METAL POWER

Eluveitie

Edit - 31. prosinec 2017

Jde o Švýcarskou folk metalovou kapelu založenou v roce 2002.

Jejich styl by se dal popsat i jako kombinace keltské lidové hudby s melodic death metalem.

Dost jejich skladeb je zpíváno v jazyce gaelštině.

Eluveitie jsem měla vždycky ráda, a i přesto, že se v posledních letech stali mainstreamem, jsem bránila jejich jméno, neboť i ten mainstream byl proveden navýsost kvalitně.

Poté, co od kapely odešli tři hudebníci (včetně zpěvačky) jsem se docela obávala, co s kapelou bude. Naštěstí ale noví členové ty předchozí nahradili docela solidně. Ale k tomu se ještě dostanu.

Začněme třeba albem "Everything Remains (As It Never Was)", které vyšlo v roce 2010. Na něm mi přijde jako nejzajímavější skladba "Thousandfold".

Tahle pecka mě hned donutí si podupávat do rytmu a dle mě patří k nejlepším na celé desce. Ne-li přímo k nejpovedenějším songům kapely obecně.

Dále album "Helvetios". Zde, podle mě, nastal ten zlom, kdy to s kapelou začalo jít z kopce.

Lze jen těžko popsat moje upřímné zděšení, které následovalo po prvním poslechu.

Aby bylo jasno, nečekala jsem žádný návrat ke kořenům a tedy ani žádný nášup syrové pohanské atmosféry, jako tomu bývalo v dobách výborného debutu "Spirit".

Za zmínku rozhodně stojí výkon niněristky Anny, která dostává v rámci Eluveitie čím dál tím víc prostoru i co se týče zpěvu a pokaždé, když otevře ústa, je to přinejmenším dobré. Třeba jinak nechutně přeslazenou rádobybaladu "A Rose for Epona" dovedu poslouchat jedině když se soustředím na Annin emotivní zpěv.

Rovněž frontman a ústřední postava kapely, Chrigel Glanzmann, odvádí standardně nadprůměrný výkon a potěšil mě i novou polohou, která je slyšet v sypačce "The Siege".

A pak tu máme pochopitelně množinu vážně dobrých pasáží, které však trestuhodně zanikají v záplavě těch špatných až průměrných, z čehož ve výsledku zbývá akorát hořká pachuť promarněné příležitosti.

Moje zoufalství, kdy jsem myslela, že to s kapelou vzdám, nastal při vydání alba "Origins".

Snad jediná jakž takž poslouchatelná skladba je "The Call of the Mountains".

Velice mě překvapilo nejnovější album "Evocation II - Pantheon". Nevím, zda mě příjemně překvapilo, či naopak, ale rozhodně se ve mně mísilo několik pocitů.

Co se týče nových členů, nejvíc jsem se bála toho, jak si poradí nová zpěvačka. Rozhodně jsem byla mile překvapena, protože v určitých pasážích se mi její hlas líbí mnohem více než Annin.

Za zmínku stojí čistě folkový song "Epona".

Další song "Catvrix"", kde velký prostor (zdaleka ne naposledy) dostane až šamanská atmosféra a výraznější syrovost ukazuje, že Eluveitie stále zůstávají silní.

Ráda bych zmínila i singl "Rebirth". Zde kapela zabrousila do trošku většího extrému a rozhodně tahle skladba nenechá posluchače v klidu.