Unknown boy |MenT| [CZ]

27. část

Následující den jsem ani přes mámin protest nešla do školy. Věděla jsem, že si těsně před maturitou zadělávám na pořádné problémy, ale ta byla v tuto chvíli bohužel naprosto nepodstatná. Právě mi šlo jenom o Honzu a to, aby byl v pořádku, což nakonec pochopila i máma.

Do nemocnice jsem přijela kolem desáté. Celou cestu jsem přemýšlela, jaké asi bude setkání s ním, když bude kompletně vzhůru. Budeme mlčet? Budeme se bavit? Budeme předstírat, že se nic nestalo? Nedokázala jsem si odpovědět.

Rozklepanou rukou jsem párkrát zlehka klepla na dveře pokoje a následně je otevřela. Zřejmě to vůbec nezaregistroval. Byl v jakémsi polosedu a zíral na obrazovku telefonu, kde si něco zaujatě prohlížel.

Na svoji přítomnost jsem upozornila až několika kroky, když jsem přešla celou místnost k jeho posteli, kde jsem se zastavila a znovu se posadila na onu židli. Tím jsem získala nejen jeho pozornost, ale i překvapený výraz v obličeji a rozzářené oči.

„Takže dneska se mi to taky nezdá?" mumlal, zatímco si mě prohlížel.

„Cože?" nechápala jsem, o čem to mluví.

„Tvoje máma říkala, že jsi za mnou včera byla. Ale já si to vůbec nepamatuju. Až do dneška jsem si myslel, že se mi to jenom zdálo," trochu se usmál a sklopil hlavu.

„Hrozně jsem se o tebe bála," přiznala jsem popravdě.

„Já vím," řekl provinile. „A omlouvám se, moc mě to mrzí," povzdechl si a odvrátil pohled na stranu.

Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou, načež jsem ho chytila za ruku. „Není to tvoje vina," naklonila jsem se, abych mu viděla do očí.

„Je," trval na svém a ruku mi stiskl. „Kájo, já... celou dobu nad tím přemýšlím. Chci ti vysvětlit, jak to mezi mnou a Veronikou tehdy bylo," naléhavě se na mě podíval.

„Ale já nic vysvětlit nechci. Honzo," frustrovaně jsem vydechla a pustila jeho ruku, „vždyť je to úplně nepodstatný. Zaprvý je to vaše věc a zadruhý už se to stalo. Mezi námi to nic nemění."

„Jenomže já ti to vysvětlit chci," pořád si za tím stál.

Nakonec jsem souhlasila. Jeho naléhavý obličej mi v podstatě nedával jinou možnost.

„Už na začátku to nebyl úplně ideální vztah," začal s povzdechem. „Nikdy se ke mně nijak zvlášť neměla. Neocenila žádnou maličkost, žádný rande, žádnej výlet, nic," pokrčil rameny.

„Měl jsi pocit, že si tě nevážila?" zeptala jsem se ho s tím typickým soucitným výrazem, o který nikdy nikdo nestojí.

„Jo," přikývl. „Jenže jsem to neviděl hned. Až potom jsem si všímal, že se ke mně má jenom na veřejnosti, když jsme někoho potkali, nebo když chtěla fotku na Instagram, kde mě mohla označit," odfrkl si.

Nedalo mi to, musela jsem se uchechtnout. „Takže jste měli vlastně vztah jenom pro veřejnost. Nebo teda spíš ona."

„Hm," zamručel. „Jenomže potom jsme šli na jednu párty, kde se to prostě zvrtlo," protřel si oči. „Už mě fakt štvalo, jak to mezi námi bylo. Kvůli tomu jsem se trochu opil, takže ve fázi toho stěžování si její nejlepší kámošce jsem po ní vyjel."

V tu chvíli jsem nevěděla, co mu na to mám říct. Místo toho jsem zaraženě koukala na sklenici a čajem. Jak okomentovat nevěru člověka, kterého milujete, byť nepodvedl vás, ale bývalou přítelkyni?

„Proč ses s ní nerozešel?"

„Protože jsem to potom přestal řešit a bylo mi všechno jedno. Dokud jsem nepoznal tebe," nesměle se pousmál. „I když jsi mě neznala a zjišťovala to až časem, nikdy ses ke mně nepřestala chovat hezky a normálně."

„Protože jsi normální... v rámci možností," uchechtla jsme se.

Pousmál se. „Toho si vážím."

„Miluju tě," vydechla jsem bez přemýšlení.

Jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu. „Už jsem myslel, že tuhle větu nikdy neuslyším," zakňučel a znovu mě chytil za ruku. „Taky tě miluju," broukl nakonec. „Takže... je všechno dobrý?" zeptal se opatrně.

„Hm," předstírala jsem, že přemýšlím, čímž jsem ho trochu vylekala, „až na to, že jsi v nemocnici, je všechno v naprostým pořádku," usmála jsem se a následně se sklonila, abych ho mohla konečně políbit.

***

Snad se vám dnešní kapitola líbila 😇 Vaše dojmy a pocity můžete zanechat dole v komentářích 😇 Případně hvězdičku nebo odběr 😇

Jste úžasní čtenáři, protože mi dáváte skvělej feedback a 3K přečtení je za námi! 💚

Beth xx