Unknown boy |MenT| [CZ]

19. část

Jeho jemné rty se rozpohybovaly proti těm mým a mě ani nenapadlo, abych znovu protestovala. Vracela jsem mu hladové polibky, protože ta předtím vytracená jiskra byla zpět a v mnohem větší velikosti než venku před domem. Mačkali jsme na sebe svá těla a mezitím jsme si svlékali zimní bundy. Jeho ruce drtily mé boky, zatímco jsem ho držela kolem krku a jemně ho tahala za vlasy, které mě lechtaly na prstech.

Konečně se to dělo. Konečně jsme se opravdu líbali a musím říct, že to uměl perfektně, o tom jsem nemusela dlouho přemýšlet. Naše rty se pohybovaly v dokonalé synchronizaci a jazyky se proplétaly v divokém tanci. Podlamovala se mi z něj kolena, jak mě kromě sladkých polibků znovu a zase oblbovala vůně jeho parfému. Všechnu tu krásu však narušovala jedna nepříjemná věc – docházel mi kyslík, a protože jsem nechtěla omdlít, musela jsem se od něj odtáhnout.

Na nic nečekal. Nechal mě dýchat, zatímco mi odhrnul vlasy z krku a vzápětí se k němu přitiskl. Začal jej zasypávat horkými polibky, jazykem klouzal po kůži a jemně ji bral mezi měkké rty. Nemohla jsem si odpustit vzdech, který ze mě vyšel zcela nečekaně. Slyšela jsem, jak mi do kůže spokojeně zamručel a natiskl se ke mně ještě víc. Poté se od mého krku odtáhl a podíval se mi do očí.

„Proč?" vydechla jsem omámeně. Jak dlouho jsem si tohle přála?

Zastrčil mi za ucho pár vlasů, které mi padaly do obličeje. „Teď neřeš proč," zamumlal a znovu mě políbil.

Sebral mi z úst naprosto všechna slova. A měl pravdu – teď nezáleželo na tom proč, v tuto chvíli šlo o to, abychom si oba plně užívali to, co jsme chtěli už dávno. Možná právě proto mě přestal líbat, chytil mě za ruku a začal se rozhlížet po domě. Došlo mi, co hledá, a tak jsem se rozešla jako první. Věděla jsem, že máma není doma a že do pondělí se určitě nevrátí. Táhla jsem ho za sebou po schodech a neustále jsem se otáčela, abych se přesvědčila, že je opravdu za mnou a nic z toho, co se doposud stalo, se mi nezdá.

Po příchodu do mého pokoje přeletěl místnost očima a jakmile za námi zavřel dveře, popadl mě znovu za pas a natiskl mě na ně, načež se opět zmocnil mých rtů. Líbal mě jako hladový vlk, jako by měl bez polibků umřít, jako by to bylo to jediné, co ho drží při životě. Ruce jsem mu přehodila kolem krku a oplácela mu horlivé polibky.

„Jsi nádherná," hlesl fascinovaně a dlaní mi sjel po tváři, když mě přestal líbat.

Nic jsem mu na to neřekla, pouze jsem se spokojeně usmála. Navíc jsem nebyla schopná mu na to něco říct, protože ze mě postupně vylíbal duši a rok bez sexu taky udělal svoje. Naprosto upřímně – byla jsem vzrušená k zbláznění, a tak se moje myšlenky motaly kolem něčeho úplně jiného. A očividně jsem nebyla jediná, s kým to všechno tolik mávalo.

Během několika dalších vteřin jsme se přesunuli na postel. Tam jsme jeden druhého postupně zbavovali oblečení a já jsem si znovu připadala jako opilá. V podstatě mi bylo jedno, že jsem mu seděla na klíně pouze ve spodním prádle, které po pár minutách skončilo na zemi u zbytku oblečení.

A tak se to skutečně stalo. Vyspali jsme se spolu a já jsem konečně cítila tu skvělou euforii, která mě dokonale zbavila veškerého stresu. Na ničem nezáleželo, svět se přestal točit, čas se zastavil a pro mě v tu chvíli existovaly pouze Honzovy doteky a polibky, jimiž mě unášel do nebe. Bylo to plné vášně, ale přesto krásné.

Cítila jsem se hrozně šťastná. Byla jsem s člověkem, kterého jsem milovala a v hloubi duše jsem doufala, že on ke mně cítí to stejné.

***

Ležela jsem mu na hrudníku a na břiše mu prstem kreslila různé obrazce. Bylo mi opravdu krásně. Hladil mě po zádech a jakmile jsem se jen trochu vzdálila, pevně mě objal.

„Kájo?" hlesl do toho příjemného ticha.

„Hm?" zvedla jsem se na loktech a podívala se mu do tváře.

Odkašlal si. „Víš, když jsem ti dole řekl, že ti musím říct něco důležitýho, tak jsem si to vlastně neřekl."

Vypadal nervózně a to znervózňovalo mě. Nechtěl, aby to tak dopadlo a určitě toho teď lituje, napadalo mě okamžitě.

„No... tak mi to řekni teď," polkla jsem neuvěřitelnou dávku slin, která se vytvořila, jak jsem měla strach, že všechny ty krásné pocity budou za chvíli pryč.

„Moc mi na tobě záleží a... no...víš," koktal. „Miluju tě."

Na chvíli jsem měla pocit, že špatně slyším, ale ozvěny v mojí hlavě mě přesvědčovaly o opaku. Rty jsem roztáhla do širokého úsměvu. Srdce mi bilo neuvěřitelnou rychlostí a místo zklamání mě zalil pocit nepopsatelného štěstí. Řekl to, opravdu to řekl.

„Já tebe taky," odpověděla jsem s tím nepřestávajícím úsměvem.

***

Snad se vám dnešní kapitola líbila 😇

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐ nebo odběr mě moc potěší 💚