Edit - 3. leden 2018
A konečně něco folkového! :3
Zase takový ten případ kapely, kterou jedni milují a druzí nesnáší.
Co se týče folk metalu, Korpiklaani jsou moje první a nejoblíbenější kapela.
Vznikli ve Finsku v roce 1993. Co se týče textů, hrajou o přírodě, mýtech a typický je pro ně chlast. Možná proto je tak miluju... Eh ehm.... Jdem dál :D
Zprvu, dokud se ještě jmenovali "Shaman", hráli čistě folk. Tzn. žádné prvky metalu. Tohle jejich období moc ráda nemám, já si zamilovala spíše pozdější alba :). Moje nejoblíbenější jsou Noita, Manala, Karkelo a Tervaskanto.
Asi hlavně proto, že kromě několika silných hitovek, které jsou na zmíněných albech k nalezení, se do více popředí posunuly folkové elementy.
Prvně jsem je viděla naživo v roce 2014 na Masters Of Rock. Do té doby jsme je vlastně ještě ani neznala. A teď... S kým se uvidím 1.3.2018 v Praze na koncertě? *-*
"Hey, hey, hey!" je jasným typem pro pódiovou show, zpěvák je se svým neotesaným vokálem jak utržený ze řetězu a díky neposednému housličkovému motivu i živému harmonikovému sólu má v sobě úvodní tento song úžasně přitažlivou rozvernost.
Následující singlová skladba "Vodka" (jedna z mála anglicky zpívaných) je bez přehánění koncertní tutovka. Opravdu perfektní a neuvěřitelně nakažlivý kousek.
A jak si toto celé shrnout? Jak se vyjádřila jedna moje kamarádka: „Je to tak příšerný, že se vám to nemůže nelíbit!"
ČTEŠ
METAL POWER
RandomMísto pro metalisty, rockery nebo kohokoliv jiného, kdo má rád tvrdou hudbu. Recenze na kapely; známé i neznámé, koncerty, reporty,...
