Olivera Evanse. Paní trpěla rakovinou plic. Nevypadalo to,že se dožije dalšího roku. Díky mě se dožije víc jak stovky. Jmenuje se Grace Evansová. ''

,,Dobře. Věřím ti.'' uznal táta.

,,Založila jsem nadaci na pomoct těmto lidem. Plánuju i něco jiného pro ně,ale to je tajné. '' skřížila jsem si ruce na prsou a rozhořčeně jsem si sedla za stůl na židli. ,,K všemu mám papíry,doklady a důkazy,jestli to chcete vědět. Všechno můžu vysvětlit. ''

,,Věřím ti. '' posadil se vedle mě. Položila jsem hlavu na jeho rameno. ,,Mám tě rád.''

,,Já vím. Já tebe taky.'' sentimentální to chvilka.

Konec kapitoly.

Podle mě kapitola dost krátká,ale třeba se vám čte líp. Nevím.😹

⭐💭📖🌐

Peace🖖