METAL POWER

Behemoth

Edit - 14. leden 2018

Jde o polskou death metalovou kapelu založenou v roce 1991.

Někdy se vlastně říká, že hrají tzv. blackened death metal kvůli jejich black metalovým počátkům.

Na polské metalové scéně mají jednu z nejdůležitějších rolí co se týče black metalu.

Kapela má často kvůli jejich hudbě problémy s Polskými státními orgány. Několikrát byli i u soudu, například kvůli rouhání, kterého se údajně dopustili veřejným odsouzením Katolické církve a roztrháním Bible při koncertech v roce 2007. Bránili se tím, že mají umělecké povolení k tomu, aby těmito činy mohli zvýraznit živá vystoupení. Nedávno se řešil incident, že prý znesvětili Polský národní znak designem kapely. Přestože se několik odborníků shodlo, že se o Polský znak nejedná, musela kapela přestat prodávat veškerý merch s tímto symbolem. Mimochodem došlo i k několika pokusům kapelu v této zemi zakázat.

A co že těm fanatikům na Behemoth tak vadí? Asi jde o fakt, že tahle banda je jedna z nejextrémnějších metalových kapel vůbec. Co mě k tomuto posudku vede? Podívejte se sami: hrají velmi tvrdou kombinaci death a black metalu, ve své hudbě používají spoustu okultismu, satanistických symbolů, zpívají o návratu Bafometa, a i když je to to poslední, na čem mi na kapele záleží, jejich image svědčí o tom, že to myslí sakra vážně.

Už třeba samotné texty mě nutí k zamyšlení. Co třeba výše zmiňovaný Bafomet? Podle legendy je to boží stvoření, ochránce templu a jeho strážce. Rovněž je k němu přikládán význam zasvěcení. Jenže Církev z něj udělala postavu démona, ďábla. Rovněž jim posloužil jako loutka, když v roce 1307 začalo vyvraždění templářů, Církev udělala z Bafometa démona, vtělení Satana, kterého měli templáři uctívat a mnozí to na mučidlech přiznali, i když o něm ve skutečnosti vůbec neslyšeli a celá tahle aféra byla pouze vykonstruovaná Církví.

Nejsem satanista, ale o takovéhle věci se zajímám, tudíž omluvte, že mám taková nutkání se v tom šťourat :D...

Pokud nepočítáme jejich prvotní čistě akustická dema, věci se začaly hýbat v roce 1996, kdy kapela vydala své první plnohodnotné album "Grom". Pokud pominu celkovou hudební nekvalitu nahrávky, protože přeci jen je to trošku starší počin a kluci v té době neměli na nejlepší nástroje, vyjde mi skvělé album plné pekelně rychlé a tvrdé hudby propojené do občasných zpěvů sborů, i ženský vokál se tam najde.

A pak to s nimi nabralo rychlý spád. Vydávali alba pravidelně jako na běžícím pásu, jedno lepší jak druhé a každé hlavně naprosto originální.

První album, na které bych se tu chtěla podívat je "The Apostasy".

Jedná se o další úžasnou nahrávku, která má v sobě přesně ten náboj, který jste očekávali.

Jak o tom tak přemýšlím, nebála bych se označit tuhle nahrávku zatím ze všech alb za nejlepší.

Úvodní skladbu otevírá ženský vokál následovaný úžasným rozjezdem v podobě fantastické kytary a rytmických bicích člověka, který se skrývá pod pseudonymem Inferno. Možná je to tím, že jeho pravé polské jméno bych třeba já osobně nevyslovila správně ani na třetí pokus. A v tomhle vražedném a technicky dokonalém tempu se nese celá nahrávka.

Co však ubírá na kráse, je absence nějaké pořádné melodie. Je to asi cena za přechod do deathmetalové stylizace hudby, nicméně dost mi to chybí.

Jak to vše shrnout? Behemoth se určitě spoustě lidí nelíbí. Jejich extrémní hudba a texty mohou leckoho urazit, ale pokud prohlédnete pod povrch jejich hudby, uvidíte neotřelý, originální a velmi hudebně kvalitní názor z "obrácené barikády Církve". A to už za to stojí, ne?

Další album je "Evangelion".

Oproti předchozí desce je o hodně techničtější a agresivnější, možná nejagresivnější deska, jakou kdy stvořili.

Na vrchol desky bych zařadila skladbu "Ov Fire and the Void", jeden ze dvou pomalejších kousků na albu, podpořený kontroverzním videoklipem.

Behemoth provokují rádi a dělají to chytře. Píseň má ale co říct i hudebně, takovéhle songy se totiž nerodí každý den.

Korunu celému dílu nasazuje závěrečná osmiminutová blasfemie "Lucifer". Jedna z nejúchvatnějších skladeb, jaké kdy kapela složila. Naprostá dokonalost. Nemám slov.

Naprosto strhující je i samotná grafika alba. Za kapelou stojí velká firma a je to znát. Na ničem se nešetřilo a všechno tak vypadá naprosto úžasně. Po výtvarné stránce je tohle jednoznačně to nejlepší. Booklet i celé vyvedení digipacku je nádherné. Za zhlédnutí stojí i bonusové DVD, 45 minut dlouhý dokument o nahrávání (nejedná se o záběry zveřejněné dříve na internetu) a dokumentík o pořizování promo fotografií vám dá ucelený obraz o vzniku alba a na rozdíl od jiných bonusových disků vám pomůže celou nahrávku lépe pochopit.

A jako poslední tu mám "The Satanist".

Zcela jistě budou lidé, kteří tu desku opravdu budou vnímat a budou přesvědčeni, že opravdu jde o naprosto fantastické veledílo, jaké pomalu nemá obdoby. Na jednu stranu... nic proti tomu, protože ve výsledku to je vážně dost povedenou nahrávkou.

Já osobně se na počin dívám poměrně střízlivěji... starší tvorbu Behemoth mám vcelku ráda, rozhodně mají na kontě pár výborných fošen a vyloženě slabou desku doposud nenahráli (a to platí i o této); kapela má zcela jistě můj respekt už jen proto, že to není žádná rychlokvaška vyvezená na vrchol reklamní kampaní firmy, ale že si své pozice vybojovala roky tvrdé práce.

Každopádně ale nějaké skladby mě na albu příliš nenadchly. Právě proto ten střízlivější pohled a ve výsledku asi i střízlivější hodnocení oproti ostatním deskám.

Hlavní rys je vcelku zjevný už na první poslech. Album rozhodně nezní jako předešlé, zdaleka není tak agresivní, zběsilé a rychlé. Naopak je zde mnohem větší množství středně rychlých až pomalejších pasáží a důraz je zjevně ze všeho nejvíce kladen na atmosféru.

Jako celek je to zcela jistě obstojná deska, která obsahuje několik fakt skvělých věcí, poslouchá se moc dobře a jenom potvrzuje, že Behemoth snad vyloženě špatné album udělat ani neumí, ale rozhodně v tom nevidím něco, co by mě absolutně uzemnilo.