Unknown boy |MenT| [CZ]

20. část

Ráno s Honzou bylo snad to nejkrásnější, jaké jsem kdy v životě zažila. Domem, který jsme měli celý pro sebe, se linulo příjemné teplo z hořícího krbu a vůně lívanců, které jsem udělala na Honzovo přání, i když jsme je měli včera na oběd.

„Děláš ty nejlepší lívance na světě," zamumlal s plnou pusou a přelil je ještě trochou javorového sirupu.

„To mě těší, že ti chutná, ale ať ti není špatně," uchechtla jsem se, když se pořád ládoval.

Mávl nad tím rukou, jako by mu to bylo úplně jedno, a do úst si narval další kus lívance. Taky bych chtěla takhle žrát a nepřibrat ani gram. A vůbec, není tohle sen každé holky?

Vzpomínky na dnešní noc zaplnily moji mysl, a tak jsem se přestala zabývat jeho rychlým spalováním. Místo toho jsem myslela na to dlouhotrvající líbání a všechny následující aktivity, jež se poté odehrály. Vykouzlilo mi to široký úsměv na tváři, čehož si všiml i Honza, a proto jsem zcela automaticky zrudla.

Všechny ty vzpomínky ve mně kromě krásných pocitů vyvolaly i jakýsi pocit nejistoty. Bylo sice opravdu krásné, že jsme se spolu vyspali a následně si přiznali, co vzájemně cítíme, ale mě i přesto trápilo hned několik věcí. Zatím nepadlo ani slovo o vztahu a nehodlala jsem dělat jakékoliv unáhlené závěry, aniž by se k tomu on sám vyjádřil.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě, když jsem už dobrých pět minut míchala čaj, který mezitím stihl úplně zchladnout.

Nejistě jsem si odkašlala. „Víš, to, co se stalo včera, bylo sice moc hezký, ale... jak to bude dál?" opatrně jsem mu pohlédla do očí, v nichž se skrývalo jakési překvapení.

„No," trochu se ušklíbl, „myslel jsem, že vzhledem k situaci je to jasný," tázavě se na mě podíval.

„Situaci?" nechápala jsem.

„Pojď ke mně," poplácal si na klín, a tak jsem se nejistě zvedla a odešla se posadit za ním. „To, co jsem ti řekl včera, jsem myslel naprosto vážně," pousmál se. „Takže kdybych s tebou nechtěl bejt, nic takovýho bych ti neřekl," za ucho mi zastrčil spadené prameny vlasů.

Chápavě jsem přikývla. „Ale přeci jen je to vztah na dálku. Myslíš, že to bude fungovat?" povzdechla jsem si. Tohle mě totiž opravdu děsilo.

„Kájo, nehroť to, to zvládneme," pohladil mě po zádech. „Můžeme se každej víkend navštěvovat, vždyť je to jen hodina cesty. Jednou přijedu já, potom zase ty, hm?" nadějně se na mě podíval. „Navíc si budeme určitě psát a volat."

„Tak dobře, to beru," spokojeně jsem se uculila.

„Jenže dneska musím odjet," posmutněl. „Musím natočit nějaký videa. Máme teď docela skluz. Neměl jsem na to moc náladu," poškrábal se ve vlasech. Věděla jsem, co tím myslel.

„A co to naše Five Nights at Freddy's? Už to vyšlo?" zeptala jsem se nadšeně.

„Ne. Rady to sice sestříhal, ale nechtěl jsem to vydávat, když se staly tam ty věci," pokrčil nad tím rameny.

„Jenže ty jsou teď vyřešený, takže ti v tom už nic nebrání," líbla jsem ho na tvář.

Seskočila jsem mu z klína, do úst mu strčila poslední kousek lívance a postupně jsem sklízela ze stolu.

„Ale chvíli počkáme, než s tím půjdeme na veřejnost, ne?" zeptal se mě po chvíli.

„Prosím!" vyjekla jsem téměř okamžitě. „Počet tvých fanoušků je docela děsivej," zašklebila jsem se.

„To úplně chápu," uchechtl se. „Ale mají tě rádi."

„Jak to můžeš vědět?" povytáhla jsem tázavě obočí.

„Protože si čtu komentáře pod videama. Hlavně pod těma s tebou," usmál se.

„I tak bych ještě chvíli počkala," nevinně jsem se uculila.

Mezitím se zvedl a došel ke mně. „Do doby, než budeš připravená, nebudu nic dělat," sklonil se ke mně a políbil mě.

„Děkuju," špitla jsem vděčně a spokojeně jsem ho objala.

Tak jsme strávili zbytek rána i dopoledne. Váleli jsme se spolu v obývacím pokoji a užívali si jeden druhého. Mazlili jsme se na pohovce při hořícím krbu a já jsem se nemohla nabažit jeho polibků. Konečně jsem byla šťastná a zamilovaná až po uši.

Všechno krásné ale jednou končí, a proto skončilo i všechno mazlení, když Honza musel odjet zpátky do Pardubic, kde ho čekala spousta práce pro natěšené fanoušky. Mně tak zůstal celý volný dům jenom pro sebe, a tak jsem se začala po týdenním volnu psychicky připravovat na školu.

Absolutně nic se mi nechtělo, přesto jsem se dokopala k chvilkovému učení, abych si zopakovala dávno zapomenuté učivo z minulého týdne.

***

Překvapení! 🎉

Hlásím se s další kapitolou, protože jste mě k tomu přemluvili 😇 Ale od teď pojedeme zase normálně každé dva dny 🙂

Doufám, že se vám kapitola líbila 😇

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐ nebo odběr mě moc potěší 💚

Beth x