Golden Princess [ÚPRAVA POZASTAVENA]

Poslední slova [NEUPRAVENO]

Přenesla jsem se do mého pokoje.

Táta do mě asi hodinu hučel, abych se s Lokim rozešla a já to prostě nechtěla poslouchat.

Se slzami smutku jsem padla do postele a zavřela oči.

A takhle to fungovalo celé týdny.

Celý den v mém pokoji sama a večer je u mě Loki a každou noc stejná noční můra.

Můra,která se blíží.

Můra,která mě budí ze spánku a přežívám jí,jen kvůli objetí Lokiho,i když i on se v tom snu objevil a ne úplně v dobrým světle.

Ale dnes...dnes je to jiný...dnes už je všechno ztraceno...tedy pokud něco neudělám.

,,Ne! Ne! Neeeeeee! '' křičela jsem. Řvala jsem. Neuvěřitelnou rychlostí jsem si sedla a rozdýchavala, co jsem viděla.

Měla jsem sen....

Nemám ráda sny...

Moje sny se mění v skutečnost...

A to se mi nelíbí...

To se mi vůbec nelíbí...

,,Ššš...Šššš...vsechno bude dobrý..'' ihned mě objal a utěšoval mě.

,,Tati...'' začala jsem vzlykat. ,,Dneska večer uspořádáme večeři. Pozvi všechny na kom ti záleží a pozvi všechny na kterém záleží i ostatním Avengerům. Vím,že Lokiho nemáš rád a já ti slíbím, že to s ním skončím,když přežiješ dnešní večeři. '' Dostala jsem rychle všechno ze sebe. ,,Tati,já to asi nezvládnu. Zdálo se mi toho moc... až příliš...tati já to nezvládnu...''

,,Šššš.. buď v klidu... jsem u tebe.''

Kolečka v mém mozku pracovali neuvěřitelnou rychlostí.

Teď už je pozdě..

Věděla jsem,že se to blíží,ale nenapadlo ještě už to bude dnes...

To,co jsem měla ve snu...

To se stane...

Teď...teď už je pozdě..

Země nebude existovat...

Celý vesmír bude jiný...

Jediná možnost záchrany..

Jsem já...

Táta sotva mrkal,nad mými slovy. Nemohl uvěřit a jednomu slovu,který jsem řekla. Nepochopil,proč bych něco takovýho chtěla.. ale ani to nepochopí..

,,Beebsi, Beggie...Vím že jsem vás dlouho nepoužívala...'' vyslovením jejich jmen se aktivovali a vyšli ze skříně. ,,..Ale teď vás potřebuju. Za chvíli vám předám informace a vy všechny ti lidi musíte shromáždit dnes zde v 18.00. Kdyby někdo měl problém z dopravou,zařídím letadlo. Rozuměli jsme si?''

,,Ano,paní. '' odpověděli mi dva robotické hlasy najednou a já je přenesla myslí ven.

Myslí jsem jim předala seznam lidí,které mě napadli a na které myslel táta.

,,Tati...proč jseš vůbec tady? A kde je Loki? Každý ráno je u mě Loki a pomáhá mi...kde je?'' Došlo mi,že jsem pořád na tátovi nalepená, tak jsem se od něj odtáhla a sedla si na druhý konec postele.

,,Křičela si tak hlasitě,že jsem myslel,že tě někdo mučí a ty si jenom spala. Ale asi to nebyl tak příjemný spánek...'' poznamenal a celou si mě prohlédl. ,,A on tady byl Loki?'' Řekl už přísnějším pohledem,ale když uviděl můj zabijácký pohled,uvolnil se. ,,Proč chceš tu večeři?''