Unknown boy |MenT| [CZ]

22. část

Týden školy utekl nějak rychle. Byl konečně pátek a mě čekala cesta za Honzou do Pardubic. Těšila jsem se na to už od rána, ačkoliv jsem si plně uvědomovala, že silnice budou v dobu, kdy pojedu, totálně narvané. Přesto mě to neodrazovalo, těšila jsem se, až ho zase konečně uvidím.

ment97: Už jsi na cestě?
carolphotos: Kdybys mi pořád nepsal, možná už bych měla sbaleno a seděla bych dávno v autě!

Do tašky jsem naskládala oblečení a spodní prádlo na další dny. Tuhle otázku mi během půl hodiny položil nejméně stokrát, a právě proto jsem nic nestíhala. Místo balení jsem totiž veškerou pozornost věnovala odepisování Honzovi, což mě nemálo zdržovalo.

ment97: Předtím jsi říkala, že autem už do Pardubic NIKDY nepojdeš :P
carolphotos: Nemusím jezdit vůbec, pokud se ti něco nelíbí :P
ment97: Budu tě čekat O:) Miluju tě <3
carolphotos: Já tebe <3

***

Po necelých dvou hodinách jízdy jsem stála před Honzovým bytem. Téměř okamžitě jsem byla vtažena dovnitř, kde se na mě vrhl už v předsíni. Tašku s věcmi jsem v tom šoku upustila a chytila ho okolo krku. Nečekala jsem takové přivítání a upřímně ani to, že během prvních deseti minut skončíme v jeho ložnici.

Po chvíli jsme oba spokojeně oddechovali v objetí toho druhého. Znovu mě zalil ten pocit neuvěřitelného štěstí a na rtech mi visel obrovský úsměv.

„Chyběla jsi mi," zašeptal mi do vlasů a pevně mě sevřel v náruči.

„Ty mně taky," vydechla jsem a na hruď mu vtiskla drobný polibek.

„Stejně je to nefér," zabručel najednou.

„Co?" nechápala jsem. „Stalo se něco?" vyděšeně jsem se zvedla na loktu a podívala se mu do očí.

„Pokřtili jsme tvou postel dřív než tu moji," kousnul se do rtu.

Tázavě jsem zvedla obočí a následně se uchechtla. „Měl sis předtím rozmyslet, koho chceš líbat dřív," šťouchla jsem ho do žeber.

„Hej!" oplatil mi šťouchnutí a znovu mě pevně objal. „Když pominu fakt, že jsi mi připomněla, že jsem debil..." zamyslel se, „tak ses právě přiznala, že jsi mě předtím chtěla taky!" lusknul prsty a významně se na mě podíval.

Znovu jsem zvedla obočí a zahleděla se mu do očí. „Páni, jsi hotovej detektiv, vážně," poplácala jsem ho po rameni.

„Jsem prostě nejlepší," spokojeně se usmál. „Na to, že jsem neměl ani nejmenší ponětí o tom, jak tě sbalit, jsem fakt dobrej," culil se.

„Ještě že ta Andrea existuje," uchechtla jsem se.

„Jak to myslíš?" nechápal.

„Myslím to tak, že je to hlavně její zásluha, že jsme spolu," pokrčila jsem rameny. On tomu ale pořád nerozuměl. „Víš, tenkrát to byla ona, kdo mě přesvědčil, abych ti na tu spolupráci nakonec kývla a jela za tebou. A tebe přesvědčila, abys jel za mnou."

„To jsem nevěděl," pousmál se.

„Ale ty jsi samozřejmě nejlepší," uculila jsem se a líbla ho do koutku rtů.

Během dvou vteřin jsem však byla uvězněná mezi ním a matrací. Vrhl se na mě jako hadový vlk a zmocnil se mých rtů takovým způsobem, že mi nedal možnost se nadechnout. A mně to bylo jedno. Líbilo se mi být v jeho spárech a bez šance uniknout jedinému polibku.

***

Můj večerní příchod do kanceláře byl pro Radyho překvapením. O mně a Honzovi věděl od samého začátku, proto si neodpustil pár narážek a výčitek, že takhle Honzu zdržuju od práce. Jako kdyby on mě ve škole svým věčným vypisováním nezdržoval.

„Takže sem budeš jezdit častěji?" zeptal se mě Rady, když jsme spolu seděli na pohovce v kanceláři, zatímco Honza vyřizoval pár mailů.

„Nejspíš každých čtrnáct dní," pousmála jsem se. „Domluvili jsme se, že za sebou budeme o víkendech střídavě jezdit."

„Víš, Kájo," trochu se ztišil a naklonil se blíž ke mně, „on byl vážně úplně v prdeli," zašklebil se. „Ještě nikdy předtím takhle holku neřešil. Já vím, že to s Veronikou fakt podělal, ale... trápilo ho to," pokrčil rameny.

„Já vím," povzdechla jsem si. „Ale už jsme si to vyříkali," ujistila jsem ho a krátce pohlédla na Honzu, který se soustředil na práci.

Tím jsem Radymu vykouzlila úsměv na tváři. „Jsem rád, že jsi zpátky."

„To já taky," úsměv jsem mu oplatila.

***

Tak jsem zpět s další kapitolou 😇 Snad se vám líbila, i když jsem ji napsala trochu narychlo 😇 Po tom čekání vám to dlužím 😇 Nicméně internet je už (snad!) v pohodě a já se budu moct zase věnovat psaní 😇

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐ nebo odběr mě moc potěší 💚

Beth x