METAL POWER

Taake

Edit - 1. duben 2018

Tak konečně zase zpátky k black metalu, konkrétně k norské kapele z roku 1993 jménem Taake.

Vlastně jediný opravdový člen skupiny je Hoest, jelikož zbytek sestavy je velice nestálý a v podstatě se jedná jen o koncertní výpomoc.

Hoest je, dá se říct, velice kontroverzní osobou. Sice z něho nikdy druhý Varg Vikernes nebude, přestože se vlastně snažil v minulosti sebevíc, hranici nastavenou Vikernesem se mu nikdy nepovedlo dosáhnout či překonat. Třebaže okusil tři několikaměsíční pobyty ve vězení (z nichž jeden byl za násilné přepadení) nebo nechvalně proslulý výstup v německém Essenu se svastikou namalovanou na hrudi. Mimo tohle všechno, tenhle člověk má opravdu obrovský talent tvořit fantastickou hudbu.

Ačkoliv je to muzika do jisté míry opravdu ortodoxní, nic to nemění na tom, že jde stále o velice chytře vystavěnou záležitost. 

Vezměme si třeba skladbu "Myr" (ukázka výše). Zvuk osekaný až na morek kostí, řezavé riffy, dobrá dynamika... Asi po minutě se pustí opravdu hodně moc pomalá pasáž, jež zní skoro jak od jiné skupiny. A v čase asi 3:20 najednou přijde šok... Vážně do toho zapletli country? Ne, vážně. Zní to fakt epicky :'D Mohlo by se zdát, že něco takového black metalovou atmosféru absolutně pohřbí, ale ono ne, nějakým záhadným způsobem to drží pohromadě.

Abych to nějak shrnula... Alba se stále drží kořenů, ale v tom dobrém slova smyslu, a i s respektováním tradic si už dávno tenhle projekt dokázal vytvořit svůj specifický zvuk.

Nenarazila jsem prakticky na žádný song, který by mě vyloženě nebavil nebo mi byl nepříjemný. Některé riffy se už sice stačily trochu oposlouchat, ale naštěstí nejde o celé písně.

Samozřejmě, že v rámci black metalu vyšly desky, které byly mnohem nápaditější a celkově lepší. Taake se nikdy nestane jasnou klasikou norského black metalu, ale fanoušci ji budou mít rádi.