Edit - 28. říjen 2018
Uada (založení v roce 2014 v Portlandu) patří mezi skupiny, které si prošli doslova raketovým startem k výšinám světového úspěchu, a to hned po svém prvním albu.
Zásadním problémem je to, že podobných kapel jsou dnes zástupy a už i v takovémto zvoleném směru, který měl být specifickým, je velmi obtížné zaujmout. Na druhou stranu neplatí za kapelu co se všude přehnaně cpe a nejsou maníky, kteří se na sebe snaží příliš upozornit. V podstatě by jeden řekl, že se skupina veze na vlně současného moderního blacku.
Místy zmatou velice výraznou, snad až do power metalu laděnou melodikou. Jenže pár sekund po té vás kapela zasype zvukově hutnou smrští rychlých rytmických útoků a silných riffů. Tyhle zmíněné až power metalové pasáže je to jediné, co bych klidně vypustila. Naštěstí se takové chvilky vyskytují pomálu a já doufám, že je v budoucnu nehodlají přemnožit. Jinak se totiž jedná o solidní porci skutečné temnoty.
Co mě okamžitě dostalo do kolen byly vokály. Produkce je špičkově ošetřená, zvuk je absolutně čistý a dává vyniknout všem nástrojům.
Člověk si říká, jak je vlastně možné v tak obrovské konkurenci kapel během chvilky získat tak obrovský úspěch. Krom toho berme také v potaz to, že nehrajou nějak výjimečnou muziku, z níž bych si třeba já sedla vyloženě na prdel (Dobře, přiznám se... Na prdel jsem si z nich sedla. A ještě mi brada spadla tak prudce, až jsem si udělala díru do stolu.)
ČTEŠ
METAL POWER
RandomMísto pro metalisty, rockery nebo kohokoliv jiného, kdo má rád tvrdou hudbu. Recenze na kapely; známé i neznámé, koncerty, reporty,...
