Edit - 14. červen 2018
Pam pam pááám! *fanfáry, prosím*
Ano, jsem zpět! *snaha utišit aplaus*
[Dneska mám nějakou zvláštní náladu, ještě si se mnou užijete *-* -> Ehm, ne, vážně na ničem nejedu.... Fakt. Nekecám.]
Tak jo, konec srandy. Dáme si po delší době konečně nějakou kapelu. Do konce týdne chci stihnout vydat minimálně ještě dvě další recenze. (Jako kompenzaci si vyberte sami jaké, pište do komentářů, pokud bude u něčeho více shod, zvolím. Pokud ne... Určím si sama.)
Takžeeeee... *odmlka pro dramatičnost*
Máme tu Kalmah. Zklamaní? Nemáte proč. Čekali jste větší odvaz? Ha! Však ještě uvidíte.
Pocházejí z Finska, vznikli v roce 1998 a hrají melodic death metal. Občas se říká, že hrají swamp metal, díky jejich "zálibě" v močálech. Bývají taky přirovnáváni k Children Of Bodom. Což ostatně není tak na škodu, protože díky tomu jsem se k nim dostala i já.
Kytary a bicí ale nejsou vším, co jejich hudba nabízí. Dost důležitou roli tu hrají i klávesy, bez kterých by to nebylo úplně ono. Ačkoli figurují spíše na pozadí, zásadně dopomáhají k sympaticky plnému zvuku alba a na dnešní poměry mi zvuk přijde celkem dynamický.
Obecně patří k těm skupinám, které jsou čistě z formálního a objektivního hlediska vlastně dost dobré a ve svém oboru kvalitní.
Větší negativum vidím v tom, že po delší době se jejich hudba rychle oposlouchá a za chvíli jako byste u každého dalšího začátku songu již dopředu věděli co přijde. Rozhodně by neškodilo nějaké to oživení, kus něčeho nového, neotřelého.
Ale zase na druhou stranu, většina jejich songů může posluchači nabídnout vše, co si od této skupiny i druhu hudby může žádat. Pro fanoušky toho stylu jednoznačně palec nahoru.
ČTEŠ
METAL POWER
RandomMísto pro metalisty, rockery nebo kohokoliv jiného, kdo má rád tvrdou hudbu. Recenze na kapely; známé i neznámé, koncerty, reporty,...
