Unknown boy |MenT| [CZ]

1. část

Zazvonilo na poslední hodinu v týdnu - konečně. Jsem přesvědčená o tom, že tento zvuk všichni nepopsatelně milujeme. Je vysvobozením od mučení a zároveň znamením toho, že konečně začíná víkend a zasloužený relax buď v pohodlí domova, nebo kdekoliv jinde.

Všichni jsme hromadně vstali ze židlí a z lavicí sebrali učebnici biologie, kterou jsme násilím rvali do tašek, jen abychom mohli co nejrychleji zmizet. Možná proto jsme se všichni ve dveřích zbrkle sráželi, zatímco učitelka nám přála pěkný víkend. I tak ji ale nikdo neposlouchal. Chtěli jsme prostě co nejrychleji vypadnout. Ono chodit do maturitního ročníku nebyla žádná procházka růžovým sadem. Nikdo z nás se denně nechtěl připravovat na maturitu, která se každým dnem zdála být blíž a blíž. Děsilo mě to, protože ačkoliv jsem se učila a měla jsem poměrně dobré známky (až na matematiku), pořád jsem měla pocit, že neumím vůbec nic. Často se mi stávalo, že čtení vypracovaných maturitních otázek, na kterých jsem dřela celé prázdniny, pro mě bylo jako zírání do čistých papírů - zkrátka jsem se nedokázala stoprocentně soustředit.

Jelikož byl pátek, ze školy jsem se vrátila poměrně brzy. Bylo zhruba půl třetí, když jsem stála v koupelně před zrcadlem a zírala do svých unavených zelených očí. Vypadala jsem naprosto otřesně a dlouhý školní týden se na mě začínal začal podepisovat, ačkoliv před pár dny začal teprve říjen. Hnědé vlasy jsem stáhla do vysokého copu a povzdechla si sama nad sebou.

Skvěle, Carol, je sotva měsíc školy a ty už jsi na odpis. Zarazili jste se nad mým jménem? Chápu, zaskočí to každého, komu se představím. V České republice není zrovna obvyklé jmenovat se Carol Pospíšilová, ale vysvětlení je zcela jednoduché. Můj táta je čistokrevný Američan, zatímco máma je Češka. Rodiče se spolu seznámili před dvaceti lety a z jejich několikaměsíčního vztahu jsem vznikla já. Bylo to přání otce a jeho rodiny, abych křestní jméno měla cizího původu a příjmení si nechala po matce. Do České republiky - konkrétně Brna - jsem se s mámou přestěhovala zhruba před třinácti lety, co se vztah rodičů definitivně rozpadl. Bylo těžké učit se najednou jenom česky a anglicky mluvit prakticky pouze při občasných hovorech s tátou, který se česky nenaučil nikdy. Buď mu to za to nestálo, nebo si prostě zjistil, že čeština není zrovna nejjednodušší jazyk na světě, ale právě jeden z nejtěžších (alespoň jsem to tak slyšela od ostatních). Tohle je celá záhada mého neobvyklého jména a od našeho přistěhování mi stejně všichni říkají Karolína.

Z koupelny jsem se přesunula do pokoje, kde jsem se posadila k počítači. Ve svém volném čase jsem se věnovala focení, ať už okolní přírody nebo kamarádů, a tak jsem si na víkend nechala spoustu fotek, které jsem ještě potřebovala upravit.

Jak už jsem říkala, věnovala jsem se focení přírody nebo kamarádů. Zrovna jsem projížděla složku s fotkami mojí kamarádky Andrey, která mi často pózovala jako slavné celebrity na sociálních sítích, což se časem stalo vážně otravné, když prakticky všechny fotky vypadaly skoro stejně, protože pózy s našpulenými rty jsou zrovna trend. Ale i přesto bylo focení mým koníčkem, víc jsem v tom nehledala. Žádné focení na zakázky jsem nedělala, nechtěla jsem si z něčeho tak uvolňujícího dělat práci. Ano, přiznávám, měla jsem Instagram, kam jsem všechnu svoji tvorbu dávala, ale to spíš kvůli tomu, abych se o tu radost podělila s ostatními.

Po dokončení editace fotek, které jsem upravila ve photoshopu, kde jsem však doladila jenom barvy, jsem se rozhodla, že je přidám na Instagram. Zároveň jsem pročetla několik lichotivých komentářů a zjistila, že pár posledních příspěvků má velmi dobré hodnocení. Těšilo mě to, protože mě to akorát utvrzovalo v tom, že to, co dělám, má nějaký hlubší smysl. Zároveň se mi líbilo, že je to zajímavé nejen pro mě, ale i pro někoho jiného.

Sotva pár minut od přidání nových fotek mi na Instagram přišla zpráva. Měla jsem za to, že je to Andrea, moje kamarádka, ale byl to někdo jiný. Někdo, koho jsem neznala. A tak jsem zprávu zmateně otevřela, protože mi kromě kamarádů nikdo jiný nepíše.

ment97: Ahoj, tvoje fotky mě fakt zaujaly a byl bych rád, kdyby sis na mě udělala chvíli čas.

***

Ahoj všichni! :) Jsem tady na Wattpadu nová (spíš staronová) a po několikadenním dumání jsem se rozhodla, že do toho přeci jen praštím a zkusím to vydat, však co můžu ztratit, že jo :D Původně jsem s touhle povídkou měla úplně jiný plány (i když jsem měla napsanou jenom tuhle kapitolu), ale rozhodla jsem se ji upravit na tuhle YouTube verzi. Znáte to, ne? Koukáte moc na YouTube a potom vám z toho dokonale hrábne :D

Nicméně doufám, že vás tahle storka o MenTovi bude bavit! :) Za každou vaši zpětnou vazbu budu moc ráda a uvidíme se u další kapitoly :)

Beth x