Unknown boy |MenT| [CZ]

24. část

Nakonec měl Honza pravdu. Nervozita z blížící se maturity rozhodně nezmizela, ale oproti stresu z přicházejícího Utuberingu se rapidně snížila.

Nebyla jsem však sama, kdo byl ze všeho nervózní. Sobotní ráno bylo hektické a všechno souviselo se vším. Díky tomu mezi mnou a Honzou vznikala napjatá atmosféra, kdy jsme ani tak nemluvili, jako spíš štěkali jeden na druhého. To všechno se dělo až do snídaně, dokud nás máma neuklidnila.

„Máš ten foťák?" vzhlédnul ke mně, když si obouval tenisky.

„Vždyť jsi ho dával do auta," zarazila jsem se. „Je to sotva pět minut, co ses vrátil," pousmála jsem se nad jeho zapomnětlivostí. Bylo to roztomilé.

„Fakt?" zmateně se na mě podíval. „Dobře," přikývl nakonec.

„Vždycky jsi takhle nervózní?" zeptala jsem se ho, když se postavil a provinile se na mě podíval.

Nesouhlasně zakroutil hlavou. „Vždycky neberu svoji přítelkyni mezi tisíce lidí a nevystavuju ji tím takovýmu stresu," sklopil hlavu a povzdechl si.

„Hele, kdybych to nechtěla riskovat, nekývnu ti na to," ujistila jsem ho. „Tak už se uklidni a pojď, musíme jít."

„Už jsem ti někdy řekl, že jsi fakt úžasná?" zasněně se na mě podíval, než se ke mně sklonil, aby mě políbil.

„Párkrát ses zmínil," pokrčila jsem rameny, načež jsem se uchechtla a polibek mu vrátila.

Bylo půl desáté, když jsme vyjížděli. Cestou jsme se stavili pro Andreu s Markem, kteří si koupili exkluzivní vstupenky na dřívější program, který byl pro omezený počet fanoušků.

Příjezd do areálu nebyl sám o sobě tak zlý. Na Honzovo přání jsem dostala speciální náramek, abych se za ním dostala do zákulisí, i když vzhledem k jeho nabitému programu to vypadalo dost nemožně.

Do hodiny se areál naplnil natěšenými dětmi na své oblíbené youtubery. K nim se přidala i nadšená Andrea, která v davu sotva desetiletých holčiček a chlapečků působila poněkud komicky. Na druhou stranu jsem ji chápala. Byla YouTube světem posedlá, a proto tak vypadalo i její první setkání s Honzou, kdy se před ním málem složila.

Samotná akce byla dost hektická. Kolem druhé se areál zaplnil takovým způsobem, že se pomalu nedalo kde hnout. Všichni youtubeři byli na svých programech, o které rozhodně nebyla nouze. S Honzou jsme se viděli krátce. Většinu času trávil na pódiu a ve volné chvíli rozdával jeden podpis za druhým. Ty fronty byly naprosto šílené a několikasetmetrové. Mně nezbývalo nic jiného, než to všechno dokumentovat.

Zatímco Marek se zdržoval někde u pódia, poflakovaly jsme se Andreou kolem stánků s merchem. Během toho mě poznalo hned několik lidí, což pro mě bylo něco úplně nového. Pár z nich si přišlo pro fotku a podpis, čímž mi udělali obrovskou radost, ačkoliv jsem žádná videa nenatáčela.

„Musím říct, že to za ty prachy fakt stálo," pochvalovala si akci Andrea, když si se zájmem prohlížela nějaká trička s nejrůznějšími logy. „A lidi tě poznávají, to je přece super, ne?" zazubila se na mě, když si kupovala nějaký oranžový náramek.

„Je to zvláštní," uchechtla jsem se.

„Proč?" nechápala.

„Nevím, nečekala jsem to," pokrčila jsem rameny.

„Vzhledem k tomu, s kým chodíš, bys to čekat měla," protočila oči. „Vsaď se, že ti všechny do jednoho závidí. Teď jsi MenTova holka," šťouchla mě do žeber.